Bude se nám líp usínat, radoval se po infarktovém zvratu Burger
ROZHOVOR | Dřel, bojoval, parádně přihrál Ujčíkovi na gól. A nakonec rozhodl i nájezdy. Vítkovický kapitán Jiří Burger však zůstává nohama na zemi. „Pořád máme zdravý respekt k Pardubicím, je to obrovsky silné mužstvo. O nějakém zlomovém momentu série bych nemluvil, jen se nám bude líp usínat,“ říká Burger po vítězství 3:2 sn nad Pardubicemi.
Byl to velký boj, souhlasíte?
„Hodně vydřený zápas. První třetinu jsme neodehráli špatně, ale od druhé byly Pardubice lepší, měly hodně brejkových situací. To bychom si měli víc pohlídat. Ale Šindy (Filip Šindelář) to všechno pochytal! Se štěstím jsme vyrovnali deset sekund před koncem a nakonec to urvali v nájezdech.“
Překvapuje vás, jak Šindelář těžký záskok za Málka zvládá?
„Až zase tolik ne. Kdykoliv nastoupil, podal dobrý výkon. Jasně, je play off, daleko větší tlak… Ale není to tak, že bychom vůbec nečekali, že není schopen podat takové výkony. To vůbec ne!“
Na začátku třetí třetiny jste šel za sporný zákrok na trestnou a Pardubice z přesilovky skórovaly na 1:2. V jakém jste se v tu chvíli nacházel rozpoložení?
„Ve špatným! Já… (na chvíli se zarazí) To nechci komentovat, bylo tam dost sporných situací. Tím nechci říct, že jsem nefauloval, ale sporných situací bylo dost. Víc se k tomu nebudu vyjadřovat.“
Jak jste ze svého pohledu viděl Štefankovo vyrovnání na 2:2 deset sekund před koncem?
„Šli jsme na led dvacet vteřin před koncem a bule byla ve středím pásmu. Nebylo na nic moc času. Chtěli jsme to nějakým způsobem dostat do třetiny a nějak nahodit na bránu. Aby byla alespoň bule. No a bule byla (pousměje se) Ale ve středním pásmu, protože to prošlo až do brány.“
Může to být zlomový moment série?
„Máme odehrané jen tři zápasy, kdyby byl šestý, tak možná jo a bylo by to jiný. Ale takhle máme pořád zdravý respekt k Pardubicím, je to obrovsky silné mužstvo. O zlomovém momentu série bych nemluvil, jen se nám bude líp usínat.“
V závěru jste skoro neslezl z ledu, ale unaveně nevypadáte…
„To je jen taková skořápka, unavený jsem.“ (pousměje se)
Jak těžké tedy bylo zvládnout podruhé za sebou nájezdy?
„Hlavně se to musí zvládnout v hlavě. Nechtěl jsem myslet na to, co bylo v Pardubicích… Chtěl jsem počkat, co z toho vyleze a nakonec se blafák povedl. V hlavě se mi samozřejmě přehrává, co bych mohl udělat, ale hlavně se snažím koukat na gólmana a rozhodnout se podle toho, co udělá on.“
Cítíte, že máte v nájezdech psychicky navrch?
„Já vám řeknu, že jo a příště nevyjdou. Kdepak. Bude dobrý, když budeme skromnější a budeme mít pokoru. Žádná silná slova já nemám rád.“
