Bartošáka neudrží! Posílali mě do Toronta a Petrohradu, líčí gólman
Předešlou solidní sezonu mu ukončila dvě zklamání. Vítkovický brankář Patrik Bartošák nejdřív těžce kousal rychlé čtvrtfinálové vypadnutí s Kometou Brno (0:4 na zápasy), pak i vyřazení z nominace na mistrovství světa. Byl naštvaný, ale rychle našel motivaci. „Jestli mě něco nakoplo, nebo zdravě naštvalo, tak to bylo vypadnutí s Brnem,“ říká gólman. „To je hnací síla. Nároďák je otázka týdenní, dvoutýdenní formy, úspěch v sezoně je celoroční proces. To je pro mě hnací motor.“
Málokdo věřil, že Vítkovice brankáře Patrika Bartošáka udrží. Kolovaly zaručené zvěsti, že už je na odchodu do ruské KHL, že se vrací do zámoří. „Rozmohlo se to dost, lidi mi dokonce psali, že už dobře ví, kam půjdu, nejčastěji mě posílali do Toronta a Petrohradu,“ líčí s úsměvem Bartošák. „To bych se nezlobil, abych řekl pravdu. Ambice mám, ale teď si užívám poslední rok smlouvy ve Vítkovicích. Nemělo by teď smysl odcházet. I proto, že pořád máme lidem v Ostravě co dokazovat. Po tom, co jsme loni předvedli v play off.“
Po šesti kolech jste třetí, daří se vám i osobně, jste spokojený s rozjezdem sezony?
„Bude to znít divně, ale vlastně ani ne. Myslím, že jsme mohli mít víc bodů. Zápasy, které jsme vyhráli, jsme vyhráli jednoznačně, a ty co jsme nevyhráli, jsme vyhrát měli. Pokud nemáme maximum, spokojený nejsem. Samozřejmě - je to dobrý start, lepší než loni nebo předloni, ale pořád si myslím, že tam je prostor na zlepšení. Jak pro mě, tak pro celý kolektiv.“
Jste maximalista? Proto jste po rychlém vyřazení s Kometou mluvil o ostudě?
„Jo, určitě. Pokud nevytěžíme maximum z toho, co můžeme, spokojený nebudu. Což jsme ještě neudělali. Nechci být negativní, ale jak jsem řekl, prostor na zlepšení vždycky je.“
Jak jste prožíval, když jste vypadl i z nominace národního týmu těsně před mistrovstvím světa?
„Tam to bylo takové... Nevím, jak to říct. Čekal jsem, že na mistrovství světa pojedu, snažil jsem se tam dostat. Pak si trenéři zavolali další gólmany, šance jsem pak už neviděl úplně reálně. I když si myslím, že jsem výkony měl. Ale už jsem to viděl trošku černěji. A když jsem byl vyřazen, tak to bylo, nechci říct osvobození, ale v tu chvíli už jsem to čekal. Už to bylo takové, že můžu na dovolenou.“
Neříkejte, že jste nebyl naštvaný. Objížděl jste reprezentační akce, byl jako trojka na olympiádě, měl solidní výsledky v lize. Určitě jste si chtěl sezonu ještě vyšperkovat, ne?
„Přesně, chtěl jsem a doufal jsem, že mi dají šanci. Dostal jsem ji v pár zápasech, pak si zavolali jiné gólmany. Je to jejich volba, ale v tu chvíli jsem v sobě naštvanost měl a začal jsem to vidět černěji. Ale když mě vyřadili, tak už to tak dramatické nebylo. Už jsem to čekal.“
Vysvětlení se vám pak od trenéra Jandače dostalo?
„On je trenér, nemusí mi vůbec nic vysvětlovat a zpovídat se z vlastních rozhodnutí. Řekl mi, že to je tak jak to je, dostaneš volno, dáme šanci jiným gólmanům. Řekl, že byl spokojený, ale víc to nerozebíral. Prostě mě poslal na dovolenou. A tím to haslo.“
Když pak roli trojky položil Furch, už se vám z národního týmu neozvali?
„Ne, ne, už ne. Po pravdě, i kdyby se ozvali, tak bych se tam zpátky nevracel. Být vyřazen jako čtyřka a vrátit se jako trojka? To by asi nebylo úplně vydařené strávení času, který jsem mohl věnovat přípravě. Jsem nakonec rád, že to tak dopadlo, mohl jsem se začít dřív věnovat přípravě na tuto sezonu a o to víc jsem si léto užil.“
Je to pro vás třeba i motivace do budoucna?
„V tu chvíli pro mě reprezentace nehrála roli v tom smyslu, že mě to mělo nakopnout. Motivací pro mě byl a bude úspěch týmu. Jestli mě něco nakoplo, nebo zdravě naštvalo, tak to bylo vypadnutí s Brnem. To je hnací síla. Že jsem se nedostal na nároďák, to je až druhá věc. Stane se, nároďák je otázka týdenní, dvoutýdenní formy. Úspěch v sezoně je celoroční proces. To je pro mě hnací motor. Ne to, že jsem se nedostal na mistrovství světa.“
Hned jste měl jasno, že budete pokračovat ve Vítkovicích? Vím, že nabídky z Ruska jste měl.
„Neměl jsem úplně jasno. Mám ve smlouvě podmínky, kdy můžu nebo nemůžu odejít. Od května, června už to začínalo vypadat, že zůstanu. Že by nemělo smysl odcházet. I proto, že pořád máme lidem v Ostravě co dokazovat. Po tom, co jsme loni předvedli v play off. Vím, že se hodně probíralo, že odcházím, i lidi už mi psali, že ví, kam půjdu. Ale bylo poměrně rychle jasné, že zůstanu.“
Když vám známí hlásili, že ví, kam jdete, byli blízko?
„Vůbec (usmívá se) Ani to nebyly týmy, se kterými bych jednal aspoň vzdáleně. Ale musím říct, že se to hlavně na Ostravsku rozmohlo dost. Až jsem byl překvapený. I doma v Kopřivnici, když si tam člověk zašel na jedno, tak se dozvěděl strašně moc věcí. Zajímavé léto.“
Kam vás nejčastěji posílali?
„Do Toronta a do Petrohradu. To byly nejčastější tipy.“
Tak to nejsou tak špatné adresy, ne?
„To bych se nezlobil, abych řekl pravdu. (usmívá se) Petrohrad je špička KHL a Toronto je jeden ze zakládajících týmů NHL. Bylo by to super, ale teď to neřeším.“
Počítám, že máte ambici se posunout dál, je to tak?
„Samozřejmě, mám ambice se hokejově posunout, poznat nové věci. Kdo by nechtěl zkusit vyšší ligu, zkusit lepší hokej. Ať je to Rusko, nebo se vrátit zase zpátky do Ameriky. Agent samozřejmě jedná, registruje nějaké možnosti. Ambice jsou, ale ty přetrvávají od té doby, co jsem se vrátil z Ameriky. Jestli se nám bude dařit celou sezonu, bude šance zase větší. Teď si užívám svůj poslední rok smlouvy ve Vítkovicích, co bude pak, to teď neřeším.“
Máte hlavu nastavenou na celou sezonu v extralize? Víte, jak to chodí, v Rusku přijdou zranění, krize a kluby začnou hledat špičkové gólmany...
„Hlavu mám nastavenou na to, kde zrovna jsem. Rozhodně neplánuju, že budu v listopadu nebo v prosinci odcházet. A přišlo by mi to i dost nefér vůči klukům, kdybych se na ně vykašlal a šel pryč. Samozřejmě by mě to mohlo posunout dál, ale v mém věku? V březnu mi bude dvacet šest, takže jestli odejdu v pětadvaceti a půl nebo v šestadvaceti, je vlastně docela jedno. Teď mám hlavu nastavenou, že tady odchytám rok a další věci budeme řešit potom.“
