V očích měl jasný výraz zklamání. Aby ne. Jeho střely se už už halily do zlatého hávu. V jednom případě chyběly milimetry, v dalším centimetry. Martin Ručinský však zároveň nepropadal panice. „Jsme to my, kdo vede v sérii,“ strkal litvínovský matador vybujelé emoce do mrazáku.

Vašemu pokusu v 74. minutě scházel snad jediný milimetr, možná dva. Viděl jste, jak to u tyčky vypadá?
„Dostal jsem puk od Petryho (Petružálka) zpoza brány, před brankou byla skrumáž, já se to na ni snažil jen hodit, zvednout to a různě se to tam doráželo. Kluci zvedali ruce, ale já to přesně neviděl, měl jsem to ze strany.“
Přesvědčovali vás spoluhráči, že to byl vítězný gól?
„Myslím, že Karel Kubát říkal, že ho viděl v bráně. Těžko říct, nevím, jestli to viděl dobře, nebo ne.“

Jak na vás v prodloužení doléhal Plíhalův gól z 60. minuty? Měl vliv na psychiku týmu?
„To je hokej… Dostali jsme blbýho góla, to se stává, nedá se nic dělat. Před nastavením jsme si řekli, že máme sil dost a že budeme hrát náš hokej. Měli jsme převahu, ale nedávali jsme šance a prohráli na penalty. Bohužel. Teď se pojede do Litvínova.“
Třinec vás přestřílel, ale vy jste byli více nebezpeční. Měl jsem stejný dojem?
„Nepřišlo mi, že by nás Třinec tlačil, my jsme si hráli naši hru. Ale protože domácí prohrávali, museli se tlačit do branky. V zápase jsou momenty, kdy se ocitáte pod tlakem, za chvíli je to zase naopak.“
CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V PONDĚLNÍM VYDÁNÍ DENÍKU SPORT











