Mistr extraligy Kolář o roli videokouče: Start byl těžký, ale praxe vás vyškolí
Když si vzpomenete na útočníka Jana Koláře (40), vybavíte si jeho pohyb. Nebruslil, spíš se vznášel. Zatímco bývalý parťák Petr Koukal ještě hraje extraligu v Hradci, on už má jinou pozici. V trenérském štábu Pardubic má roli videokouče. Začal prakticky od nuly, bez přípravy v roce 2020. „Sám jsem si jako hráč ale poradit moc nenechal,“ usměje se, když si vzpomene na starší časy. Slovo video zůstalo, jen po pár letech znamená už něco úplně jiného. V placené části článku iSport Premium si rovněž můžete přečíst o kariéře trojnásobného mistra extraligy, legendární spolupráci s Petrem Koukalem či vážném zranění, jenž mu zbortilo cestu do KHL.
Na stadionech ho někdy potkáte, jak žene do kabiny Pardubic. Klakson houkne přestávku a Jan Kolář ví, že má jen pár minut. V ruce drží bývalý útočník nadupaný notebook, na kterém během zápasu stříhá videa. Pro trenéry nachystá materiál, o pauze stihnou krátce něco probrat a pak spěchá zase zpátky na své místo. Třikrát vyhrál extraligu jako hráč, teď patří do realizačního týmu Dynama. Na led nechodí, brusle nepotřebuje, jeho zbraní je počítač.
Jak se vlastně upekl váš přechod ze hřiště k výpočetní technice?
„Udělal jsem si docela dlouhé volno (skončil sezonou 2017/18), s hokejem jsem rok a půl neměl vůbec nic společného. Dával se dohromady a přemýšlel, co bych chtěl dělat. Pak jsem oslovil Pardubice, jestli by neměly zájem, že bych pro ně pracoval. Vznikal tady skauting, tak jsem začal u něj. Po pár měsících se vyměnil trenérský štáb, odešel i videotrenér a neměl ho kdo dělat. Tak jsem to zkusil a dělal současně obě věci. Skauting pak přešel pod Petra Sýkoru, já zůstal i videa.“
Mám představu, že pozice videokouče vyžaduje i jinou odbornost než „jen“ být bývalý skvělý hokejista. To jste si jen zapnul počítač a prostě začal?
„Začátek byl samozřejmě těžký. (usměje se) Nejhorší byl asi první týden, kdy potřebujete poznat technické detaily. Tehdy tady byl ale ještě Palo Rybár (trenér brankářů), který má podobné věci zmáknuté, pomohl mi. Navíc jsme přecházeli na nový software, takže jsem se neučil jen to, co dělal můj předchůdce, ale zaškoloval jsem se s jiným programem. Pak je to už o cviku.“
Dělal jste i chyby?
„První měsíc určitě. Ale pořád je to jenom video. Když něco smažete, můžete vždycky začít znovu. Akorát vám pak práce trvá delší dobu. Všechno se dá zvládnout.“
Dovedu si ale představit takovou hokejovou soutěživost. Nejlepší jste chtěl být jako hráč. Chyba u počítače vás musela taky vytáčet, ne?
„Ležel jsem v tom hodně, naštěstí jsem měl i dost času. Od rána do večera jsem se v tom hrabal a po dvou týdnech to bylo relativně v klidu, po měsíci lepší. Zase nejde o tak složitou věc, že by se nedala naučit. Nakonec vás vyškolí samotná praxe, tam pak odhalíte, co vám nejde. Každý zimák je taky jiný, potřebujete je poznat. Na každém výjezdu jsem zjistil, co musím udělat třeba jinak.“
Vypadá vaše práce tak, že něco na ledě hledáte a pak sám dáte poznatky Richardu Královi, nebo naopak trenér vám řekne, co by potřeboval a vy mu uděláte servis?
„Fungujeme tak, že zpracuju všechno. Trenéři mají stejný software, tak si v něm mohou hledat, co potřebují. Ode mě tam mají všechno nachystané, jedním kliknutím najdou, co je zrovna zajímá. To je jedna část, pak si samozřejmě i vyžádají konkrétní věci, které pro ně nachystám.
