Deset vstřelených gólů, dva inkasované. Hradečtí hokejisté rychle a bez potíží přeskočili první překážku v cestě za úspěchem v extraligovém play off. Tři zápasy, tři výhry, naposledy v sobotu 5:1 v Litvínově. Čistá práce. Liberec to ve čtvrtfinále bude mít těžké… Jedno je jisté: pro fanoušky, ale i řadu hokejistů, je Hradec týmem betonu. Tečka. Hotovo. A na sociálních sítích už vznikají první koláže. Růžička jako šéf party, k ruce kapitán Radek Smoleňák, dokonce vlasatý.
Vstřelit gól a pak zahustit prostor před vlastním územím. Celkem jednoduchý a v play off poměrně logický strategický plán náleží k partě Vladimíra Růžičky. Někteří experti, ale i řada hráčů, kteří s tímto plánem jako oponent měli co do činění, to jednoduše popsali: BETON.
Samozřejmě, nebýt výborných výkonů Marka Mazance v brankovišti, Růžičkova herní dramaturgie by vyhlížela trochu jinak, odvážněji. Takhle není důvod ofenzivně bláznit. Hradec si modeluje způsob hry, jenž je zatím úspěšný. A který zatím píše. Byť o jeho atraktivitě mohou být všelijaké představy a komentáře.
S tím však na Růžičku nechoďte.
Chce body, chce výhry a chce novou smlouvu pod Bílou věží. A chce toho dosáhnout po svém.
„Odmítám, že hrajeme beton, koho to napadlo?“ divil se po postupové partii v Litvínově. „Žádný beton nehrajeme. Nutíme útočníky pomáhat v obraně, ale dneska je to tak, že pět hráčů útočí a pět brání. Některá mužstva předvádějí větší beton než my,“ nepochybuje.
Každopádně přezdívka se chytla a už ji těžko někdo z hradeckého dresu smaže. „Jsem překvapený. Když jsem loni do Hradce přišel, řekl jsem, že systém nechci měnit. Ale častokrát nám soupeři jezdili sami na bránu, někdy i dva. Chci, abychom zlepšili hru dozadu.“
Výraz beton padl i v přímém televizním přenosu, mluvil o něm i litvínovský Martin Látal po první porážce. „Nevím, jestli nějaký novinář napsal beton, ale od té doby to tak všichni berou. I Martin Látal to říkal. Ale teď hrajeme play off a v něm to, na co máme. Vůbec nechceme betonovat.“
Hradec nasazuje variantu 2 – 1 – 2, Růžička tvrdí, že nabádá hráče hrát aktivně, napadat soupeře. „Kolikrát to nejde. Ale když vidím i jiné zápasy… Třeba Pardubice doma první zápas. V poslední třetině se mi zdálo, že betonovali. Je to normální. Když vedete, snažíte se hrát dobře do obrany, naopak soupeř to otevře a začíná riskovat. Určitě nehrajeme beton…“
Litvínovští padli i kvůli čtyřem vyrovnaným formacím Mountfieldu. „Máme to hodně rozložené. Nemáme první ani čtvrtý útok, všechny jsou stejné, vyrovnané. A je to obrovská výhoda, nepotřebovali jsme stahovat hru do dvou, tří lajn, využívali jsme všechny hráče. Ušetřili jsme síly,“ těší Růžičku.

