Jandač otevřeně: Vážná nemoc sestry. Byl s ní až do konce, Plzeň čekala
Kdykoli někde v extralize skončil trenér, špitalo se o něm jako o možném následníkovi. Původně Josef Jandač plánoval roční přestávku. Protáhla se na dva roky. I nástup do Plzně odkládal. „Moje sestra vážně onemocněla. Řekl jsem, že budu s ní. Jediná možná varianta byla někde na dojíždění. Martin Straka měl velký zájem. Byl ochotný čekat, až se situace vyjasní,“ vysvětluje 55letý kouč otevřeně v rozhovoru pro deník Sport.
Vedl národní tým, podílel se na zisku titulu mistrů světa, působil v KHL. Teď se Josef Jandač po dvouleté pauze vrátil do extraligy. Do Strakovy hokejové akademie nastoupil začátkem května. Kousek od Loděnic, kde žije, měl v minulosti nejblíže na Spartu. „Cesta do Plzně je delší než tam, ale časově je stabilní,“ líčí. Škodovka dvakrát po sobě neprošla za předkolo play off, rozhodně nemá ambice jako Sparta. Co tak zkušeného a úspěšného kouče na západ Čech přilákalo? Důvodem bylo i onemocnění v rodině, o němž poprvé mluvil. Taky prozradil, co ho na dojíždění do Plzně nejvíc drásá.
Do extraligy zbývá měsíc. Ze čtyř přípravných zápasů jste tři vyhráli a neinkasovali v nich víc než gól. Pořád jde jen o přípravu, nicméně, jaký pocit z mužstva máte?
„Zatím je strašně brzy na jakékoli hodnocení. Týmy zkouší různé sestavy, v různém zatížení, v různém tréninku. Nepřikládám tomu nic. Klasika. Letní srpnový hokej. Půlka týmu nová, noví trenéři. Sžíváme se dohromady.“
A co kádr? Na jeho tvorbě jste se moc nepodílel. Vybíral ho ještě sportovní manažer Tomáš Vlasák, než odešel do Mladé Boleslavi, a Martin Straka. Vyměnili se gólmani, přišli noví cizinci. Vzadu máte rozdílového playmakera v Petru Zámorském, v útoku někdo takový chybí. Jste spokojený?
„Pracujeme s tím, co je. Takhle bylo mužstvo postavené a v Plzni až takové možnosti nejsou, aby se kádr nějak výrazně doplňoval. Někoho jsme vzali na zkoušku, potřebovali jsme soupisku rozšířit, abychom neměli tak úzký kádr, protože nějaká zranění a nemoci vždycky přijdou. Taky jsme čekali, jak to dopadne s mladými kluky jako Benák a Adam Jiříček. Zda zůstanou, nebo ne. Do toho ještě přišla nešťastná nehoda Soukupa, který měl havárii a nebude k dispozici.“
Přišli jste o tři dobré mladé hráče. Jak jste se snažili to vyřešit?
„Na hostování přišli Urban, Hauser a Brůna, což je neznámý hráč z Ameriky. Chtěli jsme na try-out Martina Hugo Haše, ale bohužel má zranění. Tím jsme kádr chtěli rozšířit, abychom vytvořili určitou kvantitu pro případ zranění a samozřejmě i konkurenci pro mužstvo, které tu je.“
Na druhou stranu dost máte pořád dost zkušených borců.
„Jsou tady hráči, kteří něco odehráli. Ať už jsou to Mertl, Lev, Klepiš, Lalancette, Holešinský, Schleiss, Zámorský. Neznámá jsou pro mě Archambeault, Merežko, kteří přišli ze slovenské ligy. Jestli to byla správná trefa, zatím nedokážu říct. Uplynula krátká doba.“
Na Slovensku patřili ke špičce. Pramení vaše zdrženlivost z toho, že se tam hraje úplně jiný hokej než v české soutěži?
„Mezi hráči ze slovenské ligy, kteří k nám přišli, a tím nemyslím Slováky, spíš cizince, kteří tam působili, se historicky najde málo těch, kteří se v české extralize výrazně uchytili.“
V rozhovorech jste uvedl, že Plzeň trochu dojíždí na to, že dává výrazný prostor mladým hráčům. Nicméně Adam Jiříček a Adam Benák můžou chybět. A do obrany jste nasadili sedmnáctileté beky Pšeničku a Skoka, jehož Plzeň zkoušela už v minulé sezoně.
„Uvidíme, jak se budou profilovat. Zatím s námi absolvovali všechno. Juniorka začíná už na začátku září a my chceme, aby byla v klidu a neměla záchranářské problémy. Plzeň vypiplala hodně hráčů, ale jakmile je vychová, odejdou a hrají hokej jinde, a zase je potřeba tým doplňovat. Není to bezedné. Pšenička přišel ze Slavie. Je dlouhý, ale ještě moc tenký. Na svou výšku však má zkoordinovaný pohyb, jen potřebuje nabrat kila a svaly. Vypadá velmi dobře. Máme ještě Jakuba Šilera, ročník 2004, pro juniorku starší hráč, stejně jako Marek Soukup. Už by měli hrát dospělý hokej jako prvoročáci. Soukup bohužel vypadl.“
Dva roky jste se držel mimo hokej, byť jste se objevoval na trenérských seminářích a zůstával v obraze. Vaši spolužáci z tělovýchovné fakulty Pavel Hynek a Jiří Kalous se stali manažery. Chtěl jste se vrátit k trénování, nebo by vás už bavila spíš jiná práce?
