Ve Spartě na něj vzpomínají dodnes. Když v roce 1995 reprezentační útočník Roman Horák přišel z Českých Budějovic, byla to přestupová bomba. Řádil pak v komandu se Zelenkou a Žemličkou, v ročníku 1996/97 ovládl produktivitu soutěže. Po čtvrt století se historie po spirále vrací. Jeho syn Roman Horák byl největší kořistí Pražanů na trhu. „Spartu jsem mu doporučil,“ přiznává 50letý otec.
Sparta jejich příběh připomněla klipem, v němž Horáka juniora vítají bývalí otcovi parťáci z útoku. Roman Horák starší v ní strávil necelé čtyři sezony, na rok si mezitím odskočil do Německa. Centr s úžasným citem pro přihrávku sehrál za Spartu celkem 137 utkání, posbíral v nich 180 bodů! Získal tam jednu ze svých čtyř ligových medailí, titul však nestihl, ani v reprezentaci. „Romanovi bych hrozně přál, aby něco vyhrál,“ říká účastník čtyř mistrovství světa a olympiády v Lillehammeru.
Jméno Roman Horák se znovu ocitá v sestavě Sparty. Co tomu předcházelo?
„Měl nabídky z ciziny, jenže teď nikdo neví, co bude. Než jít někam do Nižněkamsku, je lepší být doma. Už když skončil ve Švédsku, byl tam dva měsíce zavřený a nemohl zpátky. I z těchto důvodů pro něj bude lepší hrát tady. S ohledem na to, co se děje kolem té nemoci, jsem mu řekl, ať zůstane v Česku. Venku to může zkusit, až se to zlepší.“
Neviděl byste ho raději v Českých Budějovicích?
„To si musel rozhodnout sám. Co od něj vím, Spartu si vybral i kvůli reprezentaci. Klub má nejvyšší cíle, trénují tam Josef Jandač a Míla Hořava. Roman by do Budějovic třeba šel, ale kluci jako on, Milan Gulaš, mají ambice hrát za nároďák. Z lepšího klubu je tam blíž, i když zase nechci tvrdit, že Budějovice nemůžou skončit první.“ (usměje se)
Motor o návrat usiloval sedm let. Jak vás těší, že se to povedlo?
„Aspoň že to dopadlo takhle. Vyhráli celou základní část o spoustu bodů a postup si zasloužili. Kdoví, co by se stalo, kdyby zrušení zbytku sezony přišlo o čtrnáct dní dřív. Kladno by třeba nespadlo, skončilo by to jak ve fotbale. Tam se pak hádali, jestli měla postoupit i Dukla. Přijde mi to nesmyslné. Je však blbá doba. Pro všechny to není spravedlivé.“
Měl Roman z extraligy i jiné nabídky?
„Průběžně se ozval Třinec, Brno a tak. Ale já mu říkal, že to je Morava, trošku jiná mentalita. Tady zná kluky, trenéry, vedení. S Jardou Hlinkou (sportovní manažer) jsem mluvil víckrát. Spartu jsem mu doporučil. Asi tak. Sám jsem tam byl, vím, že tam jsou slušní lidé, chovají se k člověku dobře.“
Taky ne vždycky...
„Jistě, ale to se děje v každém klubu. Někdy se někdo nepohodne, tak to je. Ale musím říct, že za mého působení jsem si neměl na co stěžovat. Když jsem pak odešel do Havířova, tam co jsem zažil, to byly historky... Když vám neplatí a podobně. Tam to nefungovalo jako profesionální klub. Ale to mluvím o době před třiceti lety, teď to asi v Havířově chodí jinak. Tenkrát to bylo zvláštní. To byla napůl mafie. Na Spartu a Budějovice ovšem vzpomínám jen v nejlepším, na rozdíl od Havířova. Hrálo se tam o sestup, do toho se měnili majitelé, dlužili nám peníze. Byla to špatná volba, jenže jsem neměl moc na vybranou.“
I tam jste sbíral body, nicméně s Jiřím Zelenkou a Richardem Žemličkou jste se předtím stali postrachem soupeřů. Vy na rozdíl od nich působíte jako spíš klidná povaha, ale rozuměli jste si, viďte?
„Hlavně jsme bydleli vedle sebe, měli jsme byty ve Stodůlkách. Miro Hlinka, Patrik Martinec, Pavel Šrek, byli jsme taková kupa. Jakmile jsem přišel jako vesnickej kluk z Budějovic, oni mi to hodně usnadnili. Trávili jsme spolu hodně času, to se pak i líp hraje, když si rozumíte a jste kamarádi. Žemla byl o něco starší a tenkrát si mě vybral, chtěl mě do lajny. Už když jsem sloužil na vojně v Trenčíně a dostal se poprvé do nároďáku, nastoupil jsem proti Rusům s ním a Petrovkou. Oba hráli ve Spartě prim, jakmile jsem tam přišel, dali mě k Žemlovi.“
Váš syn přišel na pozici prvního centra, prostoru by měl dostat dost. Jak mu bude tým vyhovovat?
„Záleží, jak si všechno sedne. Jak jsem řekl, ty kluky zná, když hrál ve Švédsku, s Řepíkem a dalšími trénoval tři měsíce před sezonou, v Praze měl dokonce pronajatý byt. Myslím, že jde o to vyrovnat se s tlakem, který ve Spartě každý rok bývá, a aby tam byla parta. Pokaždé měli silné mužstvo, ale něco se pak vždycky zvrtlo.“
Věříte tedy, že může něco vyhrát?
„Ano. A hrozně bych mu to přál. Já bral třetí a druhá místa, ať v Trenčíně, v Budějovicích nebo Spartě. Ani s ní jsem titul nezískal, v sezoně, co jsem odešel do Havířova, ho Sparta nakonec vybojovala. V životě jsem nic nevyhrál, docela mě to mrzí, ale to je těžké. Za Bukače jsem dělal kapitána národního týmu a zranil si koleno. Deset dní před Vídní 1996 jsem jel domů. Eda Turek tam pak vychytal zlato. O tyhle úspěchy jsem přišel. Romanovi přeju, aby se mu to povedlo.“
Sledujete ho pořád bedlivě?
„Celou dobu, ať byl v zámoří, v Rusku nebo jinde. Dívám se přes internet a kanály, kde se to dá najít. Naživo jsem ho viděl párkrát, byl jsem se podívat v Plzni a Praze, když hrál za nároďák. Poslední extraligový zápas hrál v osmnácti, pryč byl jedenáct let. Určitě se na nějaký hokej podívám, přijel bych i do Prahy, když to půjde. Dělám nákupčího a skladníka, jezdím autem, rozvážím zboží, nakupuju pro firmy. V Budějovicích jsem trénoval děcka, ale tomu už se několik let nevěnuju. Uvidím, co čas dovolí.“
Tvářili se, že mají zájem...
V NHL měl Roman zprvu slušně našlápnuto, po třech sezonách to vzdal. Proč to nevyšlo?
„Dodneška o tom přemýšlím. Dva roky strávil v juniorech, pak podepsal Calgary. První sezonu hrál přes 60 zápasů, pomalu v první lajně s Iginlou. Pak odjel domů a začalo se stávkovat. NHL se půl roku nehrála, musel jedině na farmu, nemohl ani do Evropy. V záložním celku se mu dařilo, ve třetí sezoně přišel do Calgary jiný trenér. Takže zase nemohl navázat na to, co si začínal budovat. Po prvním zápase ho šoupli na farmu, půl roku poté požádal o výměnu. Z Calgary šel do Edmontonu. Napřed se tvářili, že mají hrozně velký zájem. Jenže po dvou utkáních ho poslali někam tři tisíce kilometrů daleko. Končila mu nováčkovská smlouva, chtěl jednocestný kontrakt, což mu nedali. Tak nakonec řekl, že půjde do Ruska.“
Mohl se ještě vrátit do zámoří?
„Každý rok volali, jenže třeba neřekli: ‚Tady máš jednocestnou smlouvu a sedm set tisíc dolarů.‘ Aby měl aspoň nějakou jistotu, že s ním nebudou zacházet, jak se jim zamane. Tam se například stalo, že ho 22. prosince vytáhli z farmy, přiletěla za ním přítelkyně přes půl světa. Tři dny ho nechali dívat se z tribuny a po Vánocích ho zase vrátili na farmu.“
V Edmontonu to mohl mít těžší patrně i proto, že měli několik jedniček draftu a dávali jim přednost. Jeho si původně vybrali Rangers, tedy jiný klub, navíc ve třetím kole. Mohlo to sehrát roli?
„On by v NHL třeba nebyl hráč do prvních dvou pětek. Svoje si však odehrál, občas ho strčili na přesilovku. Nějak tam mohl pořád působit. Jenže jeden trenér ho měl rád, a druhý se s ním nebavil.“
Teď je zpátky, má za sebou sparťanský debut. Co o letní pohárové soutěži soudíte?
„Hraje se téměř bez diváků. Vím, jak jsou Budějovice lačné po hokeji, věřím, že na atraktivního soupeře by i v rámci poháru přišlo klidně šest tisíc diváků. Jenže nemůže. Za konečné vítězství je milion. Na vstupném by tedy vydělali stejně, jako by to celé vyhráli. Sport platí sponzoři, prodat se můžou jen v televizi. Být v téhle pozici, váhal bych, jestli do toho vložit peníze. Kdo se na to v srpnu bude koukat?“
Hokej bez diváků můžeme sledovat na dálku při přenosech z NHL. Co tomu říkáte?
„Není to ono. A s těmi plachtami nataženými v hledišti mi to připadalo, jako když přestavují stadion. Ovšem jinak to ani být nemůže. Zápasy klubům přinesou peníze, musí mít taky něco ze vstupného, aby žily. Fotbal se kope venku, ovšem nevím, co hokej, když to bude v uzavřeném prostoru. Pustí tam pak třeba víc lidí a virus se může rozšířit znovu. Může to tak být pořád dokola. I kdyby soutěž posunuli, stejně to vyleze, na podzim zase bývají chřipky. Tohle však musí rozhodnout někdo jiný, kdo tomu rozumí.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
