Měli leštit extraligovou podlahu. Ať už podle finanční síly, nebo z pozice naivního nováčka. Jenže karlovarští hokejisté se nedali. V polovině soutěže mají třikrát blíž do top 6 než k baráži, nastříleli víc gólů než Kometa a v základní době oslavili víc výher než Sparta. Navrch slýchají ódy na bruslivý styl. „Je hezký vidět, že za čtyři roky se nám pár mladých hráčů pohnulo někam, kde jsem je chtěl mít už druhý rok, když jsem do Energie přišel,“ říká Vladimír Sičák, 38letý obránce.
S hokejem toho zažil na několik kariér. V době naganských ozvěn se obouchával v zámoří, později hrával ve Finsku, kde si našel manželku, a Švédsku. V reprezentaci nasbíral Vladimír Sičák 42 startů, s Pardubicemi urval titul, medaile bral i ve Vítkovicích, Spartě a Českých Budějovicích. Nejdelší pobyt ovšem eviduje v Energii, za kterou válčí pátým rokem, a věří, že tým z 11. místa poskočí ještě o dílek výš, do play off. Pokud tedy bude dodržovat i nadále společný zákon: zuřivě bruslit, bránit, dřít.
Naše mužstvo se žene pro body útokem, my vzadu už to musíme jenom nějak umlátit. Zhruba tohle prohlásil nedávno brankář Filip Novotný. Jak to vnímá obránce?
„Úplně stejně. Když 18 minut za zápas jenom jezdíš, bráníš, blokuješ střely a hraješ jeden na jednoho ve třetině, s tím se doopravdy musíš srovnat v hlavě. Kolikrát přijdu domů a říkám ženě, že jsme sice vyhráli, ale nebaví mě to. Byl jsem zvyklý hrát hokej, chci týmu pomoct i jinak než jenom bráněním. My s Rohym (Martinem Rohanem) říkáme, že jeden měl krumpáč a druhej lopatu. Ale o tom to je. Vyházet puky a útočníci to odjezdí. Z čeho dáváme góly? Ujíždíme soupeřům a trošku fungovaly přesilovky. Chtělo by to ještě trochu zlepšit, ale to je náš styl. Zatím jsme všude včas a vypadá to, že jsme většinou rychlejší než soupeři a jejich rozhodnutí.“
Novotný kromě toho, že výtečně chytá, hodně ulehčí i rozehrávkou, že?
„Je vynikající, když jako bek vím, že za mnou jede hráč a zakřičím na něj, že to narve o plexisklo. Jenže soupeři nejsou troubové, podívají se na video a v poslední době už nám to zavírají. Je to jednoduchý: když vyhazujete puk, většinou má lítat kolem vyššího, ať má problém to zpracovat. Pak do toho někdo vlítne, srazí ho a přijede další, aby si puk vzal. A to nejde bez bruslení, výpomoci. Celý varský hokej by měl stát na jedné zásadní věci: musí hrát jeden za druhého. Jakmile jeden z lajny vypadne…“
Tak je zle. I proto Energii utekl začátek sezony a prohrála devět z deseti utkání?
„Vždycky vypadl jeden, dva lidi, a bylo to strašně komplikovaný. Hrajete proti Spartě a té nikdo nevypadne. Nestane se, že se někdo nevrátí. Já jako obránce nikdy neměl rád střelce, kteří se nikdy nevrátili za červenou čáru. Já měl rád ty, co měli pět, šest gólů, ale dělali práci, kterou nikdo nechce dělat. Vím, že kdo má v Česku nejvíc bodů, podepíše nejlepší smlouvu. Ale v tomhle by se mohli poučit z amerického fotbalu. Statistika nejlepší bránící bek, a oni ho zaplatí. Každý má jiné přednosti. A všichni jsme se nenarodili s tím, že dáme 30 gólů za sezonu.“
Jistě, tým se skládá z různých rolí.
„Z celoživotní zkušenosti, co mám, vždycky v každém týmu nejdéle fungovali hráči, kteří byli poctiví dozadu, dělali si svoji práci a dokázali něco udělat i dopředu. Byli prostě týmoví a ostatní kluci za nimi stáli. Když útočníci vědí, že obránci nejsou tak kvalitní, tak jim musí dva pomoct. Dobržďovat před bránu, a ne, že chceme dát všichni góly. To se stává občas i nám, že jsme moc uspokojení. Vyhazuju po manťáku puk, na modré čáře má být útočník. Ale on si jejich beka předskakuje, protože doufá, že mu to náhodou propadne. Tohle se nesmí stávat! Vadí mi, že borec myslí na sebe, ne na tebe. Když tam není, vypadám jako blbec já. Máme z tréninku naučené nějaké signály, ale on dal 15 gólů za sezonu, tak mu to odpustíme. Trenér mu samozřejmě vyčiní, ale fanoušci si řeknou: Ten to tam ometl, vůbec neví, co dělá.“
Vary ztrácejí v půlce ligy pouhé dva body na desáté místo, řekl byste to před sezonou?
„Vím, že nás všichni odsuzovali, podceňovali. Ale já pět let čekal, až se zdejší kluci vzbudí a začnou hrát. A co teď předvádí Beránek, Kohout, Gríger, Flek i mladí beci, je úžasný. Přeju jim, ať to vydrží, ale kurňa, už byl čas! Já tu zažil špatné doby, kdy se jenom trápíš, lidi na tebe pískají a stojí to za prd. Teď se to trochu mění. Mladí kluci dávají góly, za to jsme hrozně rádi, ale máme půlku sezony a chleba se láme na konci.“
Pak se projeví i zkušenosti, viďte?
„Dvakrát, třikrát se prohraje a už je potřeba mladý kluky hlídat, korigovat. V důležitých pasážích zápasů potřebujete zkušené hráče, kteří mají přijít a ten výsledek uhrát. Starým hráčům v Litvínově nikdo nic říkat nemusí, protože to prostě vědí. Když je průser, uvědomí si to. Ale v mladších týmech je to trošku jiný. Ovšem to je věc trenérů. My starší hráči jen vypomáháme.“
Jak?
„V útoku Venca (Skuhravý) a s bekama si povídám většinou já. Radíme. Je dobrý klukům něco říct, ale záleží, jestli si z toho něco vezmou. To je vždycky individuální. Kdyby naši mladí mohli ještě trochu přidat, byl bych hrozně vděčnej. Ale je to pro ně a pro tým, aby se Varům dařilo, aby přilákali ještě další dva, tři velké sponzory, kteří by se přidali ke stávajícím. Povedlo by se udržet mančaft. Když vám ti kluci konečně začnou hrát, musíte jim platit to, co platí ostatní. A to je pro klub, který nemůže rozhazovat, velký problém. Nevím, jestli máme 20 nebo 30 milionů korun na výplaty, ale dozvíte se, že Sparta nebo Třinec mají třeba 80. Pak by měl být takový rozdíl vidět i na ledě.“
Ale není.
„Nikdo nedominuje. Dobře, někdo má šňůru, třeba teď Třinec. Ale to není tím, že by někoho rozstříleli. Začali hrát jako mančaft, jeden za druhého. Potom se to posune dál. Hodně se o tom bavíme s Vencou Skuhravým. Starší hráči, co hráli za nároďák, Čáslava, Rolinek, byla nás spousta, měli srdce. Byli takoví ti obětaví pro tým. Teď přijde mladý kluk s tím, že spíš bude dávat góly. Nikomu se nechce moc bránit. V tomhle vidím změnu. Naše generace byli bojovníci a někteří navrch ještě hokejisti. Proto byly výsledky. Proto trenéři nároďáku sahají po starých hráčích – protože se snaží… To je pořád to samé: v každém týmu máš čtyři, pět starých hráčů, kteří by měli vést ty mladé. Jak hrajou oni, tak přesně budou hrát mladí. Když jim ukážeš, že i takovej Vláďa Sičák jako poslední hráč sprintuje dozadu a nekouká se okolo sebe, kdo tam bude místo něj. Toho by si měli mladí všimnout a dělat to po tobě. Ale to musejí pochopit oni.“
Takže je současná liga hlavně o tom, ve které šatně staří líp zapůsobí na mladé?
„Já si myslím, že to tak je. Pardubice mají problém, že sázely na Rolinka, Čáslavu, Sýkoru. O tom už to není. Nebo rok předtím měli Hübl a Lukeš rozhodovat pro Litvajs, spoléhali na ně. Oni jsou pořád skvělí hokejisti, ale už ne do první pětky. Teď je dali do druhé a hrajou dobrej hokej. Takhle se vychovávají mladí hráči. Po čtyřech, pěti letech vidíš, co si z těch starých vezmou.“
V Energii si vzali asi hodně. Pochvaly na bruslivý hokej se valily houfem, od litvínovského tahouna Petružálka po vítkovického kouče Petra. Proč takhle bruslí Vary, proč ne jiní?
„Těžko se to říká. Sparta u nás taky bruslila pěkně, navíc hrála. Já to beru z mého pohledu: když na mě pojedou Kohout s Beránkem, vím, že budu mít problém, a puk prostě od sebe odhazuju. Ale některé týmy, které jsou dost vyspělé… My Češi tohle moc neumíme. Jsme spíš hračičky, podržet, nahrát si to nakrátko. A když po nich začneme lítat, většina týmů s tím má potíže. Ale taky to přináší svoje. Lítáš tam a zpátky. Někdy je ovšem rozumnější zpomalit a podobně. Nemáme dost vyspělé hráče, aby to někdy rozlišili, a z toho se rodí chyby. Kdo jich udělá víc, většinou prohrává.“
Vary nasadily doma vítěznou šňůru proti silným Vítkovicím, Plzni, Olomouci, Mountfieldu, Kometě. Už když proti sobě týmy stály na modrých čarách, byl znát výškový i váhový rozdíl. Jak to, že se drobnější tým vždycky prosadil?
„Když se zeptáte velkých hráčů, řeknou vám, že se blbě hraje proti menším. Ono chytat Kubu Fleka, když tě chce objet a máš dva metry… Já jsem to měl v Chomutově, tuším, s Vantuchem. Před bránou jsme po sobě křičeli. Já jsem se takhle na něj podíval (zaklání hlavu úplně dozadu), on se nade mě shora naklonil tím plexisklem, koukal na mě a řval. Tak jsem si jen říkal: Slušný… Tihle hráči zase tolik nebruslí, drží protivníky na zádech.“
Chápu, že mohutnější soupeři mohou zaostávat při bránění přechodu středního pásma. Ale u branek se jejich hradby jeví neprůchodně.
„To je pravda. Když chcete, aby malý hráč chodil před bránu, ale máte tam beky sparťany a komeťáky, opravdu velké chlapy, kteří tam dají hokejku, tak se tam prostě nedostane. Ale zase má výhodu v rohu na puku, že se uvolní. Každý hráč má něco. My žijeme z toho, že děláme rychlé přechody. Vyhodit puk o manťák, na který startujou dva útočníci, třetí dojíždí, plus podpora beků. Někdy jsou mezi námi velké díry, ale to je tím, že naši útočníci opravdu lítají jako blázni.“
Start Energie do sezony mi přišel podobný jako u fotbalové Opavy. Taky nováček, ofenzivní, rychlý, atraktivní na pohled. Praktici varovali, že s hurá stylem narazí, a to se taky stalo. Ale jen dočasně.
„Trenér (Martin Pešout) přišel s tím, že ze stylu neustoupíme. Já měl na začátku obavy, ale hokej se vyvíjí hrozně rychle. Než jsem přišel sem, ve Spartě jsme prohráli v semifinále s Kometou na sedmý zápas. Ovšem ta sezona (2013/14) byla úžasná. Tam byli hokejisti, kteří vlastně hráli normálně, ale když se soupeř dotáhl na remízu nebo se něco zaškobrtlo, dvě pětky najednou přepnuly a udělaly rozdíl. Větší fofr byl na tréninku, kvůli velké konkurenci. Trénovali jsme na sto procent, ale v zápasech nám přišlo, že hrajeme na sedmdesát. Takové jednoduché sezony jsem hrál v extralize dvě.“
Tou druhou byla pardubická mistrovská?
„Sice jsme vyhráli titul, ale tam byl hlavně Kouky, Starý, Martin Bartek… V každém kole se našla jiná pětka, které to zrovna šlo. Ale před Spartou se mi to stalo v Budějovicích, když jsem se vrátil z Finska. Měli jsme za trenéra Pepu Jandače. Aktuálně to v lize vypadá, že to dopadne, jak se kdo vyspí. A hodně rozhodují gólmani.“
Dosáhnou Vary na desítku?
„Kuba Flek, Beránek, Kohout nebo Gríger jsou na ledě znát. Dělají rozdílové hráče. A to je přesně to, co potřebujeme. A nejlepší je, že nejsou v nejlepších letech, ale v těch připravených na to být nejlepší. A proto mluvím hlavně k těm sponzorům, aby se našel někdo, kdo rozumí hokeji. Myslím, že by nelitoval. Ten tým teď bude hodně vidět.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
