Bitky nevyhledává, ale když si pěsti soupeře najdou jeho, neváhá ani vteřinu. Třeba i na tréninku. Tak, jako v uplynulé sezoně s podobně rtuťovitým spoluhráčem Janem Káňou. Před startem extraligové sezony 2015/16 se vítkovický obránce Lukáš Klok (20 let) stihnul porvat na ledě už dvakrát. Do německého matadora Marcuse Kinka se v Lize mistrů dokonce pustil i se zlomeným prstem na ruce. „V tu chvíli bolest překonal adrenalin.“
Ve vítkovické obraně je dost urostlejších borců. Namátkou například David Štich (189 cm/106 kg), Tomáš Kudělka (190/93) nebo Lukáš Kovář (200/107). Dvacetiletý Lukáš Klok, kterému spoluhráči přezdívají Klokan, nemá se svými 182 centimetry a 81 kilogramy vyloženě parametry hokejového rabiáta. „Nejsem extrémní bitkař,“ potvrzuje i sám. „Ale když to přijde, tak se toho nebojím. Víte jak to je – jeden rukavice zahodí, druhý ne a nastane trapná situace…“
V přípravě na extraligový ročník 2015/16 se Klok pobil už dvakrát. V Třinci vyzval Tomáše Plíhala (32 let, 186 cm/91 kg), v Champions Hockey League německého útočníka Marcuse Kinka (30 let, 186 cm/95 kg). Plíhala povalil, po pěstním souboji s Kinkem crčela krev z obou.
„Kink mě před bránou osekával,“ líčí Klok zárodek bitky. „Hráli jsme oslabení, dostal jsem sekyru do ruky a hned cítil strašnou bolest. Věděl jsem, že to je s prstem špatné, ale střídačka byla daleko, vystřídat jsem nemohl. Pak jsem dostal ještě do zad, do lýtka, tak jsme se s Kinkem požďuchali.“
Slovní výměna byla rychlá. Pár nadávek v angličtině a už to jelo. „Zvládnul bych to i v němčině, protože máme trochu německou rodinu,“ usmívá se Klok. „Ale šlo to anglicky. Jako po másle. Teda já toho moc říct nestihnul, ale pobral jsem všechno, co mi řekl on.“
Rukavice zahodil Klok jako první. I přes zlomený prsteníček na levé ruce. „Nevím, jestli mi jej hokejkou přelomil Kink nebo někdo jiný, ale bolest jsem v tu chvíli nevnímal, překonal ji adrenalin. Naštěstí to byla levá ruka – ta co drží. Ale já si pak stejně pochroumal i ruku, co dává. Rozsekl jsem si ji jeho o plexi.“
V seniorské kategorii to byly první dvě Klokovy rvačky. Bohatší zkušenosti má ze zámořské USHL, kdy hrával za Youngstown Phantoms (sezona 2013/14). „Bitek jsem tam měl asi pět nebo šest. Dáte lepší hit, sestřelíte kapitána a už se na vás hrne bitkař. Musíte s tím počítat. Když chcete rozdávat, musíte i přijmout.“
Ve vítkovickém týmu je podle Kloka víc hráčů, kteří umí přitvrdit. „Agresivnější je třeba Rosťa Olesz, ale ten se moc bít nemůže, protože je to náš útočný tahoun. A tough boy (drsňák) je rozhodně Tomáš Kudělka – s ním si není radno zahrávat. Nebo David Štich, ten se taky rvačkám nebrání, umí přitvrdit. To ale každý.“
Klok to osobně poznal i na tréninku. V minulé sezoně se na něm lehce „poštěkal“ s rtuťovitým Janem Káňou. „I na tréninku šly rukavice dolů,“ přitakává Klok. „Byly tam oboustranné emoce, Kaňka mě seknul, pak mě chytnul do kravaty. Já byl mladý, nevěděl jsem pořádně, co se děje, jen jsem se bránil. Ale v pohodě, nikdo se nezranil. Jen jsme si pak spravili helmy, posbírali věci a jelo se dál. Vše jsme si vyříkali a nakonec se tomu i zasmáli.“
Je pochopitelné, že bitky neradi vidí rodiče. „Mamka má strach a taťka je nervózní,“ připouští Klok. „Pokaždé vybuchne, proč se jako biju? Na druhou stranu mi říká, že nemám být posraný a nemám se bát nikoho. Rozumím tomu, že mají strach, takže jim pak hned volám, aby věděli, že to je v pohodě.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
