Jeho jméno se skloňuje poměrně často. Jak to, že nikde netrénuje? Miloš Holaň stál za vítkovickým průlomem ze dna extraligy až k druhému místu po základní části a semifinále 2023. Pak ho klub propustil. V prvním velkém rozhovoru od té doby rozebírá svůj postoj k třaskavým výrokům Vítkovic. Také prozradil, co dělá při vyhlížení angažmá, jak na sobě maká: „Jsem přihlášený na stránkách NHL, kde jsou semináře skoro každý týden.“ Za moře vyrazil i na stáže.
V ostravské kavárně usedl ke stolu. Usmíval se, vypadal, jako kdyby se vrátil z dovolené. Vypočítával, jak s dcerami obchází kroužky. Večer měl Miloš Holaň s manželkou v plánu kino. Před rokem ve Vítkovicích skončil, od října 2023 netrénuje.
Jestli čekáte utrápeného chlapa, který si kouše nervózně nehty, jste vedle. „Pravidelně cvičím,“ přibližuje svůj program. Dál hltá hokej, nevypnul. Jen ho pozoruje z jiné perspektivy.
Každý asi bude čekat, že teď nervózně sledujete telefon, kdy už konečně zazvoní. Je to tak?
„Nemyslím, že je to dennodenní téma. Kdyby nějaká nabídka přišla, zabývat se jí samozřejmě budu. Rád začnu zase pracovat, protože hokej miluju. Ale tohle čekání je v jiné rovině než dřív, když jsem ještě neměl odtrénováno tolik. Vidím, že čas se dá vyplnit i jinak než jen čekáním na telefon. Asi by mě to i frustrovalo, možná i zklamalo. Sleduju extraligu, hokej ve světě. Ale kdybych říkal, že nedělám nic jiného a jen čekám na telefon, lhal bych.“
Jen štve, že práci nemáte? Trenér po padesátce by měl být ve vrcholné formě. Energie pořád dost, zkušeností už plný batoh, ideální stav.
„Takhle dlouho jsem bez práce ještě nebyl, takže jasně, není to něco, co bych si sám přál. Ale nejsem jen hokejový trenér, jsem i táta. Mám rodinu, najednou mám prostor se víc věnovat svým nejbližším. Trenéřina je moje práce, kterou mám strašně rád, a souhlasím, že po padesátce jste tady v nejlepších letech. (usměje se) Holt si musím počkat.“
Nejste trochu rozpolcený, že do práce byste rád, ale nové angažmá bude znamenat, že se někdo jiný bude muset sbalit a vyklidit šatnu?
„Žádnému trenérovi nepřeju, aby skončil. Vím, jak tyhle věci chodí, a nikdy to není nic hezkého. Určitě nesedím doma, že bych zkoumal, kdo má kolik porážek, a kalkuloval, jak by mi měl teď někdo zavolat. Máme strašně těžkou práci, máte jen čtrnáct vyvolených lidí v republice, kteří vedou tým v nejvyšší soutěži. Je pocta, když jste mezi nimi. Jako realista vám řeknu, že ale konce k naší práci taky patří. Jen je nikomu jako trenér nepřejete.“
Můžete nás přenést do vašeho světa, jak kouč bez práce sleduje zápasy?
„S větším klidem, s odstupem a bez nervů. Na lavičce jste pod stresem, potřebujete se rozhodnout správně během chvilky. Teď je to daleko víc na pohodu. Říkám si, že teď bych si vzal time out. Koukám, co se stane. Pak jsem jako generál po boji, že jsem to říkal. (usměje se) Ne, to je spíš sranda. Víc se koukám na styl hry, na taktiku, střídání. Na některé zápasy zajdu i osobně, kromě Ostravy jsem byl i v Brně, v Olomouci nebo na Spartě. Chci vidět hokej i živě, jak se chovají hráči i trenéři. V reálu je to úplně jiné. Začal jsem taky o hodně víc sledovat a poslouchat tiskové konference.“
Proč?
„Zajímá mě vyjadřování i řeč těla. Na NHL kanále hodně sleduji Johna Tortorellu, totálního bouřliváka, jak se chová, když zápas skončí. Philadelphia nepatří zrovna do špičky a on v klubu rozjíždí třetí sezonu. Líbí se mi, jak po zápase mluví.“
Že nepopisuje jen zápasy, ale posílá i různé depeše a pracuje s prostředím?
„Ano, dává tam různé vzkazy, zajímá mě, jak se vyjadřuje k hráčům. Kdy se dovede zkrotit, kdy ne. Pořád se můžete zlepšovat. Nechci dávat nikomu návod, že by měli všichni teď najednou poslouchat tiskovky. Ale jak toho sleduju hodně, přijdou mi hrozně zajímavé. Určitě je to věc, na které chci u sebe pracovat, abych věděl kdy, co a proč říct. Baví mě porovnávat rozdíly třeba i ve fotbale. Lars Friis měl skvělý start sezony se Spartou, najednou na něj padají nepříjemné dotazy.“
Ano, třeba jak si připouští možnost, že by mohl skončit.
„Hodně nepříjemná otázka. Z mého profesního hlediska je hodně přínosné sledovat, jak trenéři reagují, jak a jestli se mění jejich chování po výhře a po porážce.“
Když jste říkal, že chodíte přímo na stadiony, už chápu, jak mezi lidmi vznikají spekulace, že přebíráte konkrétní klub. Stačí se někde ukázat a je jasno, že jdete určitě tam.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
KoupitNejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
