Hvězda na druhé straně. Sudí Olesz: Hráče nevychovávám, já taky řval | iSport.cz
Květoslav Šimek
1. prosince 2020 • 11:30

Hvězda na druhé straně. Sudí Olesz: Hráče nevychovávám, já taky řval

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Sport Magazín: Jícha, Jágr i Satoranský. Navíc nová grafika, lepší papír a více stran!
Kotal: Jsem rád za efektivitu. Důrazný styl Opavy nám neseděl
VŠECHNA VIDEA ZDE

Sedmička draftu NHL. Nejmladší debutant v reprezentaci, který do elitní soutěže naskočil už v patnácti letech. Bronzový z olympiády v Turíně. A nově už také rozhodčí. Zkušený útočník Rostislav Olesz (35) stále hraje extraligu za Olomouc, nicméně pruhovaný dres už si vyzkoušel. „Jen se mi dvakrát stalo, že jsem clonil gólmanovi,“ líčí s úsměvem. „Jak je na to člověk za ty roky zvyklý, tak jsem mu dvakrát přejel před očima. Naštěstí z toho góly nedostal a já se mu omluvil.“



Symbolický začátek. Na stejném stadionu v Ostravě-Porubě, kde Rostislav Olesz dělal své první hokejové krůčky, odpískal i první zápas jako rozhodčí. Ještě před rozjezdem Tipsport extraligy stihnul přípravu dorostenců Poruby s Třincem. „Úsměvná náhoda, že to vyšlo zrovna tam, kde jsem začínal i s hokejem,“ říká v rozhovoru pro Sport.

Změnil se vám náhled na práci rozhodčích od té doby, co jste oblékl pruhovaný dres?
„Jednou větou neodpovím, nebo bych mohl říct jedním slovem jednoduše ano. Pohled si upravuje každý hráč, který s tímto sportem stárne. Získává určitý nadhled, vidí to postupně trošku jinak. Podobně jako fanoušci, když se výroky rozhodčích mohou rozebírat záběr po záběru na videu a zpomaleně.“

ROSTISLAV OLESZ
Narozen: 10. října 1985 (35 let) v Bílovci
Pozice: útočník
Klub: HC Olomouc (od 2019)
Kariéra: Poruba (do roku 1999), Vítkovice (1999-2004, 2014-19), Sparta Praha (2004/05), Florida Panthers (2005-2011), Rochester Americans/AHL (2006/07), Chicago Blackhawks (2011/12), Rockford IceHogs/AHL (2011-13), New Jersey Devils (2013/14), Albany Devils/ AHL (2013/14), Bern (2013/14), Langnau (2015/16)
Draft NHL: v roce 2004 si ho v prvním kole vybrala Florida jako 7. hráče v pořadí
V extralize: 443 zápasů/194 bodů (90+104)
V NHL: 365 zápasů/134 bodů (57+77)
V reprezentaci: 42 zápasů/8 bodů (4+4), účast na ZOH (2006), 2x MS (2007, 2009)
Úspěchy: bronz z olympiády v Turíně (2006), bronz z mistrovství světa do 20 let (2005)
Zajímavost: v roce 2001 naskočil do extraligy jako nejmladší hráč v historii (15 let, 3 měsíce, 11 dní)

Co pro vás bylo při rozhodcovské premiéře nejtěžší?
„Soustředěnost po celou dobu hry. Jako hráč se na hru dívám, ale nesoustředím se na ni celou dobu. Na střídačce na chvilku vypnete, napijete se, ztratíte přehled. Sledovat neustále hru je nejtěžší. A navíc nemůžete sledovat jenom puk, ale i dohrávání a zákroky lehce za hrou. Puk je v jednom rohu a ve druhém se něco stane. Abych to shrnul – jako v každé práci, začátky a získávání zkušeností jsou těžké.“

Jak vás napadlo, že začnete pískat zápasy?
„Bavili jsme se s klukama, co kdo bude dělat po hokeji. Někdo říkal, že by chtěl být trenér. Já bych tímto směrem nešel. Další zmínil, že mu nabídli dělat rozhodčího. To mě zaujalo. Syn hraje hokej, kolem zimáků se motám pořád, tak proč ne? Proč to nevyzkoušet? Tak jsem šel do toho. Přestože mám jednoho kamaráda rozhodčího a ten mě hned odrazoval.“

Proč?
„Říkal mi: neblbni, dopadneš jako já. (usmívá se) Člověk je pořád z domu, vlastně jenom pokračujete v hokejové kariéře, pořád cestujete. Já to chtěl ale i tak zkusit. Navíc můj starší bratr byl hokejový rozhodčí a teď je u hokejbalu. Mám se od koho učit a s kým to konzultovat.“

Třinecký útočník Matěj Stránský soupeří s Rostislavem Oleszem z Olomouce
Třinecký útočník Matěj Stránský soupeří s Rostislavem Oleszem z Olomouce

Říkal jste, že role trenéra vás neláká. Proč ne?
„Nechci říct, že na to nemám vlohy, ale trpělivost by mi asi chyběla. Mám trochu problém, že od ostatních očekávám, co od sebe. Pravda, i já už od sebe někdy očekávám až moc, co už tam není. (pousměje se) Ale takhle jsem to měl vždycky. Když to můžu udělat já, proč ne on? Na druhou stranu, někdo má takovou kličku nebo skluz, který zase já udělat neumím. To si pak jen v duchu řeknu – aha, vidíš? Třeba si trenéřinu nakonec vyzkouším a bude mě bavit, ale nevím, jestli by mě bavilo studovat licence. Jestli se mi povede kariéra rozhodčího, tak v kontaktu s trenéry budu.“

Při hodnocení práce rozhodčích jste býval hodně emotivní, servítky jste si nikdy nebral. Jak se to slučuje s tím, že se chcete na stejnou práci vrhnout?
„Jak jsem říkal na začátku, s věkem se člověk uklidní. Pravda je, že jsem byl hodně emotivní. A musím říct, že jsem to i někdy nezvládal a rozhodčí si mě musel vzít stranou, abych přestal. To je doufám pryč. Doufám! Snad hned v dalším kole nevyletím a nezačnu na rozhodčí řvát.“

I to se hodí, ne? Máte zkušenosti z druhé strany.
„Ano, to je to, co mě na tom baví. Když jsem byl na semináři a probírala se tam videa nebo herní situace, tak si hned člověk uvědomí, jak hráči na rozhodčí řvou. Kolikrát zbytečně. Spojíte si to s pravidly a vidíte: aha, tady přestřelil, dobře mu dal dvojku.“

Když už jste rozhodcovský seminář absolvoval, nemáte teď na ledě tendenci mluvit sudím do práce?
„Ne, vůbec. Nejsem tam od toho, abych utkání komentoval z pohledu rozhodčích. Mám dost problémů sám se sebou jako hráč. Ale čas na vtípek se najde. Známe se, atmosféra bez diváků je úplně jiná. Je ticho, takže je i větší prostor na to, že rozhodčí mohou hráčům cokoliv vysvětlit nebo říct. Když je teď všechno tak dobře slyšet.“

Zeptám se na konkrétní situaci. Nedávno jste hráli s Libercem, rozhodčí v tomto zápase neuznali tři branky. Jednu po vaší cloně, kdy vám pískli pohyb v brankovišti. Komise rozhodčích ovšem dodatečně uznala, že sudí rozhodli špatně, gól měl platit. Vy jste to v daný moment vnímal jak?
„Za mě gól. Nebyl tam kontakt s brankářem, a jestli na videu řešili centimetry brusle v brankovišti? Podle pravidel to tak je, ano, mají pravdu, ale brusle nebránila nikomu v ničem. Takže by se mělo rozhodovat ku prospěchu hry. To mi říkal i kamarád rozhodčí. Kdyby se pískalo úplně přesně podle výkladu pravidel, nebude ten sport pro nikoho atraktivní. Nebude nikoho bavit. Protože by se furt hrálo ve třech. A když jsme u zápasu s Libercem, i jejich neuznaný gól měl platit. To jsem si taky hned říkal.“

První zápas jste odpískal v Porubě, kde jste začínal s hokejem. Byl jste nervózní?
„Byla to úsměvná náhoda, že to vyšlo zrovna tam, kde jsem i s hokejem začínal. Uvolnil se mi termín, zavolal jsem a šli jsme ve dvou pískat mládež. Abych se přiučil. Nervózní jsem nebyl, bylo to tak nějak stejné, jako když jdu na extraligový led jako hráč. Lehká nervozita a očekávání.“

Jak jste si zvykal na odlišný pohyb? To musí být hodně jiné, ne?
„Ano, hodně. Je třeba se naučit sledovat hru a najít si takovou pozici, abych jako rozhodčí viděl a nezavazel.

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium
Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně

Chci předplatné Premium

Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší  

Vstoupit do diskuse
0
38.kolo
Články odjinud


Články odjinud