Kýhos nejen o konci: Neumím lidem lézt do zadku. Petr? Hokejový Csaplár

V prosinci se nalodil na proděravělou litvínovskou bárku a po čtyřech měsících z ní vystoupil se suchou nohou. Cíl záchranné mise Vladimír Kýhos splnil, Verva v poslední hodině sezony udržela extraligovou příslušnost. „Čekal jsem, že nějakou funkci v klubu dostanu, ale nic nepřišlo,“ mrzí zkušeného trenéra. V obsáhlém rozhovoru vypráví o tom, co chybí Litvínovu, jací jsou kluboví majitelé v extralize nebo kdo ze známých trenérů má podle něj založenou kariéru na hezkých slovech v médiích.

Vraťme se ještě k poslednímu extraligovému kolu, kdy jste doma potřebovali srazit Jágrovo Kladno a zachránit se. Šlo o jeden z vašich nejtěžších okamžiků trenérské kariéry?
„Určitě. Proto jsem do toho v prosinci taky šel. Nebyl mi lhostejný osud litvínovského hokeje, záchrana nebyla jistá do posledního kola a tíha utkání s Kladnem byla značná. Ale musím říci, že jsem byl docela v klidu, po mém nástupu k týmu jsme s Kladnem hráli dvakrát a pokaždé odevzdali velmi dobrý výkon, byli jsme daleko lepší. Nevěřil jsem, že nás porazí. Což se potvrdilo i potřetí.“

Vážně jste neměl v den D a hodinu H stažený žaludek?
„Nebudu tvrdit, že jsem byl úplně v pohodě, ale já si velké stresy a nervy zakázal. Na předchozích štacích v Brně, v Třinci a hlavně v Boleslavi jsem to prožíval víc. Až moc. Hlavně v Boleslavi jsem z toho měl skoro až trauma. Tam jsem se zařekl, že další angažmá si nebudu tolik brát a budu se snažit zůstat co nejvíc nad věcí. Makat dál stejně, ale zbytečně se nestresovat. Nestojí to za to. A tak jsem k tomu přistoupil v Litvínově. Vůbec mi nebylo jedno, jak to dopadne, zda to zvládneme, ale taky jsem nechtěl prožívat bezesné noci a probouzet se celý zničený. S odehranými zápasy stejně už nic nenaděláte, nemá smysl řešit, co by kdyby. Stejným směrem jsem nabádal i hráče, ať se nevrtají v minulosti a myslí dopředu.“

Což bylo složité, Litvínov poztrácel kupu bodů v závěrech. Klid mohl mít mnohem dřív.
„Jednoznačně. Pak právě máte tendenci se v zápasech šťourat, pořád přemýšlíte, že stačilo tohle a tamto a byli jsme zachránění. Jenže to k ničemu nevede. My jsme spíš potřebovali klid, víru v sebe a taky trochu lepší formu gólmanů. S ní bychom se nemuseli strachovat až do samého konce.“

Experti a fanoušci Litvínova se přou, zda má současný kádr budoucnost. Váš pohled?
„Svůj názor mám a říkal jsem ho i Jirkovi Šlégrovi . Největší chybou po zisku titulu (2015) bylo, že se na mančaftu nezapracovalo. Nesehnali se hráči, kteří by plnili klíčové funkce v první, možná i ve druhé lajně. Aby to pořád nestálo na Viktorovi Hüblovi a Frantovi Lukešovi. To se zanedbalo. Stejně tak se po loňské barážové sezoně špatně vyhodnotil význam mladých útočníků Svobody, Jíchy a Havelky. Všechno mladí zajímaví kluci. O Svobodovi se tu říká, že je problémový, ale to je téměř každý, kdo něco umí. Dát je pryč není řešení. Talenty litvínovský hokej má, jen se s nimi musí umět zacházet.“

Co vám na to boss Šlégr pověděl?
„Jirka se bránil, argumentoval mi nákupy Petružálka a Kašpara , od nichž čekal obsazení pozic nových lídrů. Ale ti kluci roli nesplňovali už v první sezoně, ještě za Milana Razýma. Na to se mělo zareagovat. Jasně, po bitvě je každý generál, ovšem tohle odpovědní lidé nevyhodnotili dobře.“

V Litvínově finance na to dělat hokej ve velkém jsou, ne že ne. Souhlasíte, že by se tým měl pohybovat v úplně jiných patrech?
„To si myslím. Jak říkám, nejvíc se zaváhalo po titulu, odešli čtyři klíčoví hráči v čele s Pavlem Francouzem a Martinem Ručinským.