Představu, jak by měl Mountfield vypadat, má nový sportovní manažer Jaroslav Bednář docela jasnou: „Jsem typ, který by s klubem rád preferoval moderní a agresivní hokej, hodně bruslařský a dost důrazný.“ Přiznává, že proto s kariérou na jaře skončil. Hlava věděla, jak hrát, tělo už to nedávalo. Pro iSport.cz vyprávěl také o odvaze, kterou má Libor Zábranský, a jak mu je blízká. Nebo o tom, že nechce přeplácet průměrné hráče. Nová etapa velkého hokejového života začala.
Místo hokejky už do ruky bere mobil, tužku a asi i kalkulačku. Nenavléká na sebe dres, ale před zápasem košili. Zápach hokejové kabiny vystřídala kancelář s otevřeným oknem. Tohle je nový život Jaroslava Bednáře. Ještě na jaře byl extraligovou hvězdou, teď je sportovním manažerem Mountfieldu. „Strašně mě to baví a... Počkat, tohle říkám pořád a každému,“ usměje se. „Jenže ona je to pravda. Splnil se mi sen. Vždycky jsem tohle chtěl po kariéře dělat,“ ubezpečuje.
Vážně to byl sen? Vždyť v hokejovém prostředí se pohybujete přes třicet let. Taky jste si mohl hodit nohy nahoru, užívat si konečně klid, svobodu.
„Jenže já nejsem typ člověka, který by skončil s hokejem a po zbytek života už nevyvíjel žádnou činnost. Pořád musím něco dělat a tohle je práce, která zase tak fyzicky náročná není. Je o zkušenostech, vidění hokeje. Teď se jenom potvrdí, jestli mu rozumím, nebo ne.“
Ale času vám to asi dost sebere, ne?
„To je druhá věc. Připravujete se na všechno, ale než do toho sám vletíte, netušíte, jak je tahle práce extrémně náročná na čas. A to sezona ještě ani pořádně nezačala.“
V Hradci jste řídil kabinu, teď už ale není vaše. Nedělalo problém se s hráči najednou začít bavit jinak než jako jeden z nich?
„Je fakt, že do toho, co se děje v kabině, se už nemíchám vůbec. Chci se postarat o to, aby hráči měli kompletní servis a mohli se starat jen o samotnou práci. Ale kamarádit s nimi už nemůžu, to nejde. Kontakty se přerušují. Kabina má svoje věci, kteřé řeší. Nestojím ani o to, abych se od někoho doslýchal drby na druhé. To je poslední, co bych řešil. Nezajímá mě nic jiného než výkony na ledě, a tím to hasne.“
Co s vámi dělá chvíle, kdy někomu z party, se kterou jste hrál, musíte říct, že končí a už ho nepotřebujete?
„Je to součást práce. Takhle to musí brát i oni. Jakmile hráč nebude výkonnostně připravený a nebude na to mít, nemůžu se dívat na vzpomínky, co jsem s kým prožil. Byli jsme spolu na houbách, na večeři, na pivu? Tohle je sport, který se hraje pro lidi, a lidi chtějí vidět výsledky.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
KoupitNejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
