Zdeněk Janda
17. září 2018 • 13:05

Kruppova obsáhlá zpověď: Jak poznává Česko a funguje s Břízou

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Stačí ho chvíli poslouchat, abyste věděli, že přesně ví, co chce. Sparťanský kouč Uwe Krupp (53) svoji misi bere mimořádně zodpovědně. „Chci, abychom byli tým, který je schopný diktovat tempo,“ tvrdí německý expert, který v obsáhlém rozhovoru pro Sport Magazín popisuje svoje metody, jak poznat hráče, snahy naučit se češtinu nebo přiznává, že nepoznal, že by existovala typická česká povaha… Do extraligy vstoupil jeho tým domácí výhrou nad Mountfieldem (4:0) a porážkou ve Vítkovicích (2:3). Rozhovor vznikal ještě před startem extraligy.



Jaká by měla být hokejová Sparta?
„Určitě chceme hrát dobrý hokej, prezentovat se, pokud možno, z co nejlepší stránky. Potřebujete rychlost, tvrdost, odolnost. A taky chytrost.“

Řekl jste si po svém příchodu, co byste chtěl nejdřív změnit?
„Z vlastní trenérské zkušenosti vím, že je chyba přijít a měnit všechno. Najde se spousta věcí, které tenhle tým v minulosti dělal dobře. A je omyl se ukázat a tvrdit, že všechno bylo špatně, teď to musíme dělat jinak. Na pár věcech každopádně pracujeme, měníme je. Ale tým tvoří hráči a ve Spartě se taky nevyměnilo celé mužstvo. Jsou tu velmi kvalitní hokejisté a kouč by měl být od toho, aby tomu dal nějakou strukturu. Podíl trenérů se hodně zveličuje. Ať se daří, stejně jako když jde všechno špatně.“

Tohle už jste zažil taky?
„To je prostě fakt. Trenéři hráčům vštěpují systém hry, určitou filozofii, sestavují mužstvo. Ale rozhodují to ti kluci na ledě. Jako trenér tomu dodáváte nějakou ideologii, tvář, uspořádání. Ale ve finále jste jen někdo, kdo stojí na střídačce v obleku. Hrají to hráči.“

Co jste se zatím stačil dozvědět o Spartě?
„Musím říct, že první věc, která mě trkla, byla, jak jsou hráči učenliví a otevření novým věcem. Když slyšeli, že bychom měli něco změnit, přijali to velmi ochotně. A umějí makat na tréninku. Tahle parta tvrdě pracuje a je velmi koučovatelná. Z toho, co vidím, mám dobrý pocit.“

Všichni ovšem po příchodu nového trenéra začínají na stejné startovní čáře, možná na vás chtěli taky udělat dojem...
„K trenérovi se pořád dostávají nějaké informace. Každý hráč má svoji historii, a nejen v téhle organizaci. Každý ji má, i když přišel jako nový. Jenže já jsem se po svém příchodu nechtěl něčím takovým zatěžovat. Nechtěl jsem o tom vědět vůbec nic. Opravdu nic.“

Vážně?
„Požádal jsem Petra (šéf klubu Petr Bříza), že bych se rád podíval na obecné statistiky. Ale o hráčích jsem nechtěl vědět nic konkrétního. Měli jsme extrémně dlouhou přípravu. Osm týdnů by mělo být dost času na to, abych poznal hráče v dostatečné míře. Abych poznal jejich povahu, jak žijí, jejich hokejové dovednosti, pozice. Z toho pak můžete vycházet při sestavování týmu.“

Takže jste na začátku skutečně nechtěl slyšet cokoli o minulosti hráčů, které jste dostal na starost?
„Nechtěl jsem slyšet žádné subjektivní názory. Já sám chci být objektivní, nechám kluky pracovat, aby mi na tréninku předvedli, co dovedou. Vyhodnotím si jejich výkon, sleduju, jak reagují na různé věci, které děláme. Ale moc se nezajímám, co bylo minulou sezonu špatně, nebo dobře. Když jsem podepsal smlouvu se Spartou, pouštěl jsem si její zápasy z minulého ročníku. Musím říct, že mi to moc neukázalo. Možná, jak umí bruslit Kudrna, jaký typ hráče je Vrána nebo jak brání Pavelka. Ale z něčeho, co se dělo v jiné době, nevypozorujete tolik, abyste na tom mohli postavit svůj úsudek.“

Je pro vás hodně důležité poznat osobnost a charakter svých svěřenců? Myslíte, že se vám to za těch osm týdnů povedlo?
„Ano. A každý kouč by to měl dělat, je to moje práce. Jinak pro něj hráč zůstane jen číslem, které nosí na zádech. Když neznáte osobnost hráčů, pak ani nevíte, kdo jsou. Mně se nejlíp hrálo pod trenéry, k nimž jsem měl určitý vztah. Takže se snažím budovat si vztah s týmem a vidět kluky i trochu jinak, než jak se projevují na ledě. Dozvědět se co nejvíc. O jejich životech. Kolik mají dětí, jestli jsou ženatí. Rozvedení. To všechno jsou důležité faktory v životě každého z nás.“

Stihl jste si takhle promluvit s každým hráčem?
„S většinou z nich. Nedělali jsme žádné formální, dlouhé pohovory. Ale povídali jsme, když jsme se potkali u kafe, na chodbě. A nejen o hokeji.“

Co jsme mluvili s hráči, tak na ně udělalo ohromný dojem, jakým způsobem s nimi dokážete mluvit. Mimo led, v kabině, na střídačce. Považujete za hodně důležité s nimi komunikovat?
„Vycházím z toho, jaký ten hráč je. Jestli je spíš otevřený, nebo uzavřenější. Jako trenér musím najít jiné způsoby, jak ho oslovit, jak komunikovat a kam až třeba zajít. Je snadné probírat forčeking. Nebo vykládat, jak bychom měli pokrývat útočné pásmo, o situacích jeden na jednoho. O tom, jak hrát. Oni sedí a poslouchají. Ale v tom se neskrývá recept na úspěch.“

V čem tedy?
„Ten podle mého názoru přichází s tím, když hráč určité rozhodnutí bere za své a cítí, že za něj zčásti taky zodpovídá. Třeba řeknu: Jak myslíš, že bychom měli udělat tohle? Potřebuju slyšet, jak to vidí oni. Pak můžu třeba jejich pohled změnit, nebo i zvážit ten svůj. Ale jak jsem řekl, hráči jsou velmi vstřícní a otevření, je to výborná parta kluků. Mají dobrý přístup, jsou ochotní pracovat, vkládají do toho spoustu úsilí, snaží se přicházet s vlastním návrhy, dělat a provádět věci tak, jak mají. Pro mě to je zatím velice pozitivní zkušenost. Cítím vzájemný respekt, který je velmi důležitý.“

Jeden z hráčů, nebudeme ho jmenovat, nicméně neumí tolik anglicky a přiznal, že když promlouváte k mužstvu vy, poslouchá pozorněji právě proto, aby mu něco neuniklo, chce pochopit, co přesně říkáte. Zdá se, že jazyková bariéra může být i výhodou, co myslíte?
(směje se) „Musím říct, že někdy je to docela legrační. Tohle byl pro mě největší rébus. Jak to bude fungovat, protože jako trenér si musíte vystačit s tím, kdo jste. To znamená, jaký jste člověk, jak pracujete. Jak ale můžete poznat hráče, když vám nerozumí? Existují však jiné způsoby komunikace než slova. A ty se učím. Záleží na atmosféře, pocitu uvnitř mužstva. Vedení týmu, strukturu hry, pokyny, to všechno předáváte hráčům ve větách. Ale jiná věc je, jak prezentujete to, co se snažíte sdělit. Například Lukáš Pech. Ten moc anglicky nemluví...“

To je právě ten hráč, jen jsme ho nechtěli jmenovat...
„No, tak ten se mi po dvou měsících svěřil, že rozumí daleko líp, než na začátku. Máme ale třeba týmový mítink, já se kouknu na něj nebo na Kumu (Petr Kumstát) a vidím, že vypadají nepřítomně. Nejsou tam. (směje se) To je chvíle, kdy jdu a zavolám na Džardu (asistent Jaroslav Nedvěd): Přelož to, pár kluků se nechytá. 

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit

Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší  

Vstoupit do diskuse
0
Čtvrtfinále
Články odjinud


Články odjinud