Straka o sezoně Plzně: Trenér nemá dělat roztleskávače. Chybí lídr, který ostatní zblázní
Klub už oznámil, že i tým nadále povede trenér Josef Jandač. Tento týden potvrdil hráčské odchody. O novinkách v Plzni začali zpravovat dřív, než by si přáli. „Mužstvo pro další ročník jsme dělali společně s trenéry, stavěli ho už během sezony, abychom byli zase lepší,“ připomněl spolumajitel a sportovní manažer Martin Straka. Posily zveřejní až v květnu, kdy se vyloží karty. Věří, že se povedou natolik, aby příště nemusel bilancovat tak brzy.
Indiáni popáté za sebou neprošli sítem předkola. Pohlíželi výš, než jak nakonec dopadli. Ale napřed se museli vymanit z bryndy, když sklouzli na poslední místo. „Tak vyrovnanou soutěž zespodu jsem nezažil,“ řekl Martin Straka na setkání s novináři. Do kabiny prý během sezony vletěl jen jednou. Play off už se Škodovky netýká, ale sleduje ho dál. Co se mu líbilo a co mu vadí? Plzeňský boss taky vysvětlil, proč nerad vidí, když se trenéři musí chovat jak cheerleaders.
Kdy vám bylo v sezoně nejhůř? Na konci října, kdy se Plzeň propadla se na dno tabulky?
„Ano, tam to nebylo úplně fajn. Ale tak nějak jsme doufali, že se z toho dostaneme, což se nakonec povedlo. Provedly se změny v týmu, dotáhli jsme posily, co chtěly tahat za tým a své osobní úspěchy dávaly bokem. Tam se to začalo lámat, ale tehdy jsme prožívali nejtěžší období. Bojovali jsme do poslední chvíle, abychom se dostali do play off. Celá sezona byla psychicky těžká.“
Jak jste kritické situace prožíval? Nespal jste, vztekal se?
„Byl jsem docela v pohodě. Dřív, kdy jsem stál na střídačce, leželo to na nás. Teď jsem všechno sledoval shora, byl tam Josef Jandač s asistenty. Spalo se mi daleko líp. Nic jednoduchého, ale zvládli jsme to.“
Přišly chvíle, kdy jste vletěl do kabiny?
„Jen jednou. V Pardubicích (13. října). Já jsem tam nechtěl chodit. Nechtěl jsem tam vnášet nějakou paniku. Ale tenhle zápas mi nedal. Nešlo jen o výsledek (0:5), ale o to, jak jsme na ledě vypadali. Pardubice už v té době nebyly v pohodě a výkon, co jsme podali, byl úplně katastrofální. Bez bojovnosti, emočního nasazení. Tehdy byl jediný případ, kdy jsem šel do kabiny.“
Mezitím taky Josef Jandač nabídl, že skončí, aby se něco změnilo.
„Na tu větu si pamatuju. Pepa řekl: ‚Já vím, že se ode mě očekávají velký věci, ale já vůbec nevím, co s tím.‘ Povídám: ‚V klidu, já jsem to tady zažil už taky. A o vás nebo o tobě to vůbec není.‘ Sedli jsme si a probírali, že musíme udělat změny v týmu. O některých lidech jsme se už bavili, ale furt jsme jim dávali šanci. Proběhly mítinky a oni vždycky, že jo, my to zlepšíme. Postupně jsme začali do týmu sahat a shánět jiné hráče, co by nám pomohli. Ale kdo vám dá hokejistu, co je ve formě, když sezona už běží? Většinou doufáte, že se povede ten, koho v danou chvíli dotáhnete. Nějaká výměna byla na stole, ale vždycky taky záleží, aby se dotáhla.“
Které příchody považujete za stěžejní?
„Na začátku sezony jasně Rubins. Povedl se i Malík. Gólmani byli skvělí, zvlášť on. V každém utkání nám dal šanci, abychom buď vyhráli, nebo minimálně zůstat v zápase. A potom všichni, které jsme přivedli v sezoně. Neno (Nenonen), Elson. Bojovný kluk. Tolik nebodoval, ale byl týmový, do šatny zapadl, nechal na ledě všechno. A pochopitelně Měchy (Měchura). Měl fantastický dopad na tým.“
Plzeň srážela produktivita. Jakub Lev dával dřív góly, v poslední sezoně ne. Čím si to vysvětlujete?
„Někdy se to sejde. Tihle kluci ze začátku šance měli. Pak do toho zabředli hlavou. Taky jsem to zažil. Potom jste dvacet zápasů bez gólu a myslíte si, že už ho nikdy nedáte, že gólman je větší než branka. Oni taky dali nějaké tyčky, měli smůlu. Ale nepomohli jsme si v přesilovkách.“
