Šťastný chce v Hradci restart: Hrál jsem špatně. Není dobrý, když se bojíte
Minulost v jeho případě nesvazuje. Naopak ukazuje, co útočník David Šťastný umí. Před dvěma roky nastřílel 26 gólů, vyskočil mezi extraligová esa. Páni, ta klička! Další dva ročníky? Zranění a jen 19 přesných tref. Dohromady. V létě se přestěhoval k Mountfieldu a doufá, že v sobě zase najde hravost. Upřímně popisuje, jak se na konci boleslavské pětiletky blížil hokejovému vyhoření. „Byl jsem v Hradci nastartovaný od prvního května,“ nadšeně komentuje přesun, který bral jako logické východisko. Potřebuje ožít.
V létě jste vystavil na sociální sítě fotku, jak stojíte ve starodávných rozvalinách. Z vás se stal archeolog?
„Ne, vůbec. (usměje se) Byli jsme na dovolené v Turecku, v Side. No a jeden den jsme se sebrali a jeli na jeden výlet. Víc toho nebylo. Paní by obcházela ráda, já spíš nakouknu. Líbilo se mi to, ale jeden výlet stačil. Udělal jsem si fotku, historik ze mě nebude.“
Tak zkusíme hokejovou historii. Máte recept, jak vrátit útočníka, který nasázel v extralize dřív 26 gólů zase na historické mety ze sezony 2020/21?
„Těžký. Určitě je to hodně o hlavě. Po povedené sezoně se toho sešlo strašně moc. Začátek dalšího ročníku super, vedl jsem bodování ligy. Ale pak přišlo zranění. Dva a půl měsíce jsem byl pozitivně naladěný, jak zase vletím zpátky. Jenže návrat byl horší. První tři zápasy mi naskočila ještě taková ta falešná forma, jak se říká. Pak bylo hůř. Za všechno jsem si mohl sám, nehrál jsem dobře. Na konci jsem už pak i cítil, že jsem v Boleslavi ztratil důvěru.“
Vztah se po pěti letech oboustranně vyčerpal a potřeboval jste změnu?
„Jsem člověk, který se hokejem potřebuje bavit. Miluju ho, ale bohužel jsem z něj neměl v posledním období takovou radost, jakou bych potřeboval mít. Ale aby to nevyznělo blbě, primárně bylo všechno ve mně, tam všechno začínalo. Doufám, že se všechno vrátí do starých kolejí, snažím se dělat maximum. V Hradci si připadám jak politý živou vodou, takže ano, změnu jsem
