Já byl nervák, prohru bych nepřijal… Šmíd o pádu 0:5 s Kanadou: Pro gólmana kruté
První akci u hokejové reprezentace do 18 let asistent Ladislav Šmíd (39) s medailí nezakončí. Česká osmnáctka skončila po základní skupině domácího Hlinka Gretzky Cupu na třetím místě, v pátek ji čeká jen boj o páté místo se Slovenskem. Určila to závěrečná prohra 0:5 s Kanadou, zdánlivý debakl se ovšem rodil zejména v posledních deseti minutách. „Měli jsme naivní, až dětské ztráty. Brankář stál v určitých fázích zápasu na hlavě,“ promluvil o výsledku kolega trenéra Jana Tomajka.
Po 51 minut jste s týmem bojovali o postup do semifinále, ale pak nastal kanadský uragán. Co k němu vedlo?
„Brankář nám dal po dvě třetiny šanci vrátit se do zápasu. Prohrávali jsme 0:1 a cítili naději, i když se soupeř držel u nás v pásmu a měl větší možnosti, s tím byly problémy. Ztráceli jsme ohromné množství puků ve středním pásmu, což proti Kanadě nemůžete. Přechod středního pásma se vůbec ukázal být klíčový hlavně ve třetí třetině. Šance jsme si vytvořili, ale docela nás tlačí bota v tom, že nemáme zakončení a nedostáváme se k dorážkám. Tím pádem nemůžeme myslet na úspěch.“
Jak se díváte na řešení pětiminutové přesilovky, v jednu chvíli dokonce v poměru pět na tři?
„Vidíte, málem bych zapomněl, další věc… Přesilovkou jsme si nepomohli, zrovna v ní jsme si ani nevytvořili žádné možnosti. Když soupeř tohle ubrání, dodá mu to energii, nám naopak sebere. Musíme na přesilovkách zapracovat i směrem do sezony, protože proti tak kvalitním protivníkům si šance při hře pět na pět tolik netvoříte. Přesilovkou si musíte pomoct, minimálně gól nebo dva dát.“
Jak jste zmínil, měřítko určitě snesl brankář František Poletín.
„Je to pro něj kruté, dal nám možnost. Co jiného jsme si mohli přát, než po takových dvou třetinách prohrávat jen o gól? Musíme si nalít čistého vína, Kanaďané šance měli a Franta v určitých fázích zápasu stál na hlavě. Ve třetí to napadalo do branky, měli jsme naivní, až dětské ztráty. A ve třetím zápase v řadě trošku chyběla síla. Nedobruslovali jsme do pozic. Takový je někdy hokejový život, myslím si, že Frantu to posune v kariéře dál.“
Posune se i tým? Ve velmi podobném složení patrně odehraje v příštím roce mistrovství světa.
„Pokud si z negativní zkušenosti něco vezmete, přetavíte to do pozitivna. Nemá cenu brečet, prohrálo se, život jde dál. Ve hře byly dobré i špatné věci, dá se z nich poučit. Jako trenéři musíme zareagovat a připravit se nejen na další zápas se Slovenskem, ale i na příští turnaje.“
Vaši svěřenci přiznávali, že po třetím gólu se takříkajíc zlomili. Váš názor?
„Je to těžké. Vždycky se bojuje po šedesát minut, ale taky mám nějaký soucit. V té situaci jsem byl, byť jako větší nervák, prohru bych asi neakceptoval. Třetí zápas byl každopádně náročný i na psychiku.“
Jaký je krizový plán ohledně chabého zakončení?
„Teď s tím máme problémy. Je světový trend velkých obránců, ale pokud máme menší a subtilní hráče, musí být vyčůraní. Obtočit se, být neúnavní, používat nohy. Rychlé změny směru, prostě se narvat před branku. Nesmíte akceptovat, že vás frajer vytlačí ven. V Kanadě taky nejsou všichni dvoumetroví. Je to jenom o mentálním nastavení, určitých pomůckách.“
Co se dá změnit z trenérského pohledu?
„Je prací nás trenérů, abychom něco vymysleli. Třeba změníme formace, jak jsme to udělali už v průběhu zápasu s Kanadou, ale nic to nepřineslo. Něco nachystáme, abychom byli úspěšní a turnaj zakončili vítězstvím.“
Bodne vám den volna?
„Bude potřeba, aby se kluci odreagovali. Až proběhne trénink a nějaká videa, doufám, že půjdou na procházku, vyčistí hlavu. Není dobré myslet na hokej 24 hodin denně. Partu tady kluci mají dobrou. Pak už zase musí být soustředění, připravit se.“
