Zohorna o roli provokatéra i přijímacím pohovoru s Dědkem: Blbce nebere
Pardubice v neděli rozjedou play off proti Litvínovu. Druhý útok povede chlap, který vám dovede pít krev jak tisíc komárů. Tomáš Zohorna (36) toho zvládne víc, ale tahle složka jeho výkonu je vidět v play off vždycky tak nějak víc. V rozhovoru s ním nahlédnete do kabiny Dynama. Popisuje celkem podrobně vztahy uvnitř klubu i přijímač v režii majitele Petra Dědka. „Nepřišel sem nikdo, kdo by byl super hokejista, ale mimo led blbec,“ hlásí útočník.
Televize se snaží dostat hokej přímo do obýváku. Patří k tomu i kamery a ruchové mikrofony všude kolem hřiště. Při čtvrtfinále s Hradcem zaujalo, jak se Tomáš Zohorna hádal na trestné lavici s Oliverem Okuliarem. „Nauč se česky, Maďare,“ houknul útočník Pardubic. K momentu se teď vrací, vysvětluje svůj pohled na celou akci.
Po sérii s Hradcem jste si celkem dlouho povídali s Oliverem Okuliarem. Vyříkávali jste si „Maďara“?
„Když skončila série, bavili jsme se o tom. Mrzelo mě, že to bylo na kameře, stal se z toho trochu hit internetu, ale hlavně to, že jsem vůbec nic nemyslel tak, že bych chtěl urážet Slováky. Tohle vůbec nebyl záměr. Na ledě bylo hodně emocí, něco jsme s Oliverem na sebe poštěkávali na trestné.“
A zavolal jste na něj, že je Maďar.
„Jo, protože jsem vůbec nerozuměl, co na mě řve. Přiznám se, že mě zaskočila reakce veřejnosti. Nikdy bych se do nikoho nenavážel na základě jeho původu. Kdyby tam seděl Čech a já mu nerozuměl, zakřičel bych na něj to samý, že je Maďar. Vypadlo ze mě něco, co máte roky v sobě. Když někomu nerozumíte, tak od dětství říkáme, že mluví maďarsky, tatarsky a já nevím jak ještě, protože nám Čechům i Slovákům ten jazyk prostě není blízký. V emocích nepřemýšlíte, jestli náhodou na druhé straně nesedí Slovák, kterého by to mohlo třeba urazit víc.“
Vzal to?
„Říkal, že v pohodě. Mě jen trochu mrzí, že když na sebe něco řveme, jde to ven. Nikdy bych nikoho neurážel touhle formou. Ale to co si říkáme, není primárně pro cizí uši.“
Na druhou stranu, jak se mění svět, tak sport taky. Všude jsou kamery, mikroporty. Stará věta, že co se stane na hřišti, má tam i zůstat, trochu přestává platit, ne?
„Je to tak. Já třeba nikdy nic sprostýho
