Pechova manželka se pere o život: Je mnohem větší bojovník než já
Má srdce válečníka, ve čtyřiceti letech dál dře do úmoru, aby mohl hrát extraligu na potřebné úrovni. Lukáš Pech obelhává čas a tvrdě vzdoruje překážkám. Před play off se vrátil po těžkém zranění kotníku, obdivuhodně rychle našel dřívější hbitost. Byl ve hře Motoru cítit, z deseti zápasů vytáhl výtečných 8 bodů (1+7). Přitom bojuje na dvou frontách. V rodině řeší závažnou nemoc manželky, jíž se stále vrací rakovina. „Moje paní je určitě větší bojovník než já. To ona by měla mít pozornost druhých za to, co dokáže zvládat,“ smeká budějovický mazák a majitel 1 084 extraligových startů. K citlivému tématu mluví otevřeně.
Ve čtvrtek v Třinci polykal sportovní zklamání. Budějovičtí hokejisté nedotáhli snově projektovanou otočku, po třech vyhraných bitvách Oceláře senzačně dohnali, ale na lopatky už je nepoložili. Padli 0:2 a domů se trmáceli s prázdnými myšlenkami.
„Časem to možná oceníme, ale pořád je to ve stylu ceny útěchy. Srovnat na 3:3 je hezký, poslední krok jsme však nezvládli,“ netajil zklamání ligový šampion s Karlovými Vary z roku 2009.
Dotáhli jste to málem až do cíle. Ale jste dalším týmem, kterému to nevyšlo. Jak se to daří skousnout?
„Jen tak lehce to samozřejmě nejde. Ctíme soupeře, jeho sílu, ale letos byli k poražení. I když jsme prohrávali 0:3, nic jsme nezabalili, bojovali jsme, tým se semknul. Bojovali jsme jeden za druhého. Dotáhli jsme to až na sedmý zápas do Třince. Ale o to hořčejší to je. Dostali jsme gól po chybě deset minut před koncem. Třinec byl v sedmém zápase dobře organizovaný, byli šikovně u sebe, my akce kolikrát přehrávali, přesilovky nám nevyšly. Škoda tyčky Ády Kubíka, jít to do brány, mohlo to pokračovat jinak. Nedá se nic dělat, hokej a sport je takový. Ve třech utkáních jsme nedali gól, to je taky třeba vidět. Pro plno kluků jde o velkou zkušenost. Máme mladý tým, kluci toho využijí do další fáze kariér.“
Jste pyšný, že jste to dotáhli až do sedmé bitvy proti čtyřnásobným šampionům? Oceláře jste očividně zatlačili do kouta.
„Já jsem spíš kritik... (usmívá se) Hokej se hraje na vítězství, chcete vyhrávat, nikdy nechcete skončit ve čtvrtfinále nebo v semifinále. Časem to možná oceníme, ale pořád je to ve stylu ceny útěchy. Srovnat na 3:3 je hezký, poslední krok jsme však nezvládli. Hraje se na tituly, na výhry, nikoli na umístění ve čtyřce nebo v pětce. Tak to zkrátka je. Někdo naši cestu může brát jako úspěch, ale já to mám tak, že chci
