Adámek sólem setnul Olomouc: Splašily se mi ruce a dal jsem to pod kládu
Když po zápase přišel mezi novináře, smál se od ucha k uchu. Jedenadvacetiletý obránce Ocelářů Marian Adámek dal v 65. utkání v nejvyšší soutěži svou teprve druhou branku. Ale že panečku byla! Naznačení, položení olomouckého beka na záda, pak střela pod víko. I sami spoluhráči jakoby jen nevěřícně zírali, cože si to mlaďoch dovolil. „Jsem moc rád, že mi to tam padlo. Třeba to teď začne padat víc,“ zubil se třinecký rodák po výhře 4:2.
Jak byste popsal svou trefu, která byla nakonec navíc vítězná?
„Vlezl jsem na led asi po deseti minutách, byl jsem zmrzlý, ale splašily se mi ruce a dal jsem to pod kládu. Jsem moc rád, že mi to tam padlo.“
Gól to byl opravdu krásný. Nacvičil jste ho na playstationu nebo odkoukal od Lukáše Krajíčka, po jehož boku jste odehrál kus sezony?
„Sám nevím. Jak říkám, prostě se mi splašily ruce. (smích) Vedle Krajíce to pro mě byla velká škola. Všichni beci tu jsou ale skvělí. Budu rád za každou minutu vedle kteréhokoli z nich.“
Po takové parádě byste se mohl možná víc osmělit a přispět brankou častěji. Co říkáte?
„Bylo by to super. Nejsem tu ale od dávání gólů, pro mě je priorita bránění.“
Olomouc jste do vyložených šancí pouštěli hodně sporadicky. Celý zápas z týmu sálal velký klid.
„Hráli jsme dobře, podali jsme kompaktní výkon. Šimon Hrubec nás podržel, první dvě třetiny jsme je k ničemu nepustili a pak už jsme to ve třetí jen kontrolovali. Nám se poslední dobou daří odskočit na gól dva, a pak už to udržíme.“
Cítíte, že je celý Třinec aktuálně v ohromné pohodě?
„Jojo, pohoda tady je vážně obrovská. Trenér nám i teď před zápasem říkal, ať ta pohoda zase není až moc velká. Vyhráváme, jsme na vlně, ale musíme pořád pokorně pracovat. Nesmíme zaspat.“
S Třincem vás teď čeká prestižní Spengler Cup ve švýcarském Davosu. Těšíte se?
„Těším se hodně, bude to obrovské. Zítra ještě možná pojedu s Frýdkem do Vsetína, pak dva dny volna, Štědrý den s rodinou a letíme. Vytáhnout se v prvním zápase na Magnitogorsk by bylo super!“
