Slávista Kadlec trefil výhru last minute: Byla to vážně klika
ROZHOVOR - Jasně remízový zápas, opatrná přetahovaná, boj o body na spodku tabulky. Mladé Boleslavi proti Slavii stačilo „ukopat“ dvacet vteřin, dohrát utkání do prodloužení. Místo toho přišlo zbytečné zakázané uvolnění, prohraná bule a gólová rána kapitána hostů Petra Kadlece. „Vážně štěstí, nic jiného,“ oddechl si zachránce Slavie, který zařídil výhru 2:1.
Jak se seběhla rozhodující situace? Začalo to zbytečným zakázaným uvolněním Boleslavi...
„My tam dobře dostali jejich obránce pod tlak, musel to někam hodit. Ali (Ainč) pak vyhrál výborně buly, Pospec (Pospíšil) mi to přiklep a já viděl, že signál, který jsme měli domluvený, nevyjde, tak jsem to tam prostě fláknul. Spadlo to tam se štěstím.“
Co jste měli vymyšleného?
„Chtěli jsme něco zkusit, dokonce to i vyšlo, ale Boleslavští si rozebrali hráče dobře, takže jsem jen zůstal chvíli volný s pukem. A klika, že to vyšlo... Takových střel máte za sezonu hodně a spadne tam tak jedna, dvě.“
Přijde vám, že se vaše situace obrací? Že věci zase začínají jít vaším směrem?
„Určitě. Já už když jsem šel na to poslední střídání, říkal jsem si: ‚Pane bože, ať taky už někdy něco spadne nám,‘ protože takhle jsme o body v poslední minutě přišli snad už třikrát.“
Zato tentokrát vám vyloženě spadly z nebe, souhlasíte?
„Jo, takový je holt hokej, tak to někdy bývá. My nezačali dobře, Boleslav nás trochu přehrávala, od druhé třetiny jsme proto malinko změnili hru. Pak to byl hlavně boj o střední pásmo, asi nic hezkého, my ale potřebujeme bodovat. Nakonec jsme byli šťastnější. Doufám, že to tak vydrží i propříště. Protože my fakt byli ve srabu a okol sebe už v takových chvílích slyšíte i věci, které ani nemůžete brát vážně.“
Na střídačce se objevil staronový asistent Ondřej Weissmann. Co jste na to říkali?
„Nic. Šli jsme do zápasu a najednou se přijel Hárvy... (směje se) Jak se to seběhlo, to je otázka na vedení, ale měl o třetině dobré postřehy.“
| Rozhodující situace očima Hübla, brankáře Boleslavi |
| „Měl jsem obrovský vztek. My si v kabině říkáme, jak do takového zápasu půjdeme hlava nehlava, polezeme po čtyřech, abychom ho udělali a pak to vyústí v takvovouhle situaci. Každé buly u nás v pásmu smrdělo, slávisté je docela vyhrávali, a potvrdilo se to. Šli jsme dva na hráče, který střílel. Ale přišlo mi, že způsobem, aby nás to náhodou netrefilo, aby to nebolelo. A tak se tyhle důležité zápasy nehrají. Snažil jsem se před tou situací nemyslet na to, že je něco špatně. Přesto, že šlo o zakázané uvolnění a nemohli jsme střídat, nám na ledě zůstalo v podstatě to nejzkušenější, co šlo. Věřil jsem, že to zvládeme, protože takoví hráči by to zvládat měli. Ale bohužel... My navíc v posledních zápasech nejsme schopní dát víc než jeden gól, na to se těžko vyhrává.“ |
