Třinec získal lídra. Kovařčík o trenéru Jokinenovi či Anttilovi: Mám jeho hokejku
Čtyři dny po čtvrtfinálovém konci ohlásili v hokejovém Třinci první letní posilu. A rozhodně ne jen tak ledajakou. Víceletou smlouvu podepsal Michal Kovařčík, druhý nejproduktivnější hráč finské nejvyšší soutěže v uplynulé základní části. Znovu po roce tak obnoví úspěšnou spolupráci s bratrem Ondřejem. „S ním a Andym Nestrašilem jsem byl v kontaktu víceméně pořád. Častokrát jsme si vyměnili názory a nějaké poznatky k zápasům,“ líčí staronová posila Slezanů.
Na první zahraniční misi vyrazil po třetím titulu s Třincem. Na jaře 2022 se Michal Kovařčík společně se starším sourozencem upsal finskému Jukuritu, kde jej dvě sezony cepoval legendární Olli Jokinen, bývalý kapitán Floridy Panthers.
„Měl jsem možnost nahlédnout do jeho myšlení, projev má fakt dobrý. Na ledě byl trošku pes, ale mimo led se choval jako spoluhráč. Vděčím mu za hodně. I když se mi první rok moc nedařilo a já chtěl odejít jinam, nakonec mě přesvědčil, že potenciál tam je a prostor mi dá. Všechno, co mně a bráchovi slíbil, dodržel,“ pochvaluje si finského trenéra.
Po minulé sezoně se ale vůbec poprvé cesty obou Kovařčíků rozdělily. Zatímco Ondřej kývl na vábení Českých Budějovic, aby se v listopadu vrátil do Třince, Michal pokračoval na severu. Dohodl se s Kärpätem Oulu, kde se mu nebývale dařilo. V 53 zápasech nastřádal 62 bodů, vítězství v produktivitě mu uteklo až v závěru vinou zranění.
„Už když jsem podepisoval v Oulu, věděl jsem, že to bude jen na jeden rok, a že už tam nebudu chtít zůstávat. Měl jsem nabídky i z jiných lig, ale návrat do Třince mi dával největší smysl. Pro mě to bylo nevyhnutelné, protože jsem věděl, že se to jednou stane. Myslím si, že teď byla správná chvíle, abychom se domluvili,“ popisuje Kovařčík.
Ve Finsku uchvátil počtem asistencí, nasbíral jich 49. „Vždy jsem byl spíš nahrávač a měl jsem víc nahrávek než gólů. Je to i můj herní styl. Každý mi říká, ať víc střílím, ale to mi nějak nejde, takže raději dávám puk od sebe,“ usmívá se. „Mám radost, když za mnou spoluhráč přijede a řekne, že to byla krásná nahrávka. To je pro mě cennější, než když dám gól.“
Kovařčík načerpal v Oulu zkušenosti i od Marka Anttily, dlouholetého kapitána reprezentace suomi. „Jde vidět, že v kabině je osobnost. Každý ho strašně respektuje a kdekoliv jsme přišli, všichni ho poznávali. Ve Finsku je legenda. Jsem trošku smutný, že jsme nehráli play off, protože si myslím, že jej hodně zasáhlo, když jsme skončili. Mám ale jeho hokejku, takže jsem spokojený,“ pokyvuje osmadvacetiletý centr.
Po vydařené sezoně si od Kovařčíka slibují velké věci i Oceláři. Vrací se k nim vyzrálejší a kvalitnější. Trenér Zdeněk Moták mu připraví zásadní úlohu. „Těším se na to, ale zatím nevím, jakou roli dostanu. Když se podívám na celý tým, je v něm hodně výborných hráčů, kteří zůstávají. Bylo mým cílem se vracet jako rozdílový hráč, kterým si myslím, že poslední sezony ve Finsku jsem byl,“ míní.
Před posezonním odpočinkem ještě zabojuje o místo v reprezentaci. Naposledy se dostal do závěrečné nominace pražského šampionátu, jenže do hry nezasáhl. „Už jsem mluvil s trenérem a pojedu na přípravný kemp. Trošku mě limituje zranění, které jsem si na konci sezony udělal, ale věřím, že to bude dobré,“ doplňuje Kovařčík.
