
Do týmu snů hokejové Sparty v poválečné éře se nemohli vtěsnat všichni, kdo by si to zasloužili. Mezi vybranými legendami ale bezpochyby nemohli chytě velikáni jako (zleva) "bůh" Jaroslav Šíma, brankář Jiří Holeček či léta nejlepší střelec Jiří Zelenka • FOTO: koláž iSport.czHistorie hokejové Sparty trvá bezmála 120 let, v lize tým strávil osmdesát sezon a chyběl pouze jednou, po sestupu v ročníku 1949/50, mezi elitu se zase rychle vrátil. Získal osm titulů, méně než Brno, Jihlava či Vsetín. Ale Sparta patřila k domácí šlechtě před nimi, za nich i po nich. Vybírat z klubu s takovou tradicí dvacet vyvolených je zapeklitá věc. Do sparťanského týmu snů poválečné éry se nemohli vtěsnat všichni, kdo by si to zasloužili. Jako čtyřnásobní mistři František Ptáček a Ondřej Kratěna, klubové legendy Jiří Hanzl, Václav Roziňák, Miloslav Charouzd, Luděk Bukač, Rudolf Šindelář, Luboš Pěnička a mnoho dalších.
Brankáři
Jiří Holeček, Petr Bříza
Oba odkojila Slavia, do Sparty se dostali oklikou. „Fakír“ Holeček strávil deset sezon v Košicích, než se ho podařilo v roce 1973 přivést do rodné Prahy. Jeho následnou sérii přes 194 minut bez obdrženého gólu překonal až Bříza. S trojnásobným mistrem světa v zádech skončila Sparta za pět sezon jednou těsně druhá a dvakrát třetí. Bříza přišel přes České Budějovice po tehdy nevídané výměně za Tomáše Jelínka. Osm let strávil v cizině, Spartě však stihl vychytat čtyři tituly, další přidal jako generální manažer. Dvakrát ho vyhlásili nejlepším gólmanem extraligy a hráčem sezony.
První obrana
Karel Gut, František Tikal
Na ledě dlouho nerozlučná dvojice a ať se hrálo, jak hrálo, jejich spolupráce se obešla bez excesů. Gut se s céčkem na prsou snad narodil. Ve Spartě strávil jedenáct sezon, v únoru 1954 v klíčovém utkání s Brnem zachránil vyrovnávacím gólem obhajobu titulu. Respekt z ledu přenesl i na střídačku. Nejlepší bek MS 1964 a 1965 Tikal prý jako první u nás začal odvážně blokovat střely vlastním tělem. Měl přezdívku „Mrkavka“ a přestože tvrdil, že byl na defenzívu a do útoku se hrnul Gut, sám během patnácti sezon zaznamenal 80 gólů.
Druhá obrana
Josef Horešovský, Jaroslav Šíma
Sošný bek Horešovský získal dva tituly na vojně v Jihlavě, v době působení ve Spartě, kam ho uklidili z Kladna, bylo největším úspěchem druhé místo z roku 1974. Mezitím získal zlato na MS v Praze. Z pozice hlavního trenéra dovedl v roce 1990 sparťanskou družinu po 36 letech k prvnímu mistrovskému titulu, o tři roky později jako asistent Pavla Wohla k dalšímu. Tvrďák Šíma byl pro fanoušky Sparty bůh, pro jiné nepřítel. Za incident s Jaroslavem Holíkem dostal dvouměsíční trest. Jedinečný byl i mimo led. Po sázce projel ve výstroji na koni přes Václavské náměstí v Praze.
Třetí obrana
František Kučera, Jiří Vykoukal
Trojnásobný mistr světa a dvakrát nejlepší obránce extraligy František Kučera pomohl vybojovat v roce 2000 titul, ve Spartě rozjel i mistrovskou sezonu 2001/02. Další úspěch přidal ve Slavii. Vykoukal taky pomohl Spartě k triumfu před třiceti lety, kdy byl vyhlášen nejlepším nováčkem. Ofenzivní olomoucký odchovanec pak odskakoval do zahraničí, i přes odluky však klubu strávil tucet sezon a mistrem se stal dohromady čtyřikrát. To z obránců dokázal už jen František Ptáček . „Bača“ to však dokázal v rozpětí 17 let.
První útok
Jiří Zelenka, Jaroslav Hlinka , Petr Ton
Jízda rekordmanů. Zelenka jako první sparťan dal v nejvyšší soutěži 250 gólů a vedl historickou tabulku nejlepších střelců klubu. Se Spartou získal čtyři tituly, v roce 2006 ho jeden minul, protože byl poslán do Plzně. Stejný počet triumfů zažil Jaroslav Hlinka, který je nejproduktivnějším hráčem týmu všech dob. Původně kladenský Petr Ton po návratu z Finska nastřílel ve Spartě během kratší doby víc gólů než odchovanec „Zelí“ a v čele kanonýrů ho vystřídal. Týmu pomohl k zatím posledním dvěma extraligovým vítězstvím v letech 2006 a 2007.
Druhý útok
Jan Havel, Vladimír Zábrodský, Jiří Kochta
Největší poválečná legenda Zábrodský v 50. letech pomohl jako správný šéf Spartě dvakrát na vrchol. Hrál za ní deset sezon, nasázel 30 hattricků, jednou dal Kladnu osm branek. Jeho klubový rekord v počtu 226 gólů pokořil až v roce 1974 jeho nástupce „Gusta“ Havel, velmi dobrý bruslař a tvořivý hráč s citem pro zakončení. Sehranou dvojici vytvořil se středním útočníkem Kochtou. Ten vyrostl pod Zábrodským v mládeži Bohemians Praha a vypracoval se mezi centry světové třídy. Svého času byl za oběma třetím nejlepším střelcem klubu, tři roky dělal Spartě kapitána.
Třetí útok
Tomáš Jelínek, David Výborný , Richard Žemlička
Neústupný válečník Jelínek prožíval nejlepší léta kariéry na konci 80. let. Titul se Spartou však nestihl. Rok poté, co jako kapitán oplakal porážku ve finále 1988 s Košicemi, odešel v rámci prvního velkého trejdu do Českých Budějovic za Břízu. K symbolům Sparty patří taky velký dříč a srdcař Žemlička, taky někdejší kapitán, byť původně odchovanec Slavie. Pětinásobný mistr světa Výborný sbíral ve Spartě body ve velkém. Před působením v zámoří a Švédsku pomohl v roce 1993 k poslednímu federálnímu titulu, o sedm let později rozhodl finále ve Vsetíně.
Čtvrtý útok
Pavel Richter, Jiří Hrdina, Jiří Doležal
Hračička Richter byl jako hráč srostlý se Spartou jedenáct sezon, později ji taky trénoval. Jeho 179 asistencí znamenalo svého času klubový rekord, uměl však taky vypálit jak z děla nebo vykoledovat faul. Zlatý tým z MS 1985 v Praze těžil i ze spolupráce „Čombeho“ s Jiřím Hrdinou, který přišel z Mladé Boleslavi. Před odchodem do NHL vytvořil s Jiřím Doležalem a Davidem Volkem jeden z nejlepších útoků sparťanské historie. „Ďolík“, nenápadný pracant a vynikající bruslař si v mistrovské sezoně 1989/90 připsal v základní části 69 bodů, nejvíc v historii klubu.