Holaň: Vyřazení s Kometou pořád bolí. Covid jsem nebral vážně, ale...

Vítkovice bude Miloš Holaň společně s Radkem Philippem trénovat dál. Na lavičku do mateřského klubu přišli v prosinci ještě se sportovním ředitelem Romanem Šimíčkem. V základní části se po skvělém finiši probojovali na osmé místo, výborně začali i předkolo s Kometou. Vedli 2:0 na zápasy. Dramatickou sérii, kterou muselo třikrát rozseknout až prodloužení, nakonec Vítkovice ztratily.

Začněme od covidu, který vás skolil v závěru základní části. Jak jste s nemocí bojoval?
„Těžce. Nejhorší na tom je, že ani nevíte, kde ho můžete dostat. Vždyť já jsem jezdil jen na zimák a domů. Nechápu. Holt to na mě někde skočilo. Když jsme měli pravidelné testy a mně vyšel pozitivní, nepociťoval jsem vůbec nic. Úplně jsem vypouštěl, že bych to mohl dostat. Od časů, kdy jsem měl rakovinu, mám imunitu slabší, takže vím, že se musím hlídat. Na druhou stranu, proč bych nemohl mít tohle, když už jsem měl skoro všechno?“

Jak se u vás nemoc vyvíjela?
„První den nic, žádný příznak. Večer jsem měl zimnici. Postupně se přidaly teploty, stouply až na devětatřicet. Čtyři dny v kuse. Byl jsem strašně slabý, velké bolesti zad, hlavy, svalstva. Byl jsem normálně vyřízený. Dýchání špatné, byl jsem fakt minuty od toho, abych si zavolal rychlou.“

Rodina byla v pohodě?
„Manželka to měla taky, naštěstí bez horeček. Jen ji v uvozovkách bolela hlava a měla kašel. Děvčátka naštěstí taky v klidu, žádný příznak, byť jedna z dcer byla pozitivní. Šest dní jsem jenom ležel, nebyl jsem schopný nic dělat. Myslel jsem si, že alespoň dodělám nějaké hokejové věci, přečtu si knížky, ale nebyl jsem schopný ničeho. Opravdu stavy hrozné. Měl jsem k téhle nemoci respekt, ale covid jsem nebral až tak vážně. Teď si z toho prdel nedělám, ani náhodou! Opravdu nepříjemná a zákeřná nemoc. Fakt to není sranda.“

I tak jste byl ale s trenéry ve spojení a koučoval tým na dálku. To už jste na tom byl lépe nebo vám to přece jenom nedalo?
„Byl jsem na tom už trošku líp. Ne úplně, fit jsem rozhodně nebyl, ale byl jsem aspoň schopný se na hokej s čistou hlavou dívat, psát si poznámky a pak to konzultovat s klukama.“

Během hráčské kariéry jste prodělal leukemii, patříte kvůli tomu teď do rizikové skupiny?
„To přesně nevím, na kontroly chodím k doktorovi jednou za rok. Ale myslím, že riziková skupina jsem. Imunita u mě není stoprocentní, musím se v určitých směrech hlídat. A chtě nechtě, za měsíc mi bude padesát. I na to se člověk musí dívat. Když mi bylo dvacet, byly průběhy nemocí jiné. Rychle do mě, rychle ven. Dnes je to úplně jinak, to se nedá nic dělat.“

V předkole proti Kometě už jste měl dost dechu?
(usměje se) „Jo, to už jsem měl dechu dost. Byl jsem v plné síle, nažhavený. Energie přišla sama.“

Jenže vám pro změnu kvůli covidu vypadl brankář Miroslav Svoboda. Pozitivní test pak měl i zkušený útočník Zbyněk Irgl. Neměl jste v tu chvíli obavy, že se vám virus rozleze po celé kabině a s play off bude utrum?
„Měl, protože mužstvo covidem prošlo v létě. A teď už jsme zase byli v situaci, kdy ho mohli znovu dostat všichni. To nám problesklo hlavou – hlavně ať se to neposere kvůli tomuhle! Když už jsme se v základní části dostali na velmi slušné osmé místo a hráli jsme fakt dobře. Chtěli jsme uspět.