Wojnarova cesta: Divočina ve Spišské a Chorvatsko. Jak mění Vítkovice?
Pozici mezi čtrnácti vyvolenými si vypracoval od píky. První trenérské zkušenosti nabral u třineckých benjamínků, poté se vydal za exotickou štací do Chorvatska. Střih. O téměř patnáct let později stojí Vlastimil Wojnar v čele vítkovického áčka. „Velká výhoda nás trenérů, kteří jsme neměli úplně hvězdnou hráčskou kariéru, je v tom, že jsme si prošli všemi kategoriemi. Měl jsem přípravky, žáky, mladší i starší dorost. Až pak přišla juniorka a áčko,“ popisuje v rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz šestačtyřicetiletý trenér. Roční iSport Premium za zvýhodněnou vánoční cenu >>>
Vlastimil Wojnar se v posledních dvou letech podepsal pod největší úspěchy v historii Spišské Nové Vsi. Tým z východní části Slovenska protlačil do špičky, povedenému angažmá zamával s bronzovou a stříbrnou medailí na krku. Od jara působí ve Vítkovicích, kde zpočátku vypomáhal jako asistent. Po odvolání Davida Bruka ale povýšil. Ostravské mužstvo se pod jeho vedením zvedlo, v šesti zápasech posbíralo devět bodů, jenže stále ho trápí značná nevyrovnanost výkonů.
Čím si to vysvětlujete?
„Na této vlně jsme v podstatě celou sezonu. Tři zápasy jsme vyhráli a další čtyři prohráli. Vyvrcholilo to pak sérií, kdy jsme z deseti utkání měli osm porážek. Je strašně těžké to popsat. Neustále se o tom bavíme, ukazujeme si situace na videu a snažíme se to posunout. Po obětavém výkonu porazíme Spartu, ale pak přijedeme do Pardubic a v osmé minutě prohráváme po brutálních hrubkách v obranném pásmu 0:3. Přitom jsme si říkali, že chceme co nejdéle držet skóre v rovnovážném stavu. Je to pro nás nevysvětlitelný jev, konstantnost výkonů nám chybí od začátku.“
O víkendu se to ukázalo. V pátek jste porazili Brno 5:2, ale pak prohráli v Litvínově 2:3 se třinácti střelami na branku.
„Chtěli jsme co nejdéle držet stav 0:0 a Litvínovské dostat do napětí. Dokonce se nám povedlo, že jsme vedli 2:0, ale bohužel individuálními chybami jsme se o výsledek připravili. Není to výmluva, ale chybí nám šest hráčů základní sestavy, což bylo znát. Na druhou stranu kluci, kteří tam byli, se snažili odvést maximum. Samozřejmě jsme měli pasáže, ve kterých to tak úplně nevypadalo, protože Litvínov nás častokrát přehrával.
Nemáte v zápasech s favority až moc velký respekt? Třeba v Pardubicích jste hráli už dvakrát a pokaždé z toho byla šestigólová nadílka.
„Je to možné. Přestože se o tom bavíme, kluci to v hlavách mají. I když je hloupé to takto říct, pět minut jsme měli proti Pardubicím výborných, což je ale samozřejmě málo. Pokud dostaneme brzy gól, v Pardubicích je malá šance to zvrátit. Zkoušeli jsme úplně všechno. V 11. minutě jsme si vzali timeout, po pátém gólu jsme vyměnili gólmana, ale když se kolos rozjede, je těžké s tím něco dělat.“
Kolísavě vypadáte hlavně v defenzivě, byť už nedostáváte takové nálože. Čeká vás v obranné hře ještě hromada práce?
„Musím říct, že i v původním realizáku jsme na tom hodně dělali, teď to není o nic víc než předtím. Pracovalo se na tom na videu, v trénincích, prakticky každý den jsme měli v letním období nácvik obranného pásma. Nonstop. Víc se možná pro to z naší strany ani udělat nedalo. Možná shodou okolností nyní dostáváme méně gólu, ale makali jsme na tom pořád.“
