Pardubice si ve třetím utkání Ligy mistrů poradily doma s norským Stavangerem • ČTK / Vostárek Josef
Pardubice si ve třetím utkání Ligy mistrů poradily doma s norským Stavangerem • ČTK / Vostárek Josef
Pardubice si ve třetím utkání Ligy mistrů poradily doma s norským Stavangerem • ČTK / Vostárek Josef
Pardubice si ve třetím utkání Ligy mistrů poradily doma s norským Stavangerem • ČTK / Vostárek Josef
Pardubice si ve třetím utkání Ligy mistrů poradily doma s norským Stavangerem • ČTK / Vostárek Josef
Pardubice si ve třetím utkání Ligy mistrů poradily doma s norským Stavangerem • ČTK / Vostárek Josef
Vypořádání se s tlakem? Jedna podtržená. Když pardubický kapitán Lukáš Sedlák slyší, že by mě být klíčovým borcem, na kterého se v Česku kupují lístky? A že patří k nejlépe honorovaným hokejistům doma? Nehledá žádnou únikovou cestu. „To bych byl přeci alibista,“ vyhrkne. Pokud máte problém se sebevědomím, jeho slova si můžete vytetovat třeba na stehno. Jeho styl není sobecký. Ale současně chce být nejlepší a vůbec se nestydí přiznat, že na tom taky pracuje.
Václav Prospala jednou říkal, že jednotlivce pohání, když lidem chcete dokázat, že se pletou. Prostě, že vás ostatní podceňují. Sedí tenhle pohled?
„Asi jak na koho. Každý má motivaci jinou a někoho tohle může srazit naopak tak, že se na konkrétní věc třeba vykašle. Jestli by vám někdo dokola říkal, že jste špatný a na něco nemáte, třeba vás odrovná. Ale jo, pohánět vás podobné věci taky můžou, jen to asi nebude platit vždycky.“
Takže když někde vyběhne téma, že tým je banda žebráků, nesemkne ho to nutně boj proti společnému nepříteli?
„U pár lidí to fungovat bude, u pár ne. Tohle je za mě hodně individuální věc.“
A co udělá, když všechno otočíme? Pardubice nikdo podceňovat nebude, na extraligové poměry máte jména jako Real Madrid v éře Zinedina Zidana. Jen se s nimi naučit uspět.
„To je pak určitě jiný. Ale myslím, že je tady dalších X týmů, které jsou na tom podobně, Sparta, Třinec, Brno posílilo jako blázen. U nás se jména probírají ze všech týmů nejvíc, ale neřekl bych, že by to měl být tak extrémní rozdíl proti ostatním. Nebudeme si nalhávat, že dobrý tým nemáme, jen bych řekl, že je to hodně hnané do extrému.“
Není extrém spíš odměna? Máte tak dobré hráče, že se o nich mluví, píše...
„Z tohoto pohledu ano, tak to je. Víme, že tým máme dobrý a máme jedny z nejkvalitnějších hráčů v Evropě a jen blázen by to rozporoval. Je na nás, abychom všechno ukazovali na ledě. Ale hodně lidí to přehání.“
Že se někdy bere první místo a titul jako jistota?
„Přesně, přitom víme, že ve sportu tohle nefunguje. Nemuseli bychom hrát, jen si řekli, že někdo to má jisté a rozdaly by se medaile. Ale opravdu vidím v extralize hodně kvalitních týmů, to neříkám vůbec ze slušnosti.“
Je pravda, že úroveň soutěže roste, chodí sem lepší a lepší hráči. Je motivace, že hodně lidí se bude chodit v téhle konkurenci vyloženě na vás, na centra první lajny Pardubic?
„Super a jsem za to rád, když to tak bude. Mám radost, když lidi hokej baví, přijdou, řeknou si, že se podívají na mě. Jestli někoho pobavím a udělám radost, jen dobře. Skvělý pocit.“
Ani náznak, že takové očekávání svazuje?
„Ne, to je hrozně hezký, pro mě i odměna za práci. Hrajeme hokej kvůli lidem, chodí se na nás dívat. Kdyby tady nebyli, žádná liga není. Co jiného bychom mohli chtít dostat, než se někdo těší vyloženě na vás?“
Bylo těžké se k tlaku takhle umět postavit a chápat ho pozitivně?
„Na led jdu vždycky něco ukázat, nejdu se schovat. Nebo někdy vypadá, že jdu, ale není to tak. (usměje se) Když chci vynikat, musím odvést co nejlepší práci. Jdu ukázat, co nejlepšího umím. A že se někomu moje hra líbí, je výsledek práce.“
Někam jsem se dostal, něco jsem si vypracoval, takže patřím mezi nejlépe placené hráče v lize a mám být hvězda. Tohle je potřeba si umět připustit jako fakta?
„Nedá se za nic schovávat, prostě to tak je. Přišel jsem z Ameriky, věděl, že očekávání budou velká. Nejde jinak okolo toho nějak našlapovat, nebo říkat, že to tak není. Pak bych byl alibista.“
Inspiroval vás někdo k takovému nastavení?
„Asi ani ne. Přijde mi, že k tomu jsem nějak došel, taky mi je už třicet, nějaký čas se už v prostředí pohybuju. Spíš je to vidím na selský rozum. Hraju hokej, hraju ho nejlépe, jak můžu. Když se to bude lidem líbit, přijdou se podívat, když ne, nepřijdou. Je to jasná rovnice.“
Když jste končil v Columbusu, chtěl jste mít velkou roli v Evropě. Jinými slovy, máte, co jste chtěl?
(usměje se) „Přesně. Předtím jsem takhle mluvil a splnilo se mi to. Takže už jen zbývá, abych všechno udržel co nejdéle.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
