Známí ho zastavují a vyptávají se: „Tak jak? Vrátíš se na led? A kdy?“ Dnes už hokejový „důchodce“ Martin Straka čelí dotazům, jestli si náhodou konec kariéry nerozmyslí. Jestli nezačne mít choutky se vrátit jako nedávno jeho kamarád Petr Nedvěd. Jenže olympijský šampion z Nagana a plzeňský boss a majitel skálopevně tvrdí: „U mě nic takového nehrozí. Fakt ne.“
Hokejová Plzeň načíná novou éru. Po šesti sezonách se bude muset obejít bez své ikony. Jednačtyřicetiletý útočník trvá na tom, že ohlášený konec kariéry po posledním vyřazení ve čtvrtfinále s Kometou je definitivní. „S Méďou to trochu šilo, ale já jsem jiný případ. U hokeje jsem pořád, takže v tomhle ohledu mi vůbec nechybí,“ tvrdí největší postava extraligy minulých let.
U vás tedy žádné choutky na comeback nehrozí?
„Ne. Vůbec ne. Zatím ne.“
Říkáte zatím…
(ihned se smíchem zareaguje) „Ne, to jsem řekl blbě. Zatím škrtněte. Prostě nemám.“
To Petr Nedvěd také dlouho říkal. A vidíte, málem se vrátil…
„Mám výhodu, že u hokeje jsem pořád, v Plzni mám dost starostí. Jsem v tom dění, takže je to v pohodě. Vůbec neuvažuju o tom, že bych měl zase začít hrát.“
Štvou vás podobné otázky od kamarádů a známých?
„Sem tam se mě někdo zeptá. Ale to je normální, jsem v klidu.“
A co jim odpovídáte?
„To, co vám. Že se nevracím. A tečka.“
Co když na Plzeň v úvodu sezony sedne velká krize a všichni vás budou přemlouvat, abyste svému mužstvu pomohl?
„V tom případě si budou muset hráči a trenéři poradit sami. Může se stát všechno, ale cestu z problémů si budou muset najít v kabině. Já už jsem v jiné pozici.“
Kde vlastně máte uloženou výstroj?
„Nechal jsem si ji vyndat do svého malého kanclu přímo v kabině, plánuju, že začnu s týmem chodit na led. Ale jenom proto, abych se trochu udržoval, budu k tomu potřebovat jenom brusle, rukavice a hokejku. Víc nic. Zbytek v té brašně může ležet dál.“
Váš dlouholetý parťák Jaroslav Špaček, jenž v Plzni působí jako asistent trenéra, do vás jistě bude hučet, abyste se vrátil. Stejně jako vy do něj, když naskočil senzačně před dvěma lety do finále se Zlínem.
„Možná něco přijde, ale určitě to bude v dobrém. I Špágr ví, že se mnou už nic nehne.“
Ale je na vás vidět, že se udržujete v kondici.
„To jo, snažím se nějak hýbat. Paradoxně dělám i to, co jsem předtím jako hráč nejvíce nesnášel. Běhám! (usměje se) Sem tam si taky zašlapu na kole, zacvičím v posilovně. Hraju golf, tenis. Snažím se furt něco dělat, protože nejde najednou začít jenom sedět a kynout.“
Ale vnímáte, že to je něco jiného než dřív?
„Určitě jo, dělám to s větší radostí. I když si přitom hlídám tepovou frekvenci, abych se zase moc neflákal, tak celkově vím, že když se mi do něčeho vyloženě nechce, tak to nedělám. Už u toho není takový stres. Někdy mě to chytne a sportuju celý den, jindy si dám úplný volno.“
Nepotáhne vás to i na střídačku?
„S tím zatím nepočítám. Sázím na naše trenéry, kteří to dělají skvěle. Je to jejich práce. Koukám na hokeje seshora. Teď je to v pohodě, je začátek přípravy, klid. Větší napětí přijde, až o něco půjde a bude se hrát o body. Práce je každopádně i tak dost, budu navíc hodně sledovat mládež, na kterou jsem předtím neměl tolik času.“
Takže nehrozí, že byste se časem bez hraní začal cítit nevytíženě?
„Všichni si myslí, že nebudu vědět, čeho se chytnout… A kolik teď mám najednou času… Ale tak to není! Na zápasy i tréninky chodím, na zimáku jsem pořád. Navíc když sedím v kanceláři, neustále se něco děje. Jeden telefon, druhý, pak někdo přijde. Za chvíli další. Když jsem hrál, lidi mě s nejrůznějšími věcmi moc nechtěli obtěžovat, navíc jsem byl v kabině. Teď mě vidí pořád nahoře, neustále se na něco ptají. Takže nebojte, práce je dost. Nuda nehrozí.“ (usměje se)
Roli lídra by měl hlavně převzít někdejší slávista Petr Kadlec. Co všechno si od něj slibujete?
„Jsme moc rádi, že jsme ho získali, přesně takový hráč se nám hodí. Hodně mu věříme. Ale nechci veškerou zodpovědnost dávat jenom na něj, máme i další zkušené hráče – Pavla Kašpaříka, Vencu Pletku nebo Ondru Kratěnu. No a pak se musejí projevit ti mladí, kteří jsou tady u nás už delší dobu, čtyři pět let. Ti to teď musejí vzít na sebe a nastartovat to. Vždyť do budoucna to bude jejich tým. Musí to pro ně být velká výzva. Nevím, co by je mělo víc motivovat.“
Už víte, jestli bude Kadlec po vás dělat kapitána i v sezoně? Nebo pouze teď v přípravě?
„Je širší spektrum hráčů, kteří přicházejí v úvahu. Podrobně jsme se o tom ještě nebavili.“
Jak těžké pro vás bylo oznámit Tomášovi Vlasákovi, dlouholetému spoluhráči, že už s ním v Plzni nepočítáte?
„Bylo to těžké, to jo. Spoustu jsme toho spolu prožili, seděli jsme vedle sebe v kabině, hráli jsme spolu. Jsme i velcí kamarádi. Takže to jsou náročná rozhodnutí, zvlášť s mou povahou. Ale takový je prostě život. Nebylo to snadné ani s Radkem Dudou. Ale člověk musí koukat hlavně na to, co je nejlepší pro klub. Ale správně jste zmínil Vlasyho, že v jeho případě to bylo fakt specifické. Když s někým dlouho hrajete a respektujete ho, je to o to těžší.“
Prý jste předběžně domluvení na to, že by mohl za rok nastoupit u vás jako sportovní manažer.
„Ano, jsme nějak domluvení, u nás v Plzni je vždycky vítaný.“
Překvapilo vás, že si ještě kariéru prodlouží ve Slavii?
„Je super, že má stále chuť hrát. Takoví hráči, když jsou zdraví a mají energii, by neměli končit. Jsem rád, že pokračuje, pořád má co nabídnout těm mladým klukům.“
Do sezony vstupujte s hodně omlazeným kádrem. Nebyla přestavba až moc radikální?
„Naopak jsem rád, že se nám to takhle podařilo. Záleží jenom na těch mladých klucích, jak se toho zhostí. Nemají nic jistého, místo si musejí vybojovat. A té šance se chopit. Když to neudělají, poohlédneme se po někom jiném. Mají to ve svých rukách.“
Roli hráče a šéfa klubu naopak stále prožívá váš další kamarád Jaromír Jágr. Co říkáte na to, že jeho klub Rytířů spadl do první ligy?
„No to mu tedy vůbec nezávidím. To je pro každého noční můra.“
Neměl jste podvědomě z něčeho podobného strach, když jste se před lety vracel z NHL a přebíral Plzeň?
„Určitě mě to napadlo, když jsem přicházel, že se něco takového nesmí stát! Nechtěl bych to zažít, vím, co by to znamenalo. Jak by reagovali fanoušci, sponzoři.“
O to větší máte radost, že se vám podařilo s Plzní usadit mezi špičkou a před rokem i vyhrát titul?
„To jo, ale pořád člověk musí pracovat. Nesmí usnout na vavřínech a chlácholit se tím, jak je všechno báječný. Stačí zaspat začátek extraligy a najednou zahučíš dolů, ani nevíš jak. Je třeba být neustále v napětí. A mít pokoru. Doufám, že nás nic takového nepotká. Vím, že to Jarda nemá jednoduché. A přeju mu, aby to s Kladnem zvládli.“
Co jste vůbec říkal na okolnosti, za jakých se loučil s národním týmem po posledním mistrovství světa?
„Sledoval jsem to na dálku, ale nezaznamenal jsem, že by ho někdo napadal nebo nějak moc kritizoval. Nevím, co přesně za tím bylo, že byl trochu podrážděný. No a pak ten Hašan do toho, to jsem také úplně nepochopil… (Dominik Hašek ho za jeho reakci zkritizoval – pozn. autora) Ani nevím, co přesně Jardovi během toho turnaje vadilo.“
Také i nejrůznější reakce na facebooku.
„Aha… Ale hráč takových kvalit se na to přece musí přenést. Každý musí být soudný, uznat, kdy mu to jde, kdy ne. Takže nevím, z čeho přesně Jarda vycházel. Nemyslím si, že by kolem něj byla taková kritika, aby z toho byl takový humbuk. Každopádně byl z našich hráčů Jarda na šampionátu nejlepší. To už zaznělo vícekrát.“
Kdekdo říká, že Jágr ty reakce na sociálních sítích moc řeší…
„V době, kdy jsem byl s Jardou neustále v kontaktu a hráli jsme spolu v jednom týmu, tak facebook neměl. (usměje se) Ale hlavně Jarda je fenomén, nikdo nedokázal to, co on. Všichni bychom si měli vážit, že ještě hraje, navíc na takové úrovni. V NHL seká jeden rekord za druhým, moc mu držím palce, aby mu to takhle šlo i dál. A hlavně aby mu vydrželo zdraví.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
