Pět důvodů, proč Pardubice ovládly základní část: dvě zdi, hloubka i šéf

Nejdřív to vypadalo, že je až zbytečný luxus mít v brance Dominika Frodla s Romanem Willem. Dvě jedničky a hvězdy, které chtějí chytat? Teď vidíte smysl. Frodl má od konce prosince ruku v sádře, nechytá, všechno leží na Willovi. Rozjížděl se pomaleji, ale v extralize se zabydlel a s Petrem Kváčou jsou nejlepšími brankáři soutěže. Oba chytili 16 gólů nad očekávání, to je obrovský benefit. Frodl se ke své smůle zranil ve chvíli, kdy mu to v brance taky lepilo. Radim Rulík má pravdu, když říká, že od gólmanů všechno vychází. Frodl s Willem vymazali slabší chvilky, které tým občas má. Bonusem je, že když říkají, že si sedli i lidsky, není to jen fráze. Kdybyste měli dva top brankáře, kteří si jdou po krku, způsobilo by to akorát dusno. To se nekoná.

Lukáš Radil začal sezonu stylem „pojď sem, kam jdeš“. Nemohli jste mu sebrat puk, kraloval, když měnil směr v útočném pásmu. Věděli jste, co přijde, stejně s vámi vyběhl. Vítězné góly střílel Tomáš Zohorna, báječně vedle nich pracoval Robert Kousal. Všichni tři váleli v reprezentačním tempu a byla hlavně jejich zásluha, že Pardubice vyletěly do čela tabulky a byly tak nebezpečné. V prosinci jeli Zohorna s Radilem na reprezentační akci do Švýcarska a pak, jak když utne. Od 20. prosince nastříleli 14 gólů, dohromady. Pro srovnání, do 20. prosince dal jen Zohorna 12 branek sám. Důležité ale i je, co se dělo dál. Roli hraje, že mají ke klubu vztah, což i cítíte z jejich pracovní morálky. Nežárlili, že se rozjeli Lukáš Sedlák s Tomášem Hykou. Nyní jdou už zase nahoru.

Když hrál v minulé sezoně KHL, měl vizitku nejlepšího Čecha mimo NHL. Kvůli zranění jste tomu možná nevěřili, protože se nepředvedl na mistrovství světa. Ale když máte konečně prostor ho sledovat naživo? Neexistuje trenér, který by Lukáše Sedláka nebral do týmu. Střílí, nahrává, blokuje střely, vrací se do defenzivy, sráží se, vyhrává buly, dostane puk do ofenzivní zóny. Pomalu máte pocit, že by zvládal i o přestávkách rolbovat led a točit pivot ve stánku. Ve všem patří do extraligové špičky. Skvělý kauf! Má ohromnou energii, kterou by mohl ligu nakazit. Zatímco v Česku je běžné, že před protihráčem přibrzdíte, on vás vždycky dohraje. Nejvíc na něm baví, že chce držet tempo, které si osvojil za mořem, nechce se přizpůsobovat. Rozdílový hráč.

Zatleskat, říct si, že se jde vyhrát a do akce? Minulost. Tohle už nejde. Můžete mít sebelepší tým, ale pokud není dobře vedený, sám se požere. Pardubicím vyšel lov na trenéra Radima Rulíka. Chlap s ostře řezanými rysy už působil u reprezentace, pracoval s Ivanem Hlinkou v Omsku a s Litvínovem vyhrál mistrovský titul. Ale teprve teď má v rukách opravdu silný tým, ať s ním ukáže, co dovede. Vnímáte, jak Dynamo poslouchá, mění během zápasu tempo i styl. Tohle si neurčují sami hráči, pokyny vycházejí od trenéra. On dokázal partu hvězd přesvědčit, že se bude hrát tak, jak namaluje. Nemyslete si, to není zase taková automatika. Náročný kouč vyrostl do pozice silného šéfa.

Jednu dobu se schylovalo, že útočník Adam Musil odejde do Liberce. Kontakt mezi klubem a hráčem měl probíhat na poměrně aktivní bázi. Sešlo z toho a pro Pardubice jen dobře. Pokles z 35 bodů na 14 oproti minulé sezoně vypadá dramaticky. Jenže ne vždycky záleží jen na bodech. Musil je silný rafan, který se postupně zlepšoval, jako kdyby si víc zvykl na svoji roli a přijal ji. Umí pro vás vybojovat puk, dřít jak horník na šichtě. Dost práce klasicky zastane z útočníků taky Patrik Poulíček, povedl se nákup Tomáše Vondráčka. Jan Mandát po návratu evidentně potřebuje čas. Ale pokud máte takovou rotu v hloubce sestavy? Velký benefit. Navíc by měla být cítit i v play off, právě takoví hráči lámou série.