Lašák po vyřazení: Strašně mě prohra bolí, tu chybu si neodpustím
Působil zlomeně podobně jako hokejka, která odnesla jeho frustraci. Po druhé třetině liberecký brankář Ján Lašák obětoval svůj pracovní nástroj, ulevil svým nervům. Jenže prohru 2:6 s Vítkovicemi a konec sezony si stejně bral hodně osobně.
Jak moc vás to bolí?
„Tahle porážka nemohla být krutější. Já jsem snad od příchodu do Liberce nedostal hloupý gól. A zrovna teď mi tam spadl. Musím to vzít na sebe, třetí branku Vítkovic jsem měl mít. Nejhorší možný okamžik.“
Mluvíte o zásahu Rudolfa Huny, který přišel pouhých 77 sekund po libereckém vyrovnání na 2:2. Co se stalo?
„Puk šel před branku, hráč mi to tečoval přímo před nosem a prošlo mi to kolem tyčky mezi betony. Byla to situace, kterou brankář musí pokrýt. Jak říkám, je třeba se k tomu postavit jako chlap. Byla to chyba, měl jsem tam mít hokejku. Kdyby tam nebyl dotek, mám to. Ale bohužel.“
Jak jste prožívali konec Petra Nedvěda, který se loučil s kariérou?
„Nebyl čas. Ale víte, já jsem hodně emotivní člověk. Hrozně mě ta prohra bolí. Nehráli jsme tak zle. Pár týdnů to ve mně vydrží.“
Zlámal jste i hokejku, to bylo z frustrace?
„Ano. Ano, měl jsem na sebe vztek. Víte, já tuhle sezonu odvedl dobrou práci v Trenčíně a i tady po svém příchodu. A teď dostanu takový hnusný, škaredý gól. Pak ve vás bouchnou saze. My jsme tam všichni dřeli, nic se nám neodrazilo do branky. A pak dostaneme tohle. Strašné.“
O to horší, že není čas na nápravu?
„Právě. To je na tom nejhorší. Přenesu si to do léta. Strašně mě to mrzí. Jsem starší hráč, musím převzít zodpovědnost.“
Máte lék na smutek?
„Jako každý chlap na to mám svůj recept. Myslím, že na konci noci, je ten recept pro všechny stejný.“ (usměje se)
