Mandát poprvé o kokainu: Podlehl jsem psychice, zničilo mi to život

Je zničený. Opustil pardubický byt, zbavil se auta. Bydlí s přítelkyní u jejích rodičů. Brigádu má na pile. „Od šesti od rána do půl třetí za 700 korun na den. Brutální dřina. Tam mě to učí vážit si života a peněz, které jsem dřív měl,“ přiznává Jan Mandát ve velkém interview pro deník Sport. Popisuje pozadí kauzy, svůj konec v Dynamu i psychické a ekonomické trable, které ho nyní sužují. Promluvil poprvé od začátku celé aféry.

Užil jste kokain vědomě? Jak se vám dostal do těla?
„Byl jsem na párty s kamarády. Dali jsme si pár piv, bohužel pak během večera i kokain. Měl jsem v té době psychické problémy. Nechci na to svoje selhání svalovat, to vůbec ne. Prostě jsem tomu ale podlehl. Nedokázal jsem říct, že nechci. Zkusil jsem to. Zrovna se to seběhlo tak, že o pár dnů později mě náhodně vybrali po zápase v Liberci na dopingovku. Teď toho strašně lituju. Když vidím, co všechno mě to stálo, co to způsobilo… Už bych to samozřejmě v životě neudělal, ale bohužel je pozdě. Sám jsem si to podělal, vím to moc dobře. Do konce života si za to budu sypat popel na hlavu. Na druhou stranu musím říct, že tresty jsou v tomhle absolutně nepřiměřené. Není to nic, co by mi pomohlo na ledě.“

Bral jste kokain často?
„Předtím jsem ho měl asi dvakrát. Určitě to nebylo tak, že bych si ho dával každý víkend na nějaké akci, to vůbec. Neomlouvá mě to, ale byla to strašně blbá shoda náhod. Dopingovka jezdí na zápasy každého klubu tak jednou, dvakrát za sezonu. Vezmou náhodně z týmu tři hráče, zrovna to vyšlo na mě. Debilní náhoda, ale říkám, neomlouvá mě to.“

Napadlo vás hned v tu chvíli, když jste se dozvěděl, že čůrat do zkumavky půjdete vy, že je zle?
„Právě že vůbec, ani náhodou. Když řekli moje jméno, byl jsem v pohodě. Byl jsem si jistý, že to bude v pořádku. Nejsem žádný častý uživatel, takže mě v tu chvíli ani nenapadlo, že by se tam mohlo něco najít. Celou dobu jsem byl v klidu. Když to pak v lednu přišlo, čuměl jsem. Říkal jsem si ale OK, udělal jsem blbost, dostanu třeba na měsíc stopku. Nechci říct, že jsem se cítil nevinný. Je to průser. Neříkám, že jsou drogy v pohodě, to ani náhodou. Ale dvouletý trest? Ani ve snu mě nenapadlo, že po vynesení trestu budu uvažovat, jestli si ještě vůbec někdy zahraju hokej.“

Mohl jste klidně dostat čtyřletý distanc.
„Ten by byl likvidační, to se ani nemusíme bavit. To by byl konec. I ten dvouletý je ale šílený. Znamenal, že nikde jinde kromě ECHL (třetí nejvyšší soutěž v zámoří) nebudu moct hrát. Já už jsem hrál farmu v AHL dva roky, vím, jaké to bylo peklo. Vím, že ECHL je ještě o dva levely horší. Nechtěl jsem tam jít. Bylo to nepředstavitelné. Bohužel 13. ledna se mi prostě otevřením dopisu otočil život vzhůru nohama.“

Co bylo pak? Vedení pardubického klubu jste dlouho tvrdil, že jste nevinný. Proč jste lhal?
„Trochu jsem naivně doufal, že by se mohl stát zázrak a v tom vzorku B by to být nemuselo. Zpanikařil jsem, nevěděl jsem, co dělat. Taky jsem pro sebe tou lží potřeboval získat čas, abych si sehnal informace. Co můžu, co ne, co je potřeba zařídit. V životě by mě nenapadlo, že to může mít celé takový dopad. Že mi to klidně může ukončit kariéru.“

Tipsport extraliga

12. května 2021 • 09:10

Kauza kokain: Mandát bojuje o nižší trest. Jde i o rychlost metabolismu

Jaká tedy byla vaše první reakce po otevření dopisu?
„Hned jsem volal Tomáši Rolinkovi, který je manažer týmu. Říkal jsem mu, co mi přišlo a že hned přijedu na zimák, ať to řešíme. Přijel jsem za trenéry, byli tam i pan Salfický (sportovní ředitel) a pan Heřman (předseda představenstva). Těm jsem zalhal, hájil jsem se tím, že jsem nic nevzal. Disciplinárka mi zastavila činnost, dál jsem ale s klubem trénoval. Až do chvíle, kdy přišel výsledek vzorku B. Doufal jsem, že to dobře dopadne. Chodil jsem denně na zimák, do šatny. Ani v té době mě vůbec nenapadlo, že o týden později už tam nebudu.“

Pardubice podobné trable řešily nedlouho dřív s Petrem Čáslavou, pak tu byl případ Roberta Kousala. Nenapadlo vás dávat si prostě bacha, vykašlat se na to?
„Dokud se nespálíte, myslíte si, že jste nadčlověk. Že jste nedotknutelný. To množství kokainu, které jsem si navíc dal, bylo fakt malé. Těžko se to vysvětluje, ale prostě vás v tu chvíli ani nenapadne, že by to mohlo mít vůbec nějaký dopad. Natož pak takhle fatální. Ovlivnilo mi to kariéru, zničilo život. Doufám tedy, že ne úplně, že se z toho vyhrabu. Čím si teď ale poslední měsíce procházím, je peklo. To všechno kvůli takové blbosti…“

Na druhou stranu upřímně, v Pardubicích máte pověst mejdanového kluka, který nezkazí žádnou zábavu. Alkoholu jste se nevyhýbal. Je to pravda?
„To jo, přiznávám, že je to pravda. Nikdy v životě to ale nebylo na úkor hokeje.