Že by se někdy v kariéře trefil až takhle těsně před koncem? Třinecký živel Daniel Voženílek nad tím ani moc dlouho přemýšlet nemusel. „Ne, myslím, že ne,“ měl jasno po šestém semifinále proti Spartě (2:1p).
„Tohle je příběh celého týmu, protože jsme si za tím šli a věřili jsme,“ sypal ze sebe Voženílek. „Ano, byla to branka z kategorie šťastnějších, ale jsme nesmírně rádi, že nám dala šanci pokračovat v sezoně. Jedeme do Prahy a musíme dál pracovat, abychom dokonali obrat.“
Jestliže trefíte vyrovnání v čase 59:59, navíc prakticky zpoza brány a odrazem od brankáře, musíte mluvit o štěstí. Nicméně Voženílek dobře věděl, co dělá. A dokonce stačil mít i přehled o tom, jak na časomíře letí poslední vteřiny.
„Podíval jsem se, byly tam tři vteřiny. Tak jsem věřil, že jsem to stihnul.“ Na vymýšlení nebyl prostor. Nahodit na Jakuba Kováře a doufat. „Popravdě ani nevím, co jsem trefil,“ líčil třinecký útočník. „Ale myslím, že to bylo od boku. Tam mají gólmani takový místečko, takže jsem se rychle kouknul, kde gólman stojí. Když si nedá pozor, tak tam místo je, takže šťastný gól od boku. Bylo to mířený, ale strašně šťastný.“
V euforii toho Voženílek moc nevnímal. Ani pokřiky ze sparťanské střídačky, když ji míjel. „Ne, nevnímal jsem z jejich střídačky nic,“ pousmál se. „A možná, že ani z té naší. Byla to jen radost.“ Vlastně ani moc nedokázal popsat, co se mu po vyrovnávací brance honilo hlavou.
„Popravdě, vůbec nic,“ pokrčil rameny. „Když jsem se koukal na kostku, ještě tam zbývaly nějaké vteřiny, takže jsem hlavně věřil, že je to včas. Někdo v chumlu říkal, že když jsem dal gól, byl na kostce ještě nějaký čas. Takže jsem měl hlavně obrovskou radost. Hlava to potom ani moc nepobírá...“
Štěstí při Ocelářích stálo i ve chvílích, kdy Filip Chlapík a Kryštof Hrabík trefili tyčky. Místo navýšení sparťanského náskoku na 2:0 se jen cinkalo. „V hokeji to tak někdy bývá,“ říkal Voženílek. „Ve druhém semifinále jsme měli smůlu zase my, tak se to nějak vyrovnalo a je to, jak to je. Jsme nesmírně rádi za vítězství.“
Vyrovnání v poslední sekundě Třinec do prodloužení nakoplo. „Možná tam nějaká psychická výhoda je, ale přeci jen to je kolikrát o jedné střele,“ nelítal v euforii Voženílek. „Oni měli nějaké příležitosti, my taky. Ano, byli jsme tentokrát šťastnější a věřím, že na to navážeme v Praze. Snad bude lepší počasí, než bylo minulý zápas, to hokeji škodilo. Hraje se už v jednu, bude to rozhodující zápas. Musíme se na něj připravit, odpočinout si, zabrat a nějak to dopadne.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
