Beka Vojtěcha Mozíka odstavilo ze hry zranění, Ondřeje Mikliše zase stopka za napadení rozhodčích. Sparta měla ve středu v Třinci ideální šanci vypustit mladé dravce. Do klubového autobusu tak nasedli debutant Dominik Pavlák (20) a jen o něco málo obouchanější Tomáš Tomek (21). První při výhře 2:1 v nájezdech zaznamenal odehraný čas 4:22, druhý měl o 107 sekund delší šichtu. Vcelku bídné štěky. A důkaz, že Pražané mládnout nepotřebují.
Tahle deska se zasekla v gramofonu, ne a ne ji vyndat. Hraje dokola píseň, ze které sparťany bolí uši. Od triumfu z roku 2007 sbírá tým titulové ambice, kýženého efektu ovšem nedosahuje.
I proto přišel v létě trenér Pavel Gross. Ví, jaký je cíl, chápe, co mu musí podřídit. Jednou z nutností je soustředit maximální dostupnou kvalitu na ledové ploše. Žádné riskování a experimenty. Přístup, který razil už v přípravě, kdy od prvního momentu sehrával opory a upozadil mládí. Kdo v létě dorazil na stadiony pozorovat sparťanskou líheň, měl smůlu.
V sezoně se na tom nic moc nemění, jen přichází nevyžádané absence a s nimi potřebná reakce. Tak se stalo, že na půdě úřadujících šampionů vyjely do boje dvě neokoukané tváře z defenzivy.
„Té šance si moc vážíme,“ uznal Tomek, který absolvoval třetí mač v ročníku. „Jsme za takové možnosti rádi,“ přitakal po své premiéře o rok mladší Pavlák.
Z logických důvodů si stěžovat nebudou, už samotná konfrontace s elitními útočníky v tréninku je musí posouvat. „Když to vezmu hokejově, přijdu na Spartu a je to velký rozdíl. Hráči jsou rychlejší, chytřejší,“ uvědomuje si Tomek.
Přesto v něm musí vřít