Tomáš Vrábel
28. října 2016 • 09:00

Látal je rychlíkem extraligy: Hokej už je spíš atletika

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Plekanec promluvil o Kladně: Když se pořád opakují stejné chyby, tak…
Od smutné fotky ke slovenskému snu: Česko je pragmatičtější, říká Smetana
VŠECHNA VIDEA ZDE

Neovládá čelo produktivity, i když v poměru střely/čas na ledě je nejaktivnějším hráčem Tipsport extraligy. Útočník Mladé Boleslavi Martin Látal (28) je zatraceně rychlým hokejistou, díky této vlastnosti si vytváří i velké množství šancí, ale když jsou nohy rychlejší než ruce, občas trpí produktivita. „Někdy jsem zbrklý,“ přiznává.



Rychlý jste byl odmala?
„Vždycky jsem byl o trochu rychlejší, ale stačilo to jen do určitého věku. Ještě v kanadské juniorce jsem neměl problémy, ale když jsem se pak vrátil do extraligy, tak už jsem tolik nevynikal. Rozdíly se najednou téměř smazaly, tak jsem na bruslení a rychlosti musel začít pracovat.“

Jak na tom pracujete? Je to o technice bruslení, posilování, nebo o čem?
„Technika ani ne, i když občas praktikuju stále dokola dvě cvičení na ledě. Jedno je slalom, druhé na rychlý start – položím si tři hokejky po půl metrech před sebe a při prvních třech krocích stoupám jednou nohou mezi ně. Důležitější však je odrazová síla dynamika. Každý den skáču přes překážky, dělám dřepy s lehkou váhou, jde o klasickou finskou posilovnu.“

Přibližte to dennodenní posilování.
„Například si dám tři překážky, ty přeskočím snožmo dopředu, pak stranou, k tomu přidávám i desetimetrové sprinty. Ty dřepy dělám s padesátikilovou činkou, při kterých jdu pomalu dolů a co nejrychleji se snažím nahoru. A pro dnešní hokej je strašně důležitý core (hlubový stabilizační systém), břicho a záda. Dělám to každý den a za rok se to pak nasčítá.“

Neškodí vám rychlost občas?
„To určitě, občas jsem kvůli ní zbrklý. U gólmana jsem kolikrát dřív, než si rozmyslím, co chci vlastně udělat. Pro brankáře je to někdy i výhoda, ale už to asi nejde odstranit. Zase se díky rychlosti dostávám do velkého množství šancí, má to svoje pro i proti.“

Co je nejdůležitější na bruslení při samotném zápase? První tři kroky, bógny, start z místa, start z jízdy…
„První tři kroky i celková agresivita při bruslení. Na Světovém poháru mohl člověk vidět ten obrovský rozdíl. To, jak bruslili ti mladíci do třiadvaceti let, McDavid a spol., to byl kalup. O tom je dnešní hokej, je to spíš atletika. Člověk musí být spíš sprinter, ty první tři kroky jsou opravdu hodně důležité. Pomůžou získat hodně puků i klíčový náskok před soupeři.“

Máte třeba změřenou stovku, za kolik jí uběhnete? Nebo skok do dálky?
„Kdysi mi to měřili, pan Jebavý z Karlovy univerzity (profesor zaměřený na atletiku) byl nadšený. Přesný čas stovky nevím, ale bylo to… Rychlý. (úsměv) Teď už na tom pracuji každý den, což se na ledě projevuje.“

Máte dobré načasování, moderní hokej vám jde na ruku. Je hodně o rychlosti, dřív byl o tvrdosti.
„To ano. Když se podíváme deset až patnáct let zpátky, nevím, jestli bych mohl hrát s mojí postavou. Nejsem tak silově vybavený, jako byli hráči tehdy. Teď už je hokej jinde, ten, kdo se dobře pohybuje, se i prosazuje. Ti nejlepší hráči jsou neskutečně rychlí, ale i výborně technicky vybavení.“

Dnes už se bruslení hodně driluje, není to tak, že by to McDavid měl od Pánaboha, za vás to bylo jiné, že?
„To ano. Když vidím třeba tady v Mladé Boleslavi, jak se pracuje s mládeží, tak je to úplně něco jiného než dřív. Za nás jestli se hrálo na dvě, nebo se trénovala jednoduchá střelba… Dnes už děti mají bruslařské vložky, dělají power skating a podobně.“

Vy jste piloval techniku?
„Jsem zastáncem toho, že když to jde, tak nic neměnit. Kluci občas jezdí na skatemill (bruslící trenažér), ale já ne. Stejně brousím, mám stejný brusle, hlavní ale je každý den makat. Je pravda, že po draftu, když jsem byl ve Phoenixu, tak nás při bruslení natáčeli, to mi řekli, že moje technika je špatná. Ale já si z toho nic nedělal, protože jsem stejně byl jeden z nejrychlejších. Technika lze naučit do určitého věku, ale já bych stejně nic neměnil, líp už to nejde. Měnil bych jiné věci z mé hry, ale bruslení to určitě není.“

Alchymií je i velikost žlábku. Potrpíte si na něj? Jaký máte?
„Hodně, nemám skoro žádný, mám nejmenší z celého týmu.“

Díky němu jste rychlejší, zato koordinace musí být strašně náročná.
„Je fakt těžké se na bruslích udržet, pořád musím být v podřepu, ale mně to vyhovuje. Naučil jsem se na tom. Když už mi kustod Olda Kopecký udělá větší žlábek, tak to není ono a už to řešíme. Stane se, že i několikrát za den přebrušujeme, než to vychytáme, ale jinak se mi věnuje na sto procent, svoji práci dělá výborně. Ostatní kluci to na stejném žlábku zkoušeli, ale moc jim to nešlo. (úsměv).“

Jak si potrpíte na samotné brusle? Co je pro vás nejdůležitější: váha, nebo pohodlí?
„Za sezonu mám tak čtvery, nebo patery. Brusle řeším také hodně, o pohodlnost mi ani tak nejde jako spíš o váhu a o to, aby seděly při bognách.“

Jste jeden z mála hráčů, který nemá start za národní tým, ale na nominaci by mohl pomýšlet. Je to něco, na co byste se upínal?
„Pár let jsem na to už vůbec nemyslel. Rád bych jel, je to odměna za celoživotní práci hokejisty, každý by na reprezentaci chtěl jet, ale když pojedu, tak pojedu, když ne, tak ne. Moje práce je teď taky v klubu. Ale kdybych jednou jel třeba i jako náhradník, tak bych byl strašně rád.“

V této sezoně dostáváte v Boleslavi víc prostoru než v té minulé. Čím to?
„Byl jsem často zraněný a kvůli tomu asi ani ta pracovní morálka nebyla taková. A když jsem vypadl ze sestavy, tak se mužstvu dařilo a trenéři neměli důvod do toho zasahovat. Tvrdou práci jsem si o místo řekl, hraji o dost víc a jsem za to rád.“

Takže pracovní morálka se zvedla?
„Spíš už to bylo psychické, měl jsem tu otce (Jaromír Látal byl sportovní manažer), což nebylo úplně jednoduché. Kdo to nezažil, to nepochopí. V uvozovkách jsem si trochu oddychl, když to skočil, protože předtím jsem cítil, že pořád musím někomu něco dokazovat, že musím dát třicet gólů, aby si lidi něco nemysleli. Teď jsem uvolněnější, makám, snad to bude pokračovat.“

Kolem vaší osoby koluje, že jste remcal. Je to tak?
„Jo, když mi někdo něco řekne a nelíbí se mi to, tak si to nenechám líbit. Nenechám si srát na hlavu. Ke své hře potřebuju emoce, a když nejsou, tak můj výkon je poloviční. Rád si ‚popovídám‘ se soupeřem, chytneme se i na střídačce se spoluhráči, ale to je úplně normální. Nemám problém někomu odpovědět, když mi řekne něco, se mi nesedí.“

Neuškodilo vám to někdy?
„To asi určitě jo, ale vlastně je to skoro minulost. Dřív jsem býval podstatně horší, asi už nemám tolik síly jako zamlada. Ale každej jsme nějakej.“

Jak přemýšlíte o hokejové budoucnosti? Kam byste chtěl směřovat.“
„Tak NHL už mi utekla…“

Myslíte, že utekla? Michal Kempný či Jakub Nakládal se do ní vydali taky v pozdějším věku.
„To jsou výborní hráči. Já na to vůbec nemyslím, i když KHL by jednou mohla být mým snem. Strašně se mi líbí také životní a hokejový styl ve Finsku a Švédsku, těmito zeměmi bych také nepohrdnul.“

Řekli o něm

František Výborný, trenér Mladé Boleslavi
„Říkal jsem si, jestli není nejrychlejším hráčem na planetě. Ne, opravdu, on tomu jde sám naproti tím, jak na sobě pracuje. Na druhou stranu se o něm všeobecně říká, že je to problémový hráč, já ho znám deset let. Ale teď jestli si to uvědomil, nebo má už věk, přístup hodně změnil. Podle mě si to i uvědomil a z devadesáti procent je jeho chování jiné. Kdyby byl disciplinovanější už dřív, tak by mu nějaký ten reprezentační start neutekl.“

Oldřich Kopecký, kustod Mladé Boleslavi
„Velikost žlábku už ani není na stupnici, je až za ní. A ještě mu tupíme hrany. Při broušení jeho bruslí nasazujeme nový kotouč a z diamantu kouká jenom špičička, žlábek je skoro rovný, oblouk nemá téměř žádný. Nikdy jsem to nezažil. Nikdo z týmu se na tom neudrží, mnozí to zkoušeli. Každou čárku pozná, když mám třeba ojetý kotouč, tak hned nadává.“

Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší  

Vstoupit do diskuse
0
Čtvrtfinále
Články odjinud


Články odjinud