Hořava vysvětlil svůj konec ve Spartě: Poznám, když mě hráči mají plné zuby

Doteď jej trápí ten hořký jarní konec. Moment, který z hlavy mnozí nevytěsní do konce života. Lámat třineckého šampiona 3:0 v semifinálové sérii play off a stejně ji projet? To vám přinese mraky probdělých nocí a nekonečných návratů k tomu, co se mělo udělat jinak. I tak protřelého barda, jakým je Miloslav Hořava, dubnové obří ocelářské povstání zasáhlo.

„Mrzí mě, že jsem hráčům nedokázal říct, co mají udělat, aby to vyšlo,“ říká 63letý trenér v rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz. Rovněž se vrací ke slavné Voženílkově trefě 0,2 sekundy před koncem 60. minuty šestého duelu. Co se mu na ní nezdá?

Co dnes dělá Miloslav Hořava? A je otevřený případným nabídkám k práci?
„Určitě nemám v plánu v hokeji končit. Počkám si, zda se objeví něco zajímavého, co by mě bavilo a dávalo mi smysl. Teď je čas. Momentálně se bavím. Všem to říkám, prostě se jen bavím. Dělám to, co mám rád. A kdy chci. Což je skvělý pocit. Párkrát jsem se sebral a vyrazil na kolo do Rakouska, s kamarády jsme byli na kolech v Krušných horách, chodím do lesa, na badminton. Svobodu, která mi během trénování trochu chyběla, si teď užívám zcela naplno.“

Z jakých všech důvodů jste po sezoně opustil Spartu, byť jste nemusel?
„Šlo o víc věcí dohromady. Jak už jsem řekl, malinko mi scházela ta volnost. Navíc jsem získal pocit, že jsem na Spartě docela dlouho, s čímž souvisel můj dojem, že mě někteří hráči měli plný zuby.“¨

Až tak?
„Jasně. Došlo mi, že bude nejlepší zmizet. Já si to pamatuju z dob své hráčské kariéry. Taky jsem míval trenérů plný zuby, kolikrát jsem se na ně nemohl už ani podívat. Pořád se dívat na stejný obličej… Nechtěl jsem dopustit, aby těch hráčů ve Spartě bylo čím dál víc, proto jsem si vyhodnotil, že bude nejlepší odejít.