Důvody sparťanské vlády: maják, TOP lajna, Grossův štáb či trefené posily

Už od přípravy nemohli Pražané počítat s osou týmu, jakou si vysnili. Kompletní porci 49 ligových zápasů zvládl jen obránce Aaron Irving, dalších třináct jeho spoluhráčů se dostalo aspoň na 40 utkání, což ale není žádné terno. Přesto Sparta dokázala opanovat základní část, nevykolejila ji ani únava z Ligy mistrů. Často se měnilo složení jednotlivých formací, větší odpovědnost padala na méně zkušené borce. Výpomoc partnerských Litoměřic byla klíčová, ukázala se hloubka sestavy. „Zranění jsou součástí hry a bohužel i neustálou součástí naší sezony. Samozřejmě o takovou situaci nikdo nestojí, ale naštěstí organizace využívala možnosti, jak doplnit tým ze záložního klubu nebo z juniorky. Není nutné, aby mladí dělali body, ale aby obstáli na svých pozicích,“ popisoval fungující zastupitelnost Irving.

Když v prosinci přišel do Prahy centr Michael Špaček a k ruce dostal dlouholetého kamaráda Filipa Chlapíka, jejich spolupráce po měsíc a půl působila jako poškrábaná gramofonová deska se skvělou skladbou. Linuly se z ní překrásné tóny, které ale provázelo časté praskání a hluchá místa. Vedle hladového dua se za krátkou dobu prostřídali hráči jako Hyka, Kousal, Vitouch, Najman nebo Hrabík. Nicméně žádná varianta příliš nefungovala. Zlom nastal 19. ledna proti Hradci, kdy trenéři snad ze zoufalosti přeřadili na křídlo Romana Horáka. Vznikla tím nejlépe fungující formace v českém prostředí. Při první symbióze bylo trio u dvou branek, pak ničilo další a další protivníky. „Špágr nás s Chlápou bodově táhnou,“ pokýval hlavou po posledním vítězství 5:1 nad Litvínovem kapitán Vladimír Sobotka.

Sparta má na kontě už 173 vstřelených branek, ostatní v tomto ohledu předjíždí o parník. Rozdíl by ovšem nebyl tak znatelný, kdyby životní ročník neprožíval Kanaďan Aaron Irving. Znovu v sobě probudil zabijácký instinkt a s dosavadními 21 přesnými zásahy přepsal historické tabulky. Žádný jiný bek totiž v jediné extraligové sezoně nepředvedl takovou střeleckou dominanci. „Fakt hodně gólů. Nejlíp vím, že jeho střela opravdu letí. Je to jak s Ovečkinem. Dvacet let pálí z jednoho místa, ale i tak dává nejvíc gólů na světě. Teď to tak má Aaron. Všichni o něm vědí, ale pozici si najde a góly dává,“ chválil po pokoření rekordní hranice úderného zadáka brankář Sparty Jakub Kovář. K tomu Irving sečetl 15 asistencí a míří za metou nejproduktivnějšího beka soutěže. Byl majákem mužstva, které s obrannými řadami tolik míchalo.

Před loňským play off se hodně řešilo, zda by pražský celek měl do branky postavit Jakuba Kováře, nebo Josefa Kořenáře. Nakonec dostal přednost zkušenější borec, což mladší z dvojice jako každý ambiciózní gólman musel prožívat. Nynější sezonu už nenechal nikoho na pochybách. Říká si o účast na mistrovství světa, s úspěšností 92,6 % je druhý ve statistikách. Zvládl momenty, kdy kolega Kovář uvízl na marodce a veškerá odpovědnost za získané body stála na bývalém brankáři San Jose nebo Arizony. Tentokrát je nad veškerou pochybnost, že by Kořenář vyřazovací fázi nezačal mezi tyčemi, pokud samozřejmě zůstane zdravý. Obstál nejen v nejvyšší lize, ale také na mezinárodní scéně, kde jistil český národní tým v EHT. Za čtyři zápasy dostal pět branek.

V předchozím ročníku srážela Spartu i menší výnosnost příchozích akvizic. Josh Kestner, Zack Kassian nebo Nicolas Beaudin byli hráči, kteří se sotva otočili ve dveřích kabiny, mužstvu důvěru nevrátili. Sportovní manažer Tomáš Divíšek se z přešlapů poučil, tentokrát měl šťastnější ruku. Září švýcarská zásilka Michael Špaček nebo expardubický Tomáš Hyka, vysoký standard drží aktuálně zraněný Valtteri Kemiläinen. Pomohl i zadák Dominik Mašín, třebaže se rozhodl sezonu dokončit ve Finsku. Pokud byste za každou cenu hledali zaváhání, zřejmě poukážete na Miikku Salomäkiho, u nějž ale dojem hodně kazí dlouhodobé zranění. Ze startu byl platný a v play off na sebe ještě může upozornit. „S posilami jsme letos velmi spokojení, asi u nikoho jsme nešlápli vedle,“ pochvaloval si v říjnu boss Divíšek.

Klidná síla kouče Pavla Grosse nabrala plnou účinnost. Ve Spartě byli po hořkém výpadku ze semifinále, kdy tým vedl nad Třincem už 3:0 na zápasy, nadále trpěliví. K šestapadesátiletému stratégovi navíc přibyli schopní asistenti Antonín Stavjaňa a Otakar Vejvoda. První dostal po získaném slovenském titulu s Nitrou na starost obránce, druhý se soustředil hlavně na početní převahy, které má s 30% úspěšností pražský celek nejlepší v soutěži. Vzájemná souhra funguje i mezi trenéry. Jejich úspěch se pochopitelně bude hodnotit až po vyřazovací části. Grossovi brzy vyprší současná smlouva, a třebaže klub usilovně pracuje na jejím prodloužení, mistrovský pohár by byl stvrzením správného směru. Z dlouhodobého hlediska přesto Gross předvádí, že ví, co na lavičce dělá.