Myslel jsem si o sobě bůhvíco. Teď jsem o hodně lepší člověk, tvrdí Mandát
Před čtyřmi roky chodil po lese s pilou, Jan Mandát tehdy moc jiných možností neměl. Potřeboval se něčím živit poté, co mu přistál dvouletý distanc za užití kokainu. V 25 letech mu vážně hrozil konec kariéry. Silou vůle a s podporou blízkých se vyhrabal z bažin a dnes na něj Pardubice spoléhají jako na klíčového tahouna. Ve čtvrtek startuje žhavé derby mezi Hradcem a Dynamem, ve hře je lístek do finále extraligového play off. „Moc se těším, bude to skvělé!“ nemůže se dočkat 29letý pracant i zakončovatel z obávané čtvrté formace Hořavovy družiny.
Tenkrát se mu zhroutil svět. Pozitivní dopingový nález z Jana Mandáta vytvořil trosečníka, v Pardubicích jej zavrhli a na cestu uslyšel, že se do kabiny Dynama nikdy nevrátí. Čas zahojil rány, vyhladil jizvy, energický útočník dostal novou šanci, jíž se znamenitě chopil. Nemít Hořavova družina čtvrtou formaci s Mandátem na křídle, kdo ví, kde by se dnes mančaft nacházel. Trojka dříčů bojující ve stínu hvězd míní po Motoru spálit i sousedního rivala.
Emoce jsou vaším pohonem, Dynamu prospívají, na co se můžeme těžit v sadě s Hradcem?
„Hlavně si budu dávat bacha a trochu se krotit, protože emoce bude vyšperkované už jen tím, že jdeme na Hradec. Hlavně pro lidi je to skvělá série, v regionu hokejem všichni žijí, máme velkého rivala hodně blízko. Moc se těším, bude to skvělé!“
V základní části jste vidět, ale s nástupem play off však ještě víc. Někde zmáčknete tlačítko?
„Já nevím… (usmívá se) Takhle jako teď se snažím hrát celou sezonu, ne vždycky jde tak hrát v kuse a už vůbec 52 kol v řadě. Ale vnímám, že play off je pro mě specifické, začíná se mi dařit. Nejen gólově, ale dostávám se víc do šancí. Nedokážu si však moc vysvětlit, čím to je.“
Jak je těžké najít správnou hranu a nedivočit příliš, aby to nebylo kontraproduktivní?
„Je to určitě těžké, protože emoce v play off jsou značné. Každá malá hloupost může rozhodovat. Přetáhnout někoho hokejkou, dostat dvě minuty a v oslabení inkasovat rozhodující gól, to bych týmu moc nepomohl. Takže je třeba se krotit.“
Po hladkém vyřazení Motoru jste dostali desetidenní herní pauzu, uvítal jste ji, anebo z ní nemáte úplně dobrý pocit a radši hned hrál dál?
„Těžký… Mince má dvě strany. Základní část jsme končili 4. března, semifinále začíná 4. dubna, za celý měsíc jsme měli čtyři zápasy. Chcete hrát, na play off se člověk těší celý rok. A když pak přijde, hrajeme čtyři utkání a většinu času se v televizi díváme na ostatní týmy. V tomhle to je složitý. Ale budu radši, pokud každou sérii vyhrajeme 4:0 a volno si užijeme potom.“
Když před vámi zmíním spojení hradecký hokej, co vám jako první naskočí?
„Nepříjemný soupeř, hodně bruslivý, fyzicky hrající, poctivě dodržují systém. Nebude nás čekat nic snadného. U nich ani doma. Loni jsme si to zkusili, série skončila 4:1 pro nás, ale mohlo to klidně dopadnout 4:1 pro ně. Každý zápas byl o gól a podle mě nás i letos čeká podobný vývoj.“
Boleslav měla Hradec téměř na lopatě, než přišel kiks sudích ve třetím duelu. Kdybyste stál na té špatné straně, dokázal byste křivdu překousnout?
„Asi bych to dal, ale odsud se mi to říká jednoduše. Na sérii jsem se díval, na další taky, já doma hokej jím i spím, koukám na všechno. Chápu Boleslav, že cítí křivdu, kterou i rozhodčí potvrdili. Když se vám něco takového stane, musíte jít dál, stejně vám ten zápas nikdo nevrátí. To máte stejné, jako když vás soupeř porazí 7:1, pořád je to jenom jedna výhra. Stejná jako 3:2.“
Zároveň šlo vidět a měli byste si uvědomovat, že Hradec se jen tak nepoloží.
„Mají skvělé hráče, celou sezonu to dokazovali, druzí neskončili náhodou. Máme respekt k soupeři, ale rozhodně ho chceme porazit. Derby bude válka, tak to bereme. Ať už na ledě nebo i v hledišti.“
Nakolik sílu derby prožíváte přímo v kabině?
„Fanoušci to řeší víc než my hráči, i když jsme do toho taky ponoření. Hlavně my, co máme k Pardubicím dlouholetý, silný vztah. To je jasné. Víc to však prožívají příznivci na obou stranách.“
Před čtyřmi roky jste prožíval hrozně těžké momenty, kariéra uvízla v mlze. Jste zpět, hokej vám jde od ruky, berete to jako splněný sen?
„Jednoznačně. Nedávno mi kamarád, u kterého jsem tehdy pracoval na pile, připomněl, že přesně před čtyřmi roky jsem s ním dělal. Kvůli tomuhle, co je teď, jsem se chtěl vrátit. Abych znovu zažíval tyhle pocity. Pomáhat Dynamu a celému městu. Musel jsem se z toho dostat sám, samozřejmě s pomocí rodiny. Jsem každopádně hrozně rád, že jsem se mohl vrátit.“
Posílily vás roky bez hokeje?
„Určitě. Samozřejmě bych se bez té pauzy radši obešel, ale všechno zlé je pro něco dobré. Donutilo mě to uvědomit si spoustu věcí. V tu dobu jsem si myslel, že jsem bůhvíco a dělal věci, které se dělat nemají. Posílilo mě to hlavně z toho hlediska, že jsem teď o dost lepší člověk. Motivuje mě to i v tom směru, že chci, aby se na mě lidi mohli dívat v co nejlepším světle. Především pak má rodina, té to dlužím nejvíc. Hlavně pro ni to všechno dělám.“
Do lesa s pilou jste si během volných dnů nezaskočil?
(usmívá se) „Stačilo mi tenkrát. Osmihodinných šicht jsem si užil dost, nebylo to nic příjemného. Ale nic jiného mi nezbývalo. Musel jsem si tím projít, abych si o tom teď mohl povídat.“
