Kapitánské céčko nosil Dominik Lakatoš (26) už v předešlé sezoně, kdy se Vítkovice blýskly rekordním ziskem bodů v základní části, druhým místem po dlouhodobé části a dramatickým bojem o finále. Zaskakoval za Lukáše Krenželoka. Do nadcházejícího ročníku jde Lakatoš do ligy jako kapitán od samého začátku. Že je horká hlava? „Jestli se ptáte, zda mě céčko zklidní, tak já budu pořád stejný,“ pousmál se rtuťovitý útočník.
Co pro vás znamená, že vedete Vítkovice do ligy jako kapitán?
„Je to čest, pro mě i zadostiučinění. Vím, že jsou věci, které musím pro tým, pro klub i sám pro sebe splňovat. Vím, do čeho jdu, už jsem kapitána dělal i minulou sezonu. Hokej se hraje na ledě, takže v prvé řadě se musím starat o svůj výkon. Pak můžu řešit, kdo je nebo není kapitán.“
Je to i svým způsobem závazek?
„Jak se to vezme. Samozřejmě, závazek je už jen to, že jdete hrát hokej. Jdete na led s tím, že musíte odevzdat maximum, ať už jste kapitán nebo ne. Možná to roli hraje, ale já to beru tak, že svoji práci musím dělat naplno a k tomu ještě jsem kapitán.“ (usmívá se)
Jste horká hlava, musíte se v debatách se sudími krotit?
„Tak krotit... Jde o to, jaká debata je. Když potřebujete jen nějakou zpětnou vazbu, tak je to něco jiného, než když řešíte něco vážnějšího. Záleží od situace.“
Někdy trenéři dají céčko právě horkokrevnému hráči, aby se i trochu zklidnil. Je to váš případ?
„Hmm, já si všímám sám sebe, neřeším lidi okolo, co a jak. Jsem Dominik Lakatoš, dělám svoji práci. Jestli se ptáte, zda mě céčko zklidní, tak budu pořád stejný.“
Před vámi byli kapitány Vítkovic Jan Výtisk nebo Lukáš Krenželok, oba jste zažil i v Liberci, vnímáte návaznost mistrovské kabiny?
„Já měl za těch osm, devět let, co jsem v lize spoustu výborných kapitánů. Ať to byl Honza Výtisk, Lukáš Krenželok, Roman Polák nebo Branko Radivojevič. Učil jsem se každý den od nich. Viděl jsem, jak se chovají v kabině, poznal jsem je i jako kamarády. Jo, měl jsem dobré učitele.“
Vítkovice mají vcelku kosmopolitní mančaft, je náročnější šéfovat takové kabině?
„Musíte holt pořád mluvit dvěma jazyky. Nejdřív česky, pak v angličtině. Přitom není čas, po třetině ještě funíte a k tomu musíte mluvit několika jazyky... Všichni víme, co máme dělat. Jsme profesionálové, víme, co se po nás chce. V dnešní době už je normální bavit se anglicky, je to zaběhlá věc, že už to musíme umět všichni.“
V minulé sezoně jste vypadli v sedmém semifinále s Hradcem Králové, jak dlouho jste vstřebávali zklamání?
„Řešili jsme to samozřejmě v kabině. Zklamání nebylo to, že jsme vypadli, ale jak. To je zklamání. Minulá sezona je za námi, ale některé věci pořád bolí. Já jsem pořád ještě mladý hráč, ale byl tady třeba Lukáš Krenželok. Jasně, v extralize už má titul, dokázal všechno, ale představte si, že ve čtyřiceti dřete jako kůň, tělo vás nepředstavitelně bolí. Já si vůbec neumím představit, jak to ti starší borci dokázali, obětovali hokeji celý život. A najednou zjistíte, že vám utekla medaile nebo boj o titul jenom kvůli tomu, že někdo jde za hranu morálních zásad, fair play a tak dále. To bych tady mohl mluvit do zítra.“
Právě kvůli problémům s podpůrnými prostředky se mezi kluby nedávno konala konference. Jak to máte nastaveno vy?
„Není, co řešit. Každý jsme profesionál, a když něco nevím, zeptám se fyzioterapeuta nebo doktora, on vám řekne hned. Ti frajeři jsou vystudovaní a dobře vědí, co mají dělat.“
Jak vnímáte ambice vítkovického klubu?
„Cíle jsou vysoké a my za nimi půjdeme. Víme, co dělat. Těšíme se až liga začne, celá kabina je natěšená.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
