Hořava otevřeně o konci v Dynamu či Dědkovi. Kdy měl vztek a chtěl hráče zfackovat?
Během extraligového play off po utkáních krátce okomentoval dění na ledě a zaplul zpátky do kabiny. Až teď se Miloslav Hořava otevřel a promluvil o své štaci u hokejistů Pardubic. Opět nic neskrýval a popsal věci tak, jak je vnímal a cítil. Třiašedesátiletý kouč po lednovém nástupu dostal rozladěný soubor, s nímž se nakonec vytáhl k sedmé finálové bitvě a k stříbru. A odešel, byť se chvíli řešilo a spekulovalo, že by mohl zůstat.
Vládu po Miloslavu Hořavovi přebírá v Pardubicích Filip Pešán a jeho pravá ruka Karel Mlejnek. Proč po sedmém zápase s Brnem ostřílený kouč hned odjel domů? Jak na něj zapůsobil Petr Dědek? Kdy chytil vztek a chtěl hráče proplesknout? Co ho naučil Marek Zadina a jaké má teď plány? Odpovědi najdete v obsáhlém rozhovoru pro deník Sport a web iSport.
Kdy jste se rozhodl, že dokončíte smlouvu a odejdete?
„Všechno bylo domluvené už dřív. Rovnou na začátku jsem jim řekl, jak si to představuju a že mám i svůj věk, kdy si chci užívat život a neuvazovat se k práci na celý rok. Zkrátka už nechci připravovat celou letní přípravu, řešit, co budeme dělat v srpnu a podobně. A oni to věděli. Ptali se mě, jestli jsem si to nerozmyslel, ale ne, nerozmyslel. Náš rozchod proběhl úplně v pohodě. Stejně jako dřív na Spartě. Taky tam jsem jim řekl, že po sezoně odejdu a všichni jsme věděli, na čem jsme. Ani tady neproběhlo žádné velké přemlouvání, za což jsem rád.“
V posledním rozhovoru před play off jste mi říkal, že vás kdysi na Spartě lákalo pracovat s Filipem Pešánem, tenkrát to však nedopadlo. Teď by to podle všeho šlo…
„Určitě jsem o tom přemýšlel, lákalo by mě to s Filipem hrozně, to samé s Karlem Mlejnkem, ale já si musel ujasnit, co je pro mě důležitější. Oba dva jsou výborní trenéři a věřím, že by to s nimi bylo skvělý, pokud si však dám na druhou stránku možnost mít volno a dělat si, co chci, tak jsem si řekl, že tohle chci radši.“
Nosíte v hlavě ještě sedmý prohraný zápas, nebo jste ho zaparkoval?
„Nejsem z toho zhroucenej, ale ještě nějakou dobu to ve mně bude doznívat. Štve mě to, protože jsme byli blízko. Ale je to hokej a nám kousek chyběl. Podobně jako se Spartou v jednom finále. Jakmile jste takhle blízko, ze všeho nejvíc to přejete těm klukům. Nemám to tak, že bych byl naštvanej, že moje jméno nefiguruje u titulu. Mrzí mě, že se nedočkali hráči, kterým bylo celý rok nandáváno. Že to jsou přeplácené fifleny a nevím co všechno. Ti kluci se před play off dali dohromady a opravdu ho parádně odmakali. Osobně to neberu tragicky, i když je to škoda. Brno hrálo opravdu dobře a bylo o kousek lepší. Víc v tom nevidím.“
Sedmé domácí zápasy Spartě a Pardubicím nesvědčí. Poznal jste to na obou místech, vnímáte tam souvislosti?
„Trošku ano. Klukům to sváže ruce a nohy. Není to nervozita, ale je to záležitost odpovědnosti, která na vás má vliv a podepíše se částečně na výkonu. Já hráčům nevyčítám vůbec nic, vím moc dobře, jak to na ledě funguje. Najednou vás to přepadne a neuděláte s tím nic.“
Chvíle pro obvyklé kdyby… Kdyby z drtivého tlaku padl pardubický gól, vyhráli byste?
„Kdyby jsou kdyby. Kdyby to spadlo, možná by zápas dopadl jinak, kdo ví. Prostě nám to tam nespadlo. Souhlasím s Červusem, když říkal, že někdy zkrátka poznáte, jestli vám to je ten den dané, nebo není. Stejně jsem to cítil v Litvínově v titulové sezoně. Někde nahoře je to předem napsané. Dáte gól, když ho potřebujete a soupeř nedá šanci, když potřebujete, aby ji nedal. A pak to vyhrajete.“
Po posledním zápase s Kometou jste nedorazil na tiskovou konferenci. Byl jste vůbec tou dobou v aréně?
