Noční vítání mistrů z Komety! Světlice, šampus a málem ušlapaný Mueller
Možná jenom Beatles ve svých nejlepších letech dokázali vyvolat takový poprask. A teď zlatí hrdinové z Komety. Fanoušci jim v půl druhé ráno, když týmový autobus dorazil před halu v Brně, připravili monstrózní přivítání. Začalo to rudým peklem díky světlicím, pokračovalo sprchou šampaňským a končilo triumfální cestou do kabiny. Hráči měli co dělat, aby se skrz nadšené příznivce vůbec prodrali. „Byl to úžasný zážitek. Jenom to dokazuje, co pro Brno a celý region znamená Kometa,“ reagoval kapitán Jakub Flek. I on si musel dávat pozor, aby ho lidé neušlapali…
Každý si s nimi chtěl plácnout. Nebo vyfotit. Nebo na ně aspoň křiknout: Díky!
Hokejisté Komety se dočkali obřích ovací, které jenom potvrdily, jak si nečekaný titul lidé bezprostředně vychutnávají. A s nimi i hráči. Jejich autobus dorazil před arénu kolem půl druhé v noci. Venku byla už zima, jaro přes hlavně v nočních hodinách ještě nemá takovou sílu, ale nikoho to neodradilo.
Někteří fanoušci vydrželi celý den v kraťasech a tričku, zahřál je pocit hrdosti. A také něco tekutého na posilnění. Ještě předtím, než bus dorazil, vládla bujará atmosféra, zněly vítězné chorály, lidé si vyprávěli zážitky.
„Pět minut!“ zahalekal pak kdosi. Napětí stoupalo. A pak to přišlo. Když autobus se zlatými pasažéry chtěl odbočit, začaly znít chorály, lítat světlice a ozývalo se: „Mistři, mistři.“
Ještě před parkovištěm vystoupil Kamil Pokorný. Kouč, jenž si získal sympatie i emotivním vzkazem do nebe pro svou zesnulou dceru. Lidé skandovali jeho jméno, on měl co dělat, aby se skrz dav dostal do haly. Slyšel spoustu poděkování, několikrát se zastavil kvůli selfie.
Největší aplaus pro Fleka
Právě tenhle nenápadný chlapík symbolizoval cestu Komety. Málokdo s ní počítal, ale vida. Brněnský titán skolil Spartu, teď Pardubice a Brno prožívá pořádný mejdan…
Když se otevřely dveře autobusu, jeden z kustodů začal stříkat šampaňské. A pak pomalu začali vycházet hráči. Libor Zábranský, syn majitele a obránce, jenž podával životní výkony, šel do půl těla. „Kde máš tričko?“ vyletěla z davu otázka, čerstvý mistr se jenom pousmál.
Největší aplaus slyšel kapitán Flek. I jemu dlouho trvalo, než se prodral ke vstupu do kabiny, na hlavě měl týmovou čepici a nestíhal děkovat za salvy gratulací. To samé Peter Mueller. Americký kovboj přišel do Komety po dvou titulech v letech 2017 a 2018 a zažil zrovna sušší období.
Ale teď si to vynahradil. Také on se pomalu sunul skrz dav, ale ochotně se fotil s lidmi. Když se ho jeden pán začal na něco ptát, zastavil se, ale česky nerozuměl. Tak požádal o překlad. V jednu chvíli zavrávoral, když do něj někdo omylem drcnul. Nebylo divu v té tlačenici…
Pak se spoluhráči zmizel v kabině, kde pokračovala oslava. Vzduchem létaly spršky šampaňského, zpívaly se chorály. V jeden moment zazněla i píseň Věry Špinarové Raketou na Mars, kterou si kabina náležitě užívala.
„Všem fanouškům musíme poděkovat za to, jak nás přivítali i jak nás podporovali. Hokej se hraje pro lidi. A věřím, že si to teď společně užijeme!“ rozplýval se kapitán Flek, který se před rokem stal mistrem světa, teď k tomu přidal extraligový titul.
Je na vrcholu blaha. A spolu s ním celá Kometa. Po sedmi letech slaví další titul. Nečekaný, takže o to jsou oslavy bouřlivější.
Letošní titul byl, ruku na srdce, nečekaný. O to spontánnější a bouřlivější oslavy prožívá Brno. „Oni měli hvězdy. My srdíčko, že jo?“ říkal u stánku s občerstvením ještě v podvečer těsně po zápase jeden z fanoušků Komety, než začal mávat šálou a vlnit se do rytmu.
Slavila i primátorka
Zelný trh, tradiční místo v centru pro podobné radovánky, čekala ještě dlouhá noc… Brno zažilo prvotřídní pařbu. Během ní zněly nejrůznější chorály, skandování „Mistři“, ale i výbuchy radosti, když na obří kostce bylo vidět, jak kapitán Jakub Flek přebírá pohár. Spát se nepůjde… Naopak se bude čekat, až hrdinové dorazí autobusem z Pardubic.
Ještě než zaplněné náměstí začalo odpočítávat poslední sekundy finále, jeden postarší pán se otočil ke svému synovi. A schválně nahlas, aby to slyšelo co nejvíc lidí okolo, pověděl: „To zas bude Dědek zuřit, co?“
A pak se na celé okolo rozesmál: „No, tak ať si v Pardubicích zuřijó!“
Zmínil pardubického majitele, jenž dva roky po sobě rozjel milionovou ruletu při nákupech, ale titul nemá. Opět. Zase to neklaplo v sedmém utkání.
Má ho Brno. A teď si to náležitě užívá. Na pódiu se objevila i primátorka Markéta Vaňková, která bouchla šampaňské a potom sešla dolů, aby si euforii užívala zblízka. Na velkoplošné obrazovce běžely záběry z arény v Pardubicích a vždy, když někdo z hráčů zvedl pohár, fanoušci ho ocenili skandováním a potleskem.
Děkovalo se všem hráčům. I trenéru Pokornému.
Na náměstí lidé tancovali, dělali lidský vláček, objímali se, popíjeli, skandovali. Z nejrůznějších pokřiků znělo nejčastěji: Mistři, mistři. Nebo Ať žije Brno.
Klub se vrátil na trůn poprvé od roku 2018, kdy mužstvo, vedené Leošem Čermákem a Martinem Eratem, obhájilo titul. Tentokrát kádr nebyl tak našlapaný. Ale i tak se Kometa po sedmi letech utápí v mistrovské euforii.
Brno čekala dlouhá noc. A pařba hned tak neskončí ani po nočním přivítání.
