Poslední místo, jen deset výher za celou sezonu. Nejsmutnější z výsledků svého Motoru byl trenér Václav Prospal (46). Cítili jste to z něj po celý ročník. „Přešlapovali jsme na místě. Nejvíc mě mrzí, že vedení do toho ringu v určitou chvíli hodilo bílý ručník,“ přiznává otevřeně v rozhovoru pro iSport Premium. Zklamání je z něj cítit, zlomený ale není. „Na pauzu se ale těším. Uvidíme, jak dlouhá bude,“ dodává.
V úterý balí kufry, zamkne dům a nasedne na letadlo. Cílová destinace? Florida. Druhý domov. Místo, kde už se ho nemůže dočkat jeho rodina. Manželka, děti. Přesto má hokeje pořád plnou hlavu. Z rozhovoru to poznáte. Na stole se povalují hráčské statistiky, na sobě má Václav Prospal během rozhovoru teplákovku Motoru, usrkává kafe z klubového hrnku se svou fotkou.
Necháte si ho, nebo ho rozbijete?
„Určitě si ho nechám. Minulý rok jsem si je zaplatil, nechal jsem si je vyrobit k Vánocům. Hodně jsem jich rozdal. Tenhle mám doma, zůstane tu. Rozbíjet ho nebudu, naopak. Motor budu sledovat dál. Novému trenérovi (Jaroslavu Modrému) přeju, aby se postavil silnější kádr, než jsem měl k dispozici já v této sezoně. Aby se z toho klubu stala extraligová značka, aby to nebyla dvouletá epizoda a pád. Motor do extraligy patří, jen je potřeba přivést hráče, zaplatit je. Postavit to na pár lidech, musíte mít střelce a vynikajícího gólmana, abyste mohli bojovat aspoň o střed tabulky.“
Nedalo se ale přece jen i z vašeho týmu vyždímat víc?
„Dalo, rozhodně. Bohužel se do toho vedení bálo šáhnout. Ať už odvoláním trenéra, nebo přivedením několika hráčů, jako byl například Míra Forman. On nám ukázal rozdíl mezi hráčem extraligy a první ligy.“
V sezoně byla chvíle, kdy jste to měl nahnuté, že?
„Byla, sbaleno jsem ale ještě neměl. Nepřipouštěl jsem si to. To ani nejde. Z kluků jsem se snažil dostat maximum, předat jim nějaké informace. Když tady s vámi teď sedím, řeknu vám, že všichni kluci v týmu mi dali maximum, co měli. Každý trénink. Že to haprovalo, že se mi to kolikrát nelíbilo, to je prostě realita. To byl ale obraz týmu, toho, na co měl. Několik hráčů mi ve výstupním rozhovoru po sezoně řeklo, že prostě nebyli připravení na roli, kterou jsem jim dal. Byli natolik soudní, aby věděli, že na extraligový hokej ještě nedorostli. I když už by třeba věkem dávno měli. Tohle bude nějaký čas ještě trvat.“
Někdo přechod z první ligy zvládl, někdo ne.
„Třeba takový Pavel Pýcha byl po pěti, deseti zápasech extraligový hokejista. Danielu Voženílkovi to trvalo třicet zápasů. Zdeněk Doležal dal za prvních patnáct zápasů jeden gól. Nakonec jich měl osmnáct, byl to náš nejlepší střelec. Taky mu to ale nějaký čas trvalo. Když jsme u něj, zrovna jemu nejvíc pomohl příchod Míry Formana. Zdenda se dostal do laufu, začal produkovat. Pak tu byli kluci, kteří tempo nezachytili vůbec. Nezvykli si na to. Je otázka, jestli toho vůbec budou schopní.“
Jakou byste dal sám sobě za tuto sezonu známku? Ta minulá byla za podtrženou jedničku, co to bude teď?
„Teď podtržená pětka. Bohužel. Po takové sezoně? Co jiného si dát? A to se do toho zrcadla dívám hodně dlouho. Pokud mě po minulé sezoně někdo vyhlásil nejlepším trenérem, tak teď musím být ten absolutně nejhorší. Jednadvacet zápasů jsme ztratili ve třetí třetině, když jsme před ní drželi remízový stav, nebo jsme dokonce vedli. To je prostě tristní.“
Kdy vám došlo, že tenhle mančaft nemá na extraligu?
„Na předsezonní tiskovce jsme si řekli, že tomu dáme deset zápasů. Hodně jsme o tom debatovali s asistentem Alešem Totterem. Shodli jsme se na tom,
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
KoupitNejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
