Předloni slavil titul, rok poté bral finále, na přelomu roku protáhl dvacítku do semifinále MS, na jaře jeho Bílí Tygři vyklepli v play off Spartu, podruhé v řadě. Nepřekvapilo, když se Filip Pešán ocitl mezi kandidáty na post nového kouče reprezentace a zároveň na radaru prestižních zahraničních klubů. Odejde? A kdy? „Možná jsem moc pohodlný na to opustit tak skvělou práci, jakou mám,“ překvapuje 40letý kouč. Sestav si vlastní tým z hráčů extraligy a hraj o 150 tisíc korun >>>
Pod Ještědem se chystají na sezonu, kterou by po letošní stopce ve čtvrtfinále rádi posunuli minimálně o level výš. V mikrosvětě organizace Bílých Tygrů je vše nachystáno na řádný výpad z klece a dlouhý ročník. Ale zdaleka nejen o to jde liberecké firmě, která se otevřeně hlásí ke kultivaci extraligového prostředí. Však zjistíte sami…
Díval jste se na fotbalový debakl s Rusy?
„Moc ne, nebyl čas. Ale fotbalový fanoušek jsem, baví mě ho sledovat i hrát. Zápasy nároďáku si obvykle nenechávám ujít, netvrdím však, že vidím pod pokličku.“
Můj pocit je, že hokej bývá docela rád, když to fotbalu nejde a naopak. Máte to podobně, anebo vás štve, že to velkým týmovým sportům v Česku drhne?
„Já to tak nemám. Například v Liberci máme velmi úzké vazby se Slovanem na poli hráčském a trenérském. Podporujeme se navzájem, navštěvujeme svá utkání. Fotbalu fandím a jsem smutný, že ten český chřadne a je na tom vcelku podobně jako hokej.“
Napadá vás společná příčina?
„Vidím ji ve dvou rovinách. Je tu obrovský, dramatický rozdíl v podpoře sportu ze strany státu kdysi a teď. V dobách naší dominance ve světovém hokeji byla státní podpora obrovská. Tvořila se tu střediska mládeže, centra národních týmů. Hodně peněz se investovalo do vzdělávání, do vědy, to všechno pohaslo. Velmi mizivá je dnes pomoc klubům od municipalit, když tedy budu mluvit z vlastní zkušenosti o Liberci. Není tedy divu, že když není podpora finanční, není ani úspěch.“
A druhý důvod?
„Kultura, o které dlouhou dobu mluvím. Začíná u autorit, od prezidenta přes politiky, po učitele až po otce kluků, kteří hokej a fotbal hrají. V Liberci jsme už před časem dali najevo náš nesouhlas s tím, kam se český sport ubírá, proto jsme si tu udělali svůj vlastní ostrov. Děláme věci podle sebe, věci, kterým věříme a jež podle nás fungují. A výsledky na ledě naši vizi podporují, jdeme jednoznačně nahoru. Na druhou stranu, pořád jsme daleko od ideálu a je spousta věcí, na kterých se musí zapracovat. U nás a jinde.“
Co je podle vás zapotřebí?
„Měnit kulturu zespodu. Výběrem a tlakem na mládežnické trenéry. Tam se vychovávají hráči, lidé se vztahem ke sportu. Přes mladé, vzdělané a odolné kouče musíme začít tlačit na rodiče, protože na ně netlačí vůbec nikdo.“
Nicméně bez zapálených rodičů by to také nešlo. Samozřejmě, musí se najít hranice, za kterou už nemají co dělat. A to je problém.
„Je to složitější, rodiče mají hromadu práce. A když už své dítě posílají na stadion a investují určité peníze, požadují výsledek. Můj názor je, že nám uvadá výchova kluků ze strany otců. To je velké téma a má to velkou spojitost s dnešním stavem. Při vší úctě k ženám, buďme rádi za ně, ale pokud vidím, kolik nám jich vychovává syny, jak málo přítomnosti a moudrosti dostávají synové od svých otců, tak tady vidím jeden z hlavních důvodů, proč nám chřadne celá společnost.“
Vy rodinu stíháte?
„Mám to podobně. Mám syna, žijícího ve společnosti své sestry, vychovávaný svou matkou a babičkou, ve školce a ve škole opět učitelkou, s tím, že ve družině má učitelky dvě. Snažím se to korigovat, co to jde. Na tohle téma jsem měl přednášku v Sokolově, jejím resumé byl apel, aby trenér do jisté míry suploval mužský element v klukově životě. Musí být pro něj vzorem, je totiž obrovsky důležitou součástí jeho života. Do smrti si budu pamatovat jména svých trenérů, až takový vliv tito lidé na kluka sportovce mají. Pokud se ke vzorovému chování trenéra přidá více duševní přítomnosti otce, jsme na dobré cestě.“
Plzeňský kouč Ladislav Čihák nachází v prostředí českého hokeje morální bídu. Vidíte to podobně?
„Veliké rezervy máme ve výchově, potřebujeme více rodičů a trenérů, kteří dbají na výchovu. Už jsem to nakousl, negativní vlastnosti vidím u drtivé většiny společnosti, začíná to politiky a jde to dál do hloubky mezi lid. Česká nás hodně práce.“
Pokud zaostříme znovu víc na český hokej, dělá vše, co může, anebo vidíte spíš hluchá místa?
„Udělal se obrovský kus práce v programech národních týmů, měl jsem čest být u toho pět let a náš program se dá srovnávat s jakýmkoli na světě. Na druhé straně, vidím a vnímám vliv prostředí a okolí na hráče, ať už v reprezentaci nebo na klubové úrovni. Nebudu mít jiný názor než ten, který už padl. Musíme jednoznačně dovzdělat, dovychovat trenéry a rodiče.“
V Liberci se vám daří nedávno nemyslitelné: vysílat z klubu hráče do NHL. Má to jedno ale. Nedělal byste raději ve fotbale, tam by se vám práce na hráčích zhodnotila mnohonásobně víc.
„Štve nás to pokaždé, kdy se dozvím přestupovou částku fotbalisty a ve srovnání s tím, jaké drobné dostaneme my v hokeji. Ale je to dané, fotbal je světový fenomén, zatímco hokej hraje vybraná společnost zemí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
KoupitNejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
