Tralmaks o své cestě, slavném kamarádovi i Kladnu: Česko miluju!
V hokejové extralize se objevil zdánlivě odnikud. Pouhé tři dny před začátkem minulé extraligové sezony přivedl Jaromír Jágr do svého klubu Lotyše Eduardse Tralmakse. Po náročné operaci, bez větších zkušeností s evropským hokejem nebo dospělou reprezentací. Šlo ovšem o trefu, jakou Rytíři potřebovali. Dnes sedmadvacetiletý útočník se v prvním ročníku zařadil mezi nejlepší střelce soutěže a ve druhém roce patří mezi desítku jejích nejproduktivnějších hráčů. „Věděl jsem, že se umím přizpůsobit,“ říká o proměně ze střelce na nahrávače sám Tralmaks. Roční iSport Premium za zvýhodněnou vánoční cenu >>>
Napřáhl na pravém kruhu, práskl do puku a Rytíři i s fanoušky se mohli jít radovat. Takový obrázek doprovázel v minulém ročníku řadu kladenských gólů. Letos je realita jiná. Soupeři si začali Tralmakse hlídat a branek v přesilových hrách ubylo. „Vždycky se proti mně někdo vytáhne, protože vědí, že budu střílet, a pro mě je to opravdu těžké,“ přiznává produktivní Lotyš, který se v Česku zabydluje víc a víc.
Trenér David Čermák říkal, že je výhoda, že všemu rozumíte česky. Je to pravda?
„Musím k tomu dodat trochu kontextu. Mámina strana rodiny jsou rusky mluvící Lotyši, takže umím plynně rusky. Řada českých slov je tomu hodně podobná. Teď už jsem na tom tak, že když trenér vysvětluje nějaká cvičení, tak rozumím, co říká. Je to můj druhý rok v Česku, takže jsem pochytil důležité věci, které pro život potřebuju. Moje profese je hokejista, takže hodně termínů už znám. Většinou mi nikdo nemusí vysvětlovat, co trenér říká. Samozřejmě to není stoprocentní, ale lepší se to a už většinou dokážu říct, o čem mluví a jaký je kontext. Postupem času se to lepší, ale pořád se učím. Určitě mi hodně pomohla právě ruština.“
A jak jde mluvení česky?
„Často se tomu kluci smějí. Rád vtipkuju a když začnu mluvit česky, tak se všichni začnou popadat za břicho. Dokážu si objednat jídlo v restauraci, protože to používám na denní bázi. Pak takové základní fráze jako pozdrav, jak se máš, co děláš… Fráze, které jsou nejpoužívanější.“
Život v Lotyšsku a v Česku není zas tak odlišný, že?
„Ano, s tím naprosto souhlasím. Je to jedna z věcí, které mi pomohly se aklimatizovat. Život je hodně podobný. Ani naše historie není od sebe tak vzdálená. Obě to jsou východoevropské země s minulostí spojenou se Sovětským svazem. Kladno je taky hodně podobné té části Rigy, z níž pocházím. Taky jsou tam takové sovětské paneláky. I proto jsem si rychle zvykl a mentalita lidí je tady taky hodně podobná. Měl jsem to štěstí hrát deset let v Americe a tam to byl úplně jiný svět. Tady se pořád cítím, jako bych byl doma. Domů je to kousek, kultura je podobná, lidi taky… I počasí, naštěstí je tu dokonce o pár stupňů tepleji.“
Je to důvod, proč do extraligy chodí tolik Lotyšů?
„Jo. Máme štěstí, že si nás v české extralize cení. Za to můžeme děkovat hráčům, kteří tady lotyšskou cestu prošlapali. Kupříkladu starší Bukarts, jeden z veteránů naší reprezentace, který tu už nějakou dobu hraje. On byl jeden z prvních, kdo sem přišel a ukázal, že Lotyši jsou skvělí v hokeji i skvělí lidé. Teď všichni vidíme, kolik Lotyšů tu je, a každým rokem se to číslo zvyšuje. Podle mého názoru je česká extraliga pro Lotyše zlatý důl. Váží si nás, milujeme to tady a není to daleko od domova. Skočíš na letadlo a do dvou hodin jsi doma. Všechno je tu hodně podobné. Opravdu si vážím Česka a toho, co pro mě zatím udělalo. Podle mě tu uvidíme víc a víc hráčů z Lotyšska.“
Všichni hráči z Lotyšska k sobě mají navíc velmi blízko. Po zápasech si chodíte popovídat, i když jste soupeři…
„Lotyšsko obecně je malá země s malým počtem obyvatel. A hokejový svět je ještě menší. Česká liga je jedna z top tří soutěží v Evropě a pořád se zlepšuje. Kluci, kteří tady hrají, jsou z většiny reprezentanti. S velkou částí z nich jsem se tedy potkal v reprezentacích nebo v mládeži. Pomáhá tomu i celková lotyšská kultura. Všichni jsme si hodně blízcí. Kluci se těší na to, jak proti sobě budeme hrát a po zápase se potkáme a popovídáme si. Je příjemné si s někým popovídat v lotyštině.“
Na svém Instagramu jste nedávno sdílel fotku Kasparse Daugavinše, který oznámil konec kariéry. Je v současnosti největší osobností lotyšského hokeje?
„Teď určitě, ale v minulosti byly i další osobnosti jako Sandis Ozolinš nebo Arturs Irbe. Velké legendy. Daugavinš je na stejné úrovni jako oni. V reprezentaci byl nejlepším hráčem od dob, kdy jsem byl dítě. Nedávno jsem našel fotku, když mi bylo asi třináct a fotil jsem se s ním u nás v aréně. To bylo cool. Dříve jsem ho ale moc neznal, poznal jsem ho až asi před dvěma lety. Až pak jsem plně pochopil, jaký je to hráč a člověk. Pro reprezentaci je obrovská ztráta přijít o takového kapitána. I když už není nejmladší, nikdo jsme si nemysleli, že by měl končit. Je to obrovský lídr na ledě i mimo něj, je to jeden z hráčů, kteří v sobě mají to nejlepší ze všeho – hokejové dovednosti, vůdcovství… Všechno dohromady. Dostal se tak blízko perfektní kariéře, jak to jen jde. Mohl být samozřejmě o něco déle v NHL, stačilo, aby dal o gól víc, a mohl dostat další smlouvu. Pro Lotyšsko je to ale jedna z největších legend. Jsem si jistý, že brzo uvidíme jeho dres vyvěšený pod stropem arény.“
Reprezentace pro vás byla velkým snem při návratu z Ameriky, že?
„Samozřejmě. My Lotyši jsme velcí patrioti. To všechno, co se děje ve světě, všechny války a podobné věci, nás ještě víc semknulo. Jsme ještě větší
