Bacha na Mountfield II, posunou ho hříšníci. Srovnání s minulou sezonou

Trenéři svůj pohled na hokej málokdy překopou ze sezony na sezonu. Spíš ho vyvíjejí a Tomáš Martinec je pořád Tomášem Martincem. Přesně ví, jak by jeho tým měl hrát. Hlavní je aktivita, bruslení a snaha o to, ať se hra odehrává všude jinde než v hradeckém obranném pásmu. Jeho tým nemá takovou individuální kvalitu, ale zase ji nahrazuje systémem. Identická je doba, jakou Hradec tráví v útočném pásmu soupeře při hře pět na pět. Před rokem byl na 43 % z celkového odehraného času v soupeřově království, teď je to stejné.

Lehký posun vidíte, že o 3 % se zkrátil čas, kdy soupeř vymýšlí v defenzivní zóně Hradce. Na vstřelené góly před rokem a teď je to skoro remíza (118 sezonu zpátky, 114 teď), podobně situace vypadá při obdržených brankách (111:116). Ofenzivní produkci ovšem zhoršil Aleš Jergl, jako kdyby si méně věřil, v šancích spíš nahrává. Zakončení zlepšil Oliver Okuliar, má méně šancí než rok zpátky, ale při hře pět na pět vstřelil o čtyři góly víc.

Když se ponoříme do podrobnější analýzy hry, vypadne vám zajímavý údaj. Podle očekávaných gólů, které vyjadřují herní převahu, je na tom Mountfield navlas stejně jako rok zpátky. Ovšem jak chtěl přes léto hodně pracovat na zakončení, aby dovedl proměňovat tutovky, nezlepšil se. Patrik Miškář, Radovan Pavlík a Matěj Chalupa jsou hráči, kteří se dostávají do poměrně velkého počtu šancí, ale v koncovce jsou jaloví. Podle metriky očekávaných gólů jich měli dát při hře pět na pět 11 a jsou dohromady na čísle 2.

Otázkou je, v jaké formě se vrátí po distancu Kevin Klíma. Od 9. února může zase hrát, pokud s tím ještě nějak nezamává odvolání Antidopingového výboru. Má osm zápasů, aby chytil tempo. Když se mu to povede, získá v něm Hradec rozdílového hráče, který je platný nejen v koncovce, ale i při výstavbě hry. Před rokem se hodně zlepšoval, patřil mezi hráče, kteří mohli pomýšlet na reprezentační dres. Pozitivní taky je, že roste výkonnost Davida Šťastného.

Bylo jasné, že soupeři si postupně hradecký hokej přečtou. Navíc se tým pral s tím, že musel nahrazovat zkušené hráče typu Lev a Cingel. Takže někdy Mountfield působí až moc strojově. Sezonu zpátky měl třeba o trochu víc nahrávek na střelu přes osu hřiště (8,6 vs. 7,3 na 60 minut hry). Jeho napadání a následné řešení situací už není tak nebezpečné. Vidíte rozdíl v očekávaných gólech před rokem a teď po zisku kotouče 1,3 vs. 0,7. Ale pozor, zase utáhl šrouby.

Očekávané góly po ztrátě kotouče se snížily z 0,6 na 0,3.  Hradec se taky častěji uchyluje k nahození do útočné třetiny a dostává se k většímu počtu střel (4,8 vs. 6,2 na 60 minut hry). Nikdo v lize nemá vyšší hodnotu. Ve výstavbě hry hodně chybí Kevin Klíma, který patřil k nejlepším extraligovým hráčům v disciplíně „bafnu puk a dotáhnu ho za modrou“. Do očí pak praští, že Mountfield je druhým nejhorším týmem ligy ve vyvezení puku z vlastní třetiny. Naděje? Extrémně by měli pomoci Klíma s McCormackem. Jak velí známé pravidlo: čím víc puk na hokejce máte, tím víc gólů dáte.

Zatleskat si Hradec může v tom, jak zlepšuje své speciální týmy. Po 44 zápasech odehrál Mountfield v přesilovkách celkem o třicet minut méně než před rokem. Ale vstřelil v nich o dva góly víc, tady je lepší. Přitom očekávané góly říkají, že by to tak slavné být nemělo, ovšem tady se prodávají kladiva beků Pavelky s Blainem (dohromady nastříleli osm gólů), nejlepší střelec Okuliar nasázel sedm branek. Co Mountfieldu chybí při hře pět na pět, v přesilovkách plní. Je důrazný, často pálí a úspěšností se blíží 20 %.

Platí to samé co u Klímy, teoreticky by tady mohl hodně pomoci další dopingový hříšník Graeme McCormack. Jeho síla spočívá hlavně ve čtení hry, práci na modré čáře a nahrávce. Početní výhodu by měl ještě zvednout, až se dostane do herní kondice. Hradec pořád poměrně dost fauluje v útočném pásmu, což vychází i z jeho aktivity. Ale má třetí nejlepší oslabení v soutěži s úspěšností 83 %. Škoda pro něj, že jeho rychlí hráči jako Pavlík, Perret nebo Pilař nemají kvalitnější zakončení. Mohli by hrozit i tady.

Patrik Bartošák se dovedl v bráně zbláznit a ukrást zápas. Jenže v jeho případě nezůstalo jen u té brány, bohužel. Od té doby Mountfield HK hledá silnou jedničku. Ale když si vybavíte poslední sezonu, paradoxně na tom byl hůř. Jan Růžička původně přišel, aby se z něj stal hradecký brankář třeba na dalších pět let, jenže měl nejhorší sezonu kariéry. Henri Kiviaho nejdřív chytal slušně, ale bombastický pro něj byl až závěr základní části.

Když si srovnáte dvě sezony, tak před rokem touhle dobou mu brankáři pomohli méně než nyní. Zlom přichází teď. Krok jedna: pokud někdo z tria Laurikainen, Lukáš, Pařík dovede zvednout svůj výkon na level „Machovský 2023“, máte z Hradce zase šelmu, která dovede z play off vyparkovat kohokoliv. Že to není pravděpodobné? A kdo čekal, že Matěj Machovský chytne takovou formu, když mu nevyšlo angažmá ve Finsku a za Hradec chytal pouze dvakrát na konci základní části?