Bostonu dával tipy na talenty, v první půlce 90. let vyrazil na delší stáže do USA. Zkoumal, jak funguje NHL. Plánoval, co se dá přitáhnout do Česka. Zbyněk Kusý stvořil z Pardubic na začátku tisíciletí českého obra, vládce, který za jeho éry vyhrál tři tituly, poslední v roce 2012. Říkali mu Napoleon nebo taky Mach. Hokej na vysoké úrovni nikdy nehrál. Přesto se chlap ze Skutče stal v jednu dobu jedním z nejmocnějších lidí v českém hokeji. Tady je začátek.
V půlce 90. let vyhrávaly v Pardubicích varhany, nebo se před zápasem zpívala hymna. Byla to jeho práce, nádech Ameriky, kam se jezdil učit. Zbyněk Kusý za Pardubice neodehrál ani minutu, stejně je jednou z nejvýraznějších postav klubové historie.
Vlastně se dá říct, že do konce tisíciletí testoval, co doma zabírá a co ne. Třeba Vánoční hokejový den, kdy si fanoušci procházejí na konci roku zázemí haly a podívají se i do šatny, funguje ještě teď.
Vystudoval obchodní akademii. Aby splnil praxi, prodával v bižuterii, papírnictví nebo sportovních potřebách. Taky vás napadne, jak mladý chlap ze Skutče s prakticky nulovou hokejovou historií dovedl vyrůst tak vysoko?
„První věc je, že se ničeho nebál, a druhá, že měl obrovské sebevědomí. Tímhle se na začátku posouval. Postupně získával zkušenosti, učil se, uměl jazyky a budoval si kontakty. Sebevědomí a manažerský potenciál pak prodával dál,“ vypálí na vás hned Miloš Říha, jeho trenér z Pardubic a taky blízký přítel.
„Moje štěstí bylo, že jsem šest let dělal vyhledávače talentů pro Boston Bruins, takže jsem jim viděl trochu do zákulisí,“ vzpomínal Kusý na své začátky. „V sezoně 1995/96 jsme do Bostonu odletěli podepsat naivní dokumenty, že budeme spolupracovat. S týmem NHL. Lidé od majitele Bostonu Jeremyho Jacobse dokonce tenkrát přijeli i do Pardubic,“ líčil.
Jak to dopadlo, není těžké uhádnout. „Jacobs vlastnil obrovskou firmu, která se zabývá cateringem na sportovištích ve Spojených státech, starala se o arény, závodiště, ale třeba i letiště. A naše hala se třemi bufety...“ v tu chvíli Kusý povídání přerušil, protože vyprskl smíchy.
„Pánové přiletěli, čekali obrovskou halu pro dvacet tisíc lidí a hledali mega občerstvovací prostory. Místo toho našli tři bufety, přičemž každý měl tak dva metry čtvereční. Vzali si svoje kufříky, poděkovali a určitě jim to všechno připadalo strašně směšné. Ale člověk se postupně učí. Ten rozdíl kultur byl obrovský,“ vykládal před deseti lety.
Fantasmagorie a realita
„V Pardubicích jsme se sešli jako tři mladí kluci. Martin Urban, který přednášel o hokeji i na vysoké škole, já jako začínající trenér a Zbyněk.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
KoupitNejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
