Birner o návratu Pešána, roli mentora v Liberci a Jalonenovi: Komický obrat...

Figuru má hodnou k závidění, hned zítra může suverénně k pláži i do extraligy. Na kondici je pedant, doma si otevřel vlastní posilovnu. A i názory má svalnaté. V poslední době se například staví na stranu kritizovaného Kariho Jalonena. „O. K., mistrovství světa se nepovedlo, ale pořád to má 1:1. Jeden úspěch, jeden neúspěch,“ nehoruje pro odvolání muž, jenž třináct sezon strávil v cizině.

Co vás ještě pohání dopředu, čeho chcete v hokeji dosáhnout?
„Sny a cíle byste měl mít až do konce kariéry. Dokud budu hrát, budu je mít vždycky. Jsou reálné sny i méně reálné. V hokeji jsem si prožil velká vítězství, velké bitvy a těší mě, že mám kolem sebe v kabině mladší hráče, které to zajímá. Proto je mým největším snem, aby si velký triumf zažili tihle kluci a já vedle nich. Jinak řečeno: ještě jednou chci vyhrát titul. A udělám pro to všechno. Ve sportu je možné všechno.“

Tak tohle je reálný sen, co méně reálný?
„To jsou možná individuální, nepodstatné věci. Bonusovky, které můžou přijít, pokud se bude dařit týmu. Uvědomuju si svou pozici, nemládnu, stárnu. Jádro libereckého týmu se začíná měnit. Cítím, že má kariéra se blíží ke konci, což ale neznamená, že bych zpomaloval. Vůbec. Hokeji budu dál dávat všechno jako doposud. A uvidíme, co z toho vyjde.“

Na ledě jste zvyklý lítat nahoru dolů, vás styl je hodně náročný a i náchylný směrem ke zdraví a potřebné kondici. Tenhle projev úplně nenahrává tomu, abyste v něm vydržel do čtyřiceti, nebo ano?
„Dá se to tak říci. Podívám-li se po extralize, jsou hráči jako Lukáš Pech, jenž má dar hrát hokej přímo od boha. Má skvělé myšlení, výborně se pohybuje, je vždy ve správných pozicích. Já tenhle instinkt nikdy neměl, spíš jsem si musel vše vydřít. Ale snažím se dělat maximum, abych i s mým hokejem vydržel do čtyřiceti. Ve třiceti jsem si stanovil cíl vydržet ještě deset let. Ale ano, každý rok je to těžší a těžší.“