Slyší kolem sebe, že je v pětatřiceti letech na vrcholu. Zvláštní, že? Jenže ono to tak bude. V minulé sezoně se Martin Zaťovič dotýkal třicetigólové hranice, v Kometě svědomitě plní roli kapitána, lídra i vtipálka kabiny. V lajně s Petrem Holíkem a Peterem Muellerem ho hokej baví a naplňuje. „Když mě nevyhodí, předpokládám, že dohraju v Brně kariéru. Je to kolos, nemám ambice někam chodit," vyznal se.
Dokáže rozesmát šatnu i srovnat mužstvo do latě křikem. „Chlapci už se těší, kdy můj emoční výstřik, jak říkají, zase přijde,"přiznal s úsměvem Martin Zaťovič, jehož kariéra nabrala prudký směr vzhůru až v šestadvaceti. Do té doby hledal cestu ze čtvrté pětky Karlových Varů. Dnes je z něj hvězda extraligy, trojnásobný účastník mistrovství světa se zkušenostmi z KHL a vůdce ambiciózní Komety.
Tento usměvavý chlapík s mezerou mezi zuby miluje vítězství. Pokud nasází hattrick a jeho tým zápas prohraje, z fleku by vyměnil své trefy za body. Ve svém věku už nehoní čísla, individuální trofeje. Na konci ročníku chce výskat s pohárem, víc pro něj není.
„Chci pokaždé vyhrát a je mi jedno jak. Nedokážu si představit být v mančaftu, který patnáctkrát za sebou prohrál, a nic se s tím nedělá. To bych asi psychicky úplně nezvládl a neměl ani s čím hrát," zasmál se.
Výbuch byl dvakrát
Po odchodu Leoše Čermáka dostal na dres céčko a zodpovědnost za chod mužstva. Nedělal cavyky, svou úlohu si uvědomoval. Bylo-li třeba, v přestávce si v šatně řekl své. „Když vidím, že je tým mrtvej, snažím se zažehnout jiskru. Nekřičím pro nic za nic. Nějaká situace mě rozohní a pak se to nabaluje. Hru vidím, vnímám, a když se mi něco nelíbí, klukům to řeknu. Přijde to spontánně," popsal své emotivní chování.
S „výstřiky" to nepřehání, ať se to neokouká. „Bylo to jen dvakrát za sezonu. Někdo se tomu směje, jiný to moc nezvládá. Libor Zábranský to nechá plynout," nastínil bouřlivé debaty během špatně rozehraných partií. Jednou naštvaně hodil v kabině helmou. „Teď už počítám do deseti," ujistil.
Když ho za lídrovské schopnosti ve Sportu pochválili šéf Zábranský a spoluhráč Ondřej Němec, jeho duši to samozřejmě pohladilo. „Něma musí. Se všemi se známe několik let, oni se bojí říct na mě něco škaredého," reagoval s úsměvem na komplimenty. Z hřejivých slov nedělal vědu. „Něco se ke mně dostalo, ale média teď moc nesleduju. Jsem celé léto totálně vypnutej," dodal.
V předchozím ročníku proteklo DRFG Arénou hodně kritických slov. Mítinků bylo víc, než je zvykem, neboť výkony jednoho z uchazečů o titul postrádaly stabilitu. „Sezona byla divná. Všelijaká, nahoru dolů," vrátil se v čase. „Na druhou stranu, tým asi sílu měl. Když jsme potřebovali zabrat, dokázali jsme vyhrát důležité zápasy v řadě se silnými soupeři," připomněl.
Kometě dává univerzální útočník maximum. Už v ní začne pátou sezonu. „Céčko na dresu je pěkné, ale musí tomu odpovídat výkony. Nezvykal jsem si na novou roli, kapitána jsem dělal už ve Varech. Není to jen na mně, kabinu řídí obecně starší hráči," nepřeceňoval svou pozici.
Další úspěchy přijdou
Do devatenácti válel Zaťovič doma v Přerově, až po sestupu z juniorské extraligy skočil po nabídce Karlových Varů. Přesun přes celou republiku se ukázal jako prozíravý tah. „Nechci bilancovat, ale bylo to dobrý. A ještě to bude dobrý. Další úspěchy snad přijdou," neztratil motivaci do dalších let.
Ve Varech dlouho dělal černou práci ve čtvrté lajně. „Bylo těžké se prosadit, prokousat se nahoru. Tvořil se tam kádr na titul," připomněl slavné časy západočeské organizace. „Od té doby se hokej hrozně změnil. Dnes přijdou kluci z juniorky a kolikrát hrají první, druhou lajnu. My jsme byli ve čtvrté od toho, abychom to řezali, vyhazovali puky. Hráli jsme nějakých šest minut za zápas."
Jeho čas nakonec přišel. „Nějací hráči odešli a nový trenér mi dal šanci ve druhém útoku. Začal jsem si víc věřit a viděl jsem, že na to mám," vybavil si. V sezoně 2011/12 nastřílel osmnáct branek a odrazil se k angažmá v KHL. V Togliatti vydržel dva roky, než se klub ekonomicky položil. „Nebyl jsem talent, spíš jsem to měl odpracované. Neměl jsem žádné velké sny, chtěl jsem hrát za chlapy v Přerově," přiznal.
Pílí se dostal mnohem výš. Prosadil se i v zahraničí. Herně i jako osobnost. „Držel jsem se zpátky, dokud jsem se nenaučil rusky. Pak už taky ne. Nějaké emoce proběhly, mám je rád. Když tam nejsou, není to ono. Rusové říkali, že už jsem jejich," usmál se.
V Kometě je v pozici, kdy dohlíží na rozvoj mladých. „Nebudeme hrát prim do čtyřiceti, někdo nás vytlačit musí. Je to na nich, říkáme jim to každý rok. Když budou chtít poradit, můžou přijít. Je to všechno o práci," zdůraznil talentům.
Přesilovky z Ameriky
Zatím si třicátníci drží výsostné postavení. V předchozí nedokončené sezoně vylepšil kapitán svá bodová maxima v základní části. „Měl jsem pocit, že šlo všechno jednoduše, jakoby samo. Cítil jsem se fakt dobře, fyzicky fantasticky. Všechno si sedlo, neměl jsem zranění. Jen jeden otřes, ze kterého jsem se rychle dostal," pochvaloval si.
Ve formaci s Holíkem a Muellerem se cítí komfortně jako ve vlastním obýváku. Souhra tohoto tria je vysoce nadstandardní. Protivníci z nich často šílí. „Identické jsem to měl ve Varech s Pecháčkem (Lukášem Pechem) a Petrem Kumstátem. Akorát to byli Češi, teď tam máme Američana. Já si ale sednu s každým. Navíc máme jednoho z nejlepších centrů v lize," ocenil kreativitu Petra Holíka.
Hlavně v početních výhodách je elitní trojka takřka nebránitelná. Vzorec zůstává stejný, i tak si soupeři nevědí rady. Často jen přihlížejí efektní kombinaci do prázdné brány. Krásnému finále samozřejmě předchází pečlivá příprava u videa i na tréninku. „Ty přesilovky do Komety přinesl Martin Erat. Myslím, že z Ameriky. V životě jsem neviděl nikoho, kdo by je měl tak zmáknuté. Posunulo nás to hodně daleko," upozornil Zaťovič.
Přesilovky ho baví, celý tým na ně spoléhá. Kapitán lituje jediné věci. „Kdybych věděl dřív, že to takhle funguje, mohlo to být ještě lepší. Když člověk dělá, co má, ta přesilovka se nedá bránit. Jeden hráč je vždycky volný. I když se na nás soupeři připravují už dva roky, gólů pořád dáváme hodně. Chceme dát nějaké pěkné, je to zábava pro lidi," poznamenal brněnský lídr, jenž se nezříká ani pokračování v národním týmu.
Reprezentace mu pořád dává hodně. „Furt mě to baví a myslím, že se tam neztrácím. Když přijde pozvánka, kdykoliv přijedu a kluky rád uvidím," ujistil. „Žádný konec v nároďáku neoznamuju, ale myslím, že už budou dostávat přednost jiní. Hráčů máme dost, musí se to obměnit."
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
