Klukům bereme práci. Můžou být naštvaní, říká bek Martínek, posila z NHL
Nejen že chce pomoct svému mateřskému klubu. Obránce Radek Martínek, který během výluky v NHL nastoupil za HC Mountfield, má o jednu motivaci navíc. Musí hrát co nejlépe, aby nikdo v týmu nemusel být naštvaný, že mu posila z NHL zabrala místo. „Taky bych se necítil dobře, kdyby mi někdo vzal práci,“ řekl Martínek po své premiéře v budějovickém dresu, zkažené prohrou 1:5 v Brně.
Zápas nehrál skoro rok, do provozu se vrátil poprvé od 24. října 2011 a na rozkoukání na evropském ledě si dal plný týden od svého příletu ze zámoří. „Určitě se mi to vyplatilo. Kdybych nastoupil hned z letadla, tak mě odtud vynesli na nosítkách,“ usmíval se zkušený zadák.
Nebyl to však jediný důvod, proč reprezentační bek, jehož posledním klubem v NHL byl v minulé sezoně Columbus, nastupoval jen ve druhé obraně a pravidelně se střídal se všemi ostatními. Nebyl tedy tak vytížený jako některé jiné zámořské posily ve svých klubech.
„Já bych taky hrál v každé druhé obraně. Ale musí se to brát tak, že my (hráči z NHL) jsme těm klukům tady vzali práci. I já jsem některému tady vzal práci. Takže jsme se točili na sedm beků, bylo to spravedlivé,“ uvedl Martínek trochu překvapivě.
V Brně totiž rozhodně patřil k lepším borcům v jihočeském dresu. Rozjel akci, po které padl jediný gól HC Mountfield, a byl u jednoho inkasovaného gólu v oslabení. V hodnocení +/- mu tedy zůstala nula.
„Jsem s ním spokojený. Hlavně že neměl strach ze zápasu, který hrál po strašně dlouhé době a po těžkém zranění. Když se mu vrátí timing v akcích, bude pro nás určitě fantastický bek. Což on je,“ řekl k jeho výkonu trenér Peter Draisaitl. HC Mountfield ještě očekává příchod dalšího beka Andrewa Ference z Bostonu.
Martínek upřesnil, že mu nikdo nástup do sestavy nevyčítá. „To určitě ne, ale já bych se taky cítil naštvaný. Můžu si říct, tys přišel jen na pár měsíců,“ podotkl. O to větší má prý motivaci ukazovat kvalitní výkony. „Můžou říkat posila, ale to musíte ukázat na ledě,“ má jasno.
Ve své obnovené extraligové premiéře působil klidně, nezbavoval se zbrkle puků při rozehrávce, v útoku si občas klepal o led, aby dostal puk na střelu.
„Myslel jsem si, že to bude horší,“ zhodnotil se. Nevyloučil, že v dalších zápasech se bude do podpory ofenzívy zapojovat ještě častěji. To záleží taky na tom, co my dovolíme soupeři. Když se budeme pořád bránit, tak nejde útočit,“ řekl s kyselým úsměvem. V Brně to totiž vypadalo tak, že se Jihočeši skutečně často jen bránili tlaku domácích.
V kabině se potkal například s útočníkem Robinem Soudkem, s jehož otcem Karlem ještě ve svých začátcích hrával. „Jeho táta byl šikovný obránce, syn je silovější útočník, trochu jiný typ. Hrál dobře,“ pochválil jediného střelce poražených Martínek.
A vlastní výkon? K tomu se zadák s reprezentačními zkušenostmi vrátil vtipně: „Vím, že jsem nehrál dlouho, ale to nezapomenete, ne? To je jako jezdit na kole, to taky nezapomenete,“ řekl.
