Možná jste ho viděli naposledy před pětadvaceti lety, kdy malý velký muž zvedl pohár pro extraligového mistra. Vězte, že Horst Valášek (78) vypadá furt stejně. Na senzační titul, k němuž přivedl v roli trenéra nováčka ze Vsetína, zavzpomínal pro iSport Premium s chutí. V hlavě nosí každý detail. Třeba ten, jak vyčlenil dva hráče na eliminaci zlínského střelce Pavla Janků.
Před rodinnou hospůdkou U Kovárny poblíž centra, ve které probíhal tento rozhovor, 31. března 1995 zastavil za tmy veselý autobus. V něm byli naskládaní čerství šampioni ze Vsetína, kteří po vítězném finále s rivalským Zlínem rozjeli velký mejdan ve městě, kde léta žije jejich tehdejší kouč Horst Valášek. „Někteří už nemohli ani vystoupit. Nosilo se jim pivo rovnou do autobusu,“ přibližuje Zuzana Baťová, Valáškova dcera a provozovatelka restaurace.
První titul pro nováčka ze Vsetína byl absolutní šok, že?
„Myslím, že jo. Dodnes se na to vzpomíná. Jediný, kdo si toho moc nevšímá, je náš slavný komentátor a vynálezce hokeje Robert (Záruba). V České televizi teď běží retro zápasy a tohle finále se Zlínem vynechal. To by neměl.“
Co všechno stálo za tažením až na trůn?
„Byla dobrá parta, kluci drželi při sobě. Měli jsme samozřejmě i štěstí. V průběhu sezony se udělaly drobné změny. Koncem října se vrátil ze Švédska Sršeň, na chvíli nás během pauzy NHL posílil Pepa Beránek. Oba hodně pomohli. Byli to holt profíci. Po nějakém šestém kole jsme byli v tabulce předposlední. Museli jsme si sednout a říct si, jak dál. Určitá nervozita byla. Někteří hráči skončili, protože neměli společný zájem. Jinak bylo to mužstvo skoro stejné jako v první lize. Vzali jsme i mladé kluky z vojny, z Dukly Tábor. Třeba Srdínka.“
Jaké to bylo porazit ve finále „váš“ Zlín?
„Po dvou domácích zápasech jsme vymysleli jednu prostou fintu. Na dopoledním rozbruslení před třetím utkáním byla půlka hráčů se mnou na ledě ve Zlíně a druhá s asistentem Zdíšou Tabarou ve Vsetíně. Našich Zlíňáků bylo deset nebo dvanáct. Zdálo se mi, že z toho byl soupeř ohromený. Možná měl pocit, že na to kašleme. (úsměv) Vsetíňáci pak přijeli autobusem, my ostatní jsme dorazili na stadion po vlastní ose. Myslím, že nám to prospělo.“
Po špatném začátku jste vyhráli základní část a dominovali i v play off. Skoro zázrak…
„Nebyl vděčný úkol obhájit prvenství i v play off, ale zhostili jsme se toho dobře. Procházeli jsme tím daleko líp než Zlín, který série vyhrával těsně. V prvním finále (3:6) jsme jeho nejlepší lajnu Janků-Štraub-Meluzín speciálně nehlídali. Potom jsem na střelce Janků nasadil dva hráče, Míru Baruse a Luboše Jenáčka. Když jeden vystřídal, naskočil druhý. Furt u něj někdo byl. Janků už se pak neprosadil. Náš první útok Tomek-Vlach-Smeták byl nakonec lepší.“
Jak v té době fungoval celý klub?
„Tehdy ještě nebyly ve Vsetíně tak velké peníze. Někdy bylo málo i na výplaty a hráči si museli počkat. Dveře od sekretariátu byly zamčené.“ (úsměv)
Chápu. Funkcionáři si radši odskočili…
„Sekretář Štefl věděl, že má být výplata, tak zmizel, že musí něco zařídit ve městě.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
KoupitNejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
