Daňo starší srovnává dynastie Vsetína a Třince. Synův faul? Hned jsem mu psal, že je to prů*er
Sedmnáctou vítěznou sérií v řadě dorovnali úžasnou jízdu Vsetína z druhé poloviny devadesátých let. Končit tím ale Oceláři rozhodně nechtějí. Porovnání tehdejších Valachů a současného Třince nabízí z první ruky bývalý útočník Slezanů Jozef Daňo. Jak vzpomíná na vsetínského hegemona, jehož sílu na vlastní kůži několikrát poznal? A co říká na humbuk okolo syna Marka, jenž v sérii s Litvínovem dostal dvouzápasový disciplinární trest? Užijte si nový iSport naplno se zvýhodněnou cenou ročního iSport Premium>>>
Psal se rok 1998. Krátce po zlatém Naganu se do popředí zájmu vklínilo extraligové play off, v němž chtěl Vsetín získat čtvrtý titul za sebou. Při posledním kroku musel odklidit Třinec, který v semifinále vyřadil rivala z Vítkovic. Povedlo se, valašská dynastie trvala dál. Zastavila se až na sedmnácti vítězných sériích. Stejné číslo v úterý zapsali po skalpu Litvínova i Oceláři. „Klukům věřím, jsem už v podstatě Třinečák, žiju tady, takže jim držím palce,“ hlásí Jozef Daňo v rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz
Jak složité pro vás bylo proti tehdejšímu Vsetínu nastupovat?
„V té době měl nejlepší české hráče, takže to bylo samozřejmě náročné. Hokejisté, kteří tam tehdy hráli, působili i v reprezentaci, ať už se bavíme o Procházkovi nebo třeba Dopitovi. Ti kluci byli někde jinde, ale takových tam bylo víc. Sílu měli velkou. Za Třinec hráli hlavně slovenští reprezentanti, protože Čechů jsme tam měli méně. Jasně, v české repre byl třeba Ujčík, ale Vsetínu jsme se rovnat nemohli.“
Asi největší vzpomínky na vzájemné zápasy se Vsetínem dodalo finále v roce 1998, že?
„Tehdy se hrálo jenom na tři vítězné zápasy. Měli jsme za sebou semifinále s Vítkovicemi, se kterými to bylo na pět utkání. Asi o dva dny později jsme tak šli na Vsetín, kde to nebylo jednoduché. Drželi jsme krok, ale v té atmosféře se hrálo těžce. Překlápělo se to tam v posledních třetinách. Prohráli jsme oba první zápasy a třetí utkání doma taky. Kdybychom nějaký bod u nich urvali, bylo by to jiné. Sílu však měli velkou, takže to dopadlo, jak dopadlo.“
I druhé místo ale bylo pro tehdejší Třinec velkým úspěchem.
„Nedělali jsme z toho tragédii. V Třinci zavládla obrovská euforie jen z toho, že jsme byli druzí. Tehdy se to bralo tak, jako bychom vyhráli titul. Byl to pro celý klub opravdu velký úspěch.“
Nastupovali jste do tehdejšího finále s vědomím, že nebylo co ztratit?
„Myslím si, že ano. Kdybychom tehdy měli delší volno, věřím, že bychom se dali víc dohromady. Byla tam i nějaká zranění. Vybavuju si, že Kaděra dostal ve Vítkovicích do tváře, ale popravdě si to už nepamatuju přesně.“
