Mistrovský titul už v rodině mají, ale Králem střelců je v rozvětveném hokejovém klanu jako první. Matěj Stránský (27) byl v barvách třineckých Ocelářů nejlepším střelcem základní části, nasázel 33 gólů. Trofej převzal od zástupce deníku Sport. „Nezvládl bych to bez skvělých spoluhráčů,“ děkoval Stránský, který si vystřílel angažmá v Davosu. „Titul a Král střelců – dokonalá sezona!“ Opravdu dokonalá, poprvé si odnesl cenu i pro Hokejistu sezony.
Jako velký fanoušek geniálního fotbalisty Zlatana Ibrahimovice dřív často vymýšlel, jak by mohl své góly vyšperkovat. Čím je přikrášlit? Jak ozvláštnit? „Zlatan má ve fotbale trošku lepší techniku než já v hokeji, ale je pravda, že jsem za mlada možná trošku vymýšlel,“ usmívá se Matěj Stránský. „Ale jak jsem se protloukal světem, zjistil jsem, že v jednoduchosti je krása. Nesnažím se vymýšlet kličky, parádičky. Ne že by mi to nešlo, ale když vystřelím, padá gólů víc. Takže se snažím hrát přímočaře. A navíc, trefit se nůžkama přes hlavu v hokeji moc nejde...“
Jste střelec i v životě?
(zasměje se) „To ani ne, neřekl bych. V životě moc střelec nejsem, spíš flegmatik a kliďas. Všechno si vybíjím na ledě, tam je emocí dost. Po zápase už jsem v pohodě.“
V základní části jste nasázel 33 branek, nikdo jich nedal víc. Jak se cítíte jako Král střelců?
„Vážím si toho. Každý dává rád góly, a když vyhrajete nejlepšího střelce extraligy, tak je to moc dobrý pocit. Opravdu. Určitě bych to nezvládl bez skvělých spoluhráčů. Je to hezké, odměna za tvrdou práci a dobře odehranou sezonu. Týmovou i osobní. Titul a Král střelců – dokonalá sezona!“
Co je k vítězství mezi střelci kromě spoluhráčů potřeba?
„Je to i hodně o štěstí. Některé góly, abych pravdu řekl, jsem ani nevěděl, jak spadly. Do čeho jsem plácnul, bylo v brance. Štěstí, spoluhráči, pohoda v týmu i doma, důvěra trenérů. Všechno se mi to sešlo. Lepilo mi to od prvního zápasu. Teda od druhého, kdy jsem dal první gól. Pak už se mě to nepustilo. Jsem rád, moc si trofeje vážím, je to zážitek do konce života.“
Od začátku jste cítil, že by to mohla být vaše sezona?
„Ano. Jeli jsme do Litvínova, pak do Varů, potom byla koronavirová pauza. A hned po ní jsem dal hattrick ve Varech, okamžitě mi to dodalo sebevědomí a klid. Každý střelec potřebuje dát rychle gól, aby se chytil. To byl můj případ.“
Střelečtí vítězové z Třince
| 2020/21 | Matěj Stránský | 33 gólů |
| 2014/15 | Erik Hrňa | 26 gólů* |
| 2012/13 | Martin Růžička | 40 gólů |
| 2002/03 | Jan Marek | 32 gólů |
| *10 gólů vstřelil za Olomouc | ||
Často se říká, že střelec musí být trochu egoista? Platí to?
„Svým způsobem. Já si třeba po minulé sezoně říkal, že jsem střílel málo. Nebyl jsem spokojený, chtěl jsem to změnit a zaměřil jsem se na to, abych střílel víc. Navíc kluci mi to parádně sázeli do dobrých šancí. Tak jsem se tím i trošku řídil.“
I v minulé sezoně jste byl nejlepším střelcem Třince, 23 gólů bylo málo?
„Mohlo jich být víc. Faktem je, že tehdy dlouho nehrál Růža (Martin Růžička). Když se po zranění vrátil, byly moje šance na góly ještě větší. S ním to začalo padat ještě víc, sedlo nám to kompletně jako lajně. Bez Havrana (Petra Vrány) a Růži bych tolik gólů nedal. Nejlepší lajna, v jaké jsem v kariéře zatím hrál! Bez váhání, stoprocentně.“
Petr Vrána také po sezoně žertoval, že vás v podstatě dotlačil až do Davosu...
„Jo jo, trošku se škádlíme. Ale je to pravda. Kluci na tomhle mají velkou zásluhu. Já přišel před dvěma lety do Třince a nevěděl jsem, co čekat. Sedli jsme si parádně. I sezonu předtím jsme měli hodně kvalitní tým a měli jsme velkou šanci pohár vyhrát, kdyby bylo play off. Skvělé období.“
Před rokem byl v Třinci i Wojtek Wolski, inspiroval jste se ohledně střelby i u něho?
„Každý hráč je trošku jiný, v něčem má trochu odlišný styl hokeje. Já se snažím vylepšovat věci, ve kterých jsem dobrý, které mi jdou. Že bych konkrétně něco okoukával? Možná pár věcí, ale spíš se dívám na sebe a snažím se posunovat. Dívám se i na highlighty z NHL, kam kdo střílí nebo jak řeší situace. Z toho taky člověk něco pochytí. Pořád se na sobě snažím pracovat a zlepšovat to, co už vím, že funguje. Jiný hráč asi nebudu, ale v detailech se můžu ještě posunout, zlepšit.“
Co vám jde, v čem cítíte svoji silnou stránku?
„Myslím, že jsem silový hráč, co se tlačí do branky. Umím si dobře pokrýt puk, mám celkem dobrou střelu. A umím se nachomýtnout do dobrého prostoru, dát gól. Na tomhle pracuju. Co nejrychleji dostat puk z hokejky, střílet. Nic složitého, ale funguje to.“
Uměl jste se nachomýtnout ke gólům odmalička?
„Řekl bych, že jsem byl vždycky na góly. Celkem jsem je i v mládeži uměl dávat. V dorostu Vítkovic (2008/09) jsem měl jednu sezonu čtyřicet gólů, bylo to takové přirozené. V zámořské juniorce se mi pak čtyřicet gólů taky povedlo (2012/13). Odmalička jsem byl spíš na střílení.“
Vaše hokejová rodina je hodně široká, děda Vladimír má titul s Vítkovicemi z roku 1981. Ale Králem střelců jste v rodině první, je to tak?
„Myslím, že ano. Dědovy statistiky sice až tak nastudované nemám, ale myslím, že jsem první. I brácha Šimon je spíš nahrávač. Jako mladší mi musel nahrávat, to dá rozum. (usmívá se) Ne, má jiný styl, spíš hledá nahrávku než střelu. Já radši střílím, asi jsem se tak už narodil.“
Střelec od Boha
|
OČIMA PARŤÁKA: Martin Růžička, útočník Ocelářů „Matěj (Stránský) je střelec od Pánaboha. Umí si udělat místo, je silný na puku i v soubojích u mantinelů, dokáže si najít ideální místo kolem branky a hlavně se trefuje. Společně s Petrem Vránou jsme se skvěle doplňovali. V útoku nejde mít jen tři nahrávače, tři střelce nebo tři bojovníky. Aby si to sedlo, je potřeba vše namixovat, vyhovět si. Jeden umí puk podržet, přihrát, další si umí najít místo, vystřelit. A pak je třeba v uvozovkách buldok, který udělá prostor. Když tohle funguje, je to paráda. A přesně takhle jsme to ve společném útoku v Třinci měli. Havran je vynikající na buly a neskutečný pracant, Matěj je silný i technický. Výborný střelec. Sedlo nám to.“ |
Co vám říkal děda Vladimír na mistrovský titul a trofej pro nejlepšího střelce?
„Byl rád. Není zase takový, že by to nějak moc řešil, ale gratuloval mi. Daleko víc to prožívá babička. Pořád nás s bráchou povzbuzuje, píše dennodenně. Ta tím žije. S bráchou si toho vážíme a jsme za podporu rádi.“
Posloucháte babičku?
„Jasně, obě babičky poslouchám. Prožily toho o hodně víc než my a cokoliv řeknou, je svaté. Přesněji řečeno, teď už babičky poslouchám. V pubertě to možná až tak nebylo, ale teď už vím, že co řeknou, tak mají pravdu.“
Co vám třeba říkají?
„Jedna babička je hodně věřící, posílá mi věci z bible, snaží se povzbuzovat vírou. Druhá babička na to jde jednodušeji – říká, ať dáme gól, všechny pobijeme a nenecháme si nic líbit. (usmívá se) Máme to vyvážené.“
O druhého dědu jste během sezony přišli, patří pomyslné věnování i jemu?
„Samozřejmě. Hodně mě mrzí, že u toho děda nemohl být. Měl by ohromnou radost. Až budeme mít půjčený pohár, zajdu mu ho ukázat.“
Máte všechny své branky v hlavě? Promítáte si je před usnutím? Nebo spíš řešíte situace, které gólem neskončily?
„To spíš, ale tohle většinou vyprchá den po zápase. Říkám si, jak jsem mohl danou situaci řešit lépe, promítám si v hlavě, co se dalo udělat jinak. Po pravdě, všechny góly si nepamatuju. Možná kdyby mi někdo sepsal seznam zápasů, tak bych se podle toho chytil, ale jinak ne. Pamatuju si ty důležité nebo pěkné.“
Pokud bychom vzali seznam vašich branek proti Mladé Boleslavi, tak byste měl jasno, co říkáte?
(zasměje se) „To jo, to si pamatuju přesně.“ (za dva roky proti Boleslavi, včetně sedmi zápasů v semifinále, se trefil jenom jednou)
Čím to, že zrovna proti Boleslavi vám to nepadalo?
„Ani nevím. Jestli mi nesedí zelená barva? (usmívá se) Neřešil jsem to a sám jsem si ani moc neuvědomoval, že jsem Boleslavi nedal v základní části dva roky gól. Tolik zápasů! Nevím proč. Každý má tým, který mu nesedí, nedaří se mu na něj nebo je něco špatně. Pro mě to byla Boleslav. Možná to je brankářem Honzou Růžičkou. Byl s námi i teď na repre a ani tam jsem mu na tréninku moc gólů nedal... Asi na mě prostě umí.“
Který gól z aktuální sezony vám ve vzpomínkách naskočí jako první?
„Ten ze čtvrtého finále v Liberci. V prodloužení jsme vyhráli 1:0, odskočili jsme v sérii 3:1 na zápasy. Je to celkem čerstvé a byl to důležitý gól.“
Dal jste ho po sklepnutí puku nahozeného od modré. Často o takových gólech píšeme jako o šťastné teči. Ale ono to zase tak často o štěstí není, ne?
„Faktem je, že teče trénuju často. Řeknu bekům po tréninku, jestli by mi pár puků na teč vystřelili. Hodně jsem to piloval i v Americe. Tam jsem skoro každý trénink chodil před branku a tečoval. Pár ran jsem sice schytal, ale to k tomu patří. Jsou střely, které se tečují dobře, a zrovna takovou Ralfs (Freibergs) v Liberci poslal. Ideální na teč. Možná v tom i trošku štěstí je, ale myslím, že v tom nejsem úplně špatný. Šel jsem tomu naproti.“
Jaké je vaše nejoblíbenější zakončení?
„Asi střela tahem normálně. Když mám trochu čas, mám střelu tahem nejradši.“
A místo v brance, kam střílíte? Nebo jich máte víc?
„I na tréninku se snažím střílet do míst, kde padá gólů hodně. Na tom se taky snažím pracovat. Každý má jedno, dvě oblíbená místa. Projeví se to hlavně v situacích, kdy není moc času se rozmýšlet, jde to tam automaticky. Když cítíte, že vám někam góly padají nebo se vám tam střílí prostě dobře, tak to pilujete.“
Vystřílel jste si dvouletou smlouvu ve švýcarském Davosu. Ten vás chtěl už před rokem, řešil jste během sezony i jiné možnosti? Třeba z ruské KHL?
„Já během sezony říkal agentovi, že ji určitě dokončím v Třinci. Takže jsem nabídky ani neřešil. Říkal jsem, že budu v Třinci a chci vyhrát titul. Podle toho se agent zařídil, Davos se začal řešit až před play off.“
Prý jste se líbil i trenérovi Davosu. Jak na to přišel?
„Davos se řešil už po minulé sezoně, že bych tam šel. Manažer už tehdy říkal, že mě trenér Davosu chtěl, ale měl jsem podepsáno v Třinci. Letos před play off mi trenér volal, jestli bych nechtěl jít do Davosu hned. Pomoct jim už na play off. To jsem řekl, že ne. Že kdyby to šlo, tak další sezonu. Za dva týdny se ozval znovu a pak bylo víceméně hotovo. Měl jsem dobrý pocit z toho, že mě trenér sám chce a že je tam dobrý tým. Skvělé prostředí, všechno hraje. Teď už je jen na mně, abych i tam udělal slušný výsledek, odvedl dobrou práci a dotáhli jsme to společně co nejdál. Těším se na to. Je to nová výzva, nová motivace.“
Čím dalším vás Davos ještě láká?
„Chtěl jsem se ještě někam do zahraničí podívat. Malá má tři roky, než půjde do školy, je ještě čas. S manželkou jsme si říkali, že kdybych nešel teď, tak bych nešel nikdy. Švýcarsko mi přijde sympatické, všichni ho chválí. Byli jsme tam s Třincem na Spengleru, prostředí se mi hodně líbilo a jak jsem říkal, chtěl bych zkusit něco nového. Vím, že pro české hráče teď není lehké se do Švýcarska dostat, moc jich tam není. Jsem za příležitost rád. Chci ji chytit za pačesy. A udělat titul i tam.“
Dynastie z pohledu Matěje Stránského
|
Vladimír STRÁNSKÝ S Vítkovicemi má titul z roku 1981, přezdívalo se mu Šéf. Hrával i ve Zlíně. Trénoval Vítkovice a reprezentaci Československa hráčů do 18 let. |
|
Darek STRÁNSKÝ Hrával za Vítkovice a Brno, poslední sezonu začínal jako asistent trenéra ve Vítkovicích. Trénoval Litvínov a mládež Sparty. |
|
Vladan STRÁNSKÝ Za Sydney Bears odehrál osm sezon, Austrálii reprezentoval i na mistrovství světa Divize 1 (2009, sestup) a 2 (2011, postup). |
|
Vít STRÁNSKÝ Také si zahrál za Sydney, ale jinak oblékal dresy Poruby, Orlové, Havířova, Frýdku-Místku nebo Kopřivnice. |
|
Šimon STRÁNSKÝ Má stříbro z Hlinkova memoriálu (2014), nakoukl už i do seniorské reprezentace. Z Vítkovic (potažmo z hostování v Kometě Brno) přestoupil do finského Jukuritu. |
|
Aleš TOMÁŠEK Elitní obránce Vítkovic, Trenčína, Olomouce, Karlových Varů nebo Havířova. S Vítkovicemi má stříbro (1997), v sezoně 1994/95 byl nejproduktivnějším bekem ligy. |
|
Patrik RIMMEL Ligu hrával za Vítkovice, Olomouc a Havířov. Je generálním manažerem Vítkovic, před tím jako manažer úspěšně pomáhal zvednout Havířov. |
HC Oceláři Třinec 
Vše o klubu ZDE
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
